Ironií osudu je, že o tenhle film zpočátku nikdo nestál. Scénář neustále putoval někomu pod rukama, protože většina producentů neměla zájem.
Zatímco dnes vnímáme komediální westerny jako něco naprosto běžného (pokud jde o italské staré filmy), v sedmdesátých letech šlo o neobvyklou kombinaci a protože na ní režisér Enzo Barboni trval, dlouho nenacházel sponzory. Možná by i přesto film neuspěl, kdyby se k němu nedostal Bud Spencer. Ten po přečtení scénáře navrhl, aby se ve filmu objevili dva hrdinové, přičemž druhého by hrál Terence Hill. Tak se stalo a vedlo to k hitu, s jakým nikdo nepočítal ani v nejdivočejších snech (a který do velké míry může za to, že byla v následujících letech dvojka Spencer-Hill žádaná).
V italských kinech slavila Pravá a levá ruka ďábla ohromný úspěch a to tak velký, že si status nejnavštěvovanějšího domácího filmu udržel až do roku 1986. Snímku se navíc vedlo skvěle i ve světě a z Hilla se Spencerem udělal mezinárodní hvězdy. Kdo film neviděl, měl by to jednoznačně napravit.
A mimochodem, úvodní melodie filmu hraje v závěru westernu Quentina Tarantina Nespoutaný Django z roku 2012. To jen tak pro zajímavost ;)
Oficiální text distributora: Joe Trinity, jehož přezdívají pro umění zacházet s revolverem Pravá ruka ďábla, přichází do městečka, kde je jeho bratr Bambino, Levá ruka ďábla, šerifem. Pravda, šerifem falešným, protože toho pravého postřelil, a tak ho zastupuje, než přijdou jeho komplici, aby připravili loupež. Místo toho se však bratři musí postavit na stranu zákona a chránit osadníky před nenasytným vlastníkem půdy a stáda koní Harrimanem...