46%
Supernova
- Horor
- Sci-fi
Jmenuje se Alan Smithee, první kredit si coby filmový režisér připsal roku 1969 a od té doby čítá jeho filmografie přes 100 položek. A nejde zdaleka jen o režii celovečerních filmů - jeho jméno se objevuje i ve spojitosti s režií seriálových epizod, se psaním scénářů, skládáním hudby či tvorbou vizuálních efektů. Na první pohled se tedy jedná o všestranného umělce, který se řadí k těm nejvytíženějším pracantům v Hollywoodu. Má to ale jeden háček - jde pouze o pseudonym, užívaný v případě, že daný umělec svou účast na výrobě filmu zpětně odmítne. Pokud se tedy jeho jméno objeví v seznamu tvůrců, většinou lze počítat s tím, že půjde o propadák, jehož se samotní tvůrci raději zřekli.
Alan Smithee se zrodil roku 1968 jako reakce na neshody, které panovaly při natáčení snímku Smrt pistolníka. Ten nejprve režíroval Robert Totten, ale hlavní slovo měl ve skutečnosti herec Richard Widmark. Mezi dvěma muži kamarádská jiskra rozhodně nepřeskočila a Widmark se zasloužil o to, aby Tottena vystřídal slavný kolega Don Siegel. Film se sice povedlo dokončit, ale ani jeden z režisérů si nebyl ochoten přivlastnit rozhodující kredit, neboť oba podléhali hlavnímu herci. Situaci tak muselo řešit sdružení Directors Guild of America, zastupující zájmy filmových a televizních režisérů, které přišlo s kompromisem v podobě pseudonymu. Původní návrh 'Al Smith' byl zamítnut s tím, že jde o běžně užívané jméno, a tak se dostalo na specifické 'Smithee'.
Smrt pistolníka se však paradoxně dočkala kladných recenzí, které režisérského nováčka oceňovaly - magazín Variety například uvedl, že "Režie Alana Smitheeho udržuje napínavou akci a vykresluje přesvědčivé portréty vedlejších postav." Tato možnost tvůrčí anonymity se režisérům okamžitě zamluvila, o čemž svědčí i fakt, že Smrt pistolníka ani nebyla prvním filmem v kinech, který pseudonym použil - předběhlo ho drama Fade-In s Burtem Reynoldsem, jehož se zřekl režisér Jud Taylor.
Od počátku sedmdesátých let však Alan Smithee pomalu získával věhlas coby
fantom, jehož přítomnost rozhodně není značkou kvality - za vše stačí uvést nechvalně známá pokračování Ptáci II: Konec země a Hellraiser IV: Pekelný jezdec, u nichž jako režisér figuruje. Tuto pověst pak definitivně zpečetil komediální snímek Jak dobýt Hollywood... z roku 1997. Ten pojednává o fiktivním režisérovi jménem Alan Smithee, jemuž se povedlo natočit snímek hrůzných kvalit, kterého se ale nemůže zříci - jediný pseudonym, který by ho mohl nahradil, je totiž identický s jeho jménem. Film naprosto propadl v kinech, kritici se mu vysmáli a jeho režisér Arthur Hiller se uchýlil ke kroku, který asi nikoho nepřekvapí - také on se nechal nahradit inkriminovaným pseudonymem.
Šlo možná o poslední kapku, která zapříčinila, že Alan Smithee se roku 2000 odebral do důchodu a uvolnil místo pro jiné a méně proslavené pseudonymy. Hned tentýž rok měl premiéru například slavný propadák Supernova, jehož původní režisér Walter Hill se nechal v titulcích vystřídat smyšleným Thomasem Lee. Smithee ovšem v zapomnění neupadl a v rámci filmových a seriálových projektů, které nespadají pod kompetenci Directors Guild of America, je 'aktivní' dodnes - roku 2017 například režíroval několik epizod francouzského seriálu Demain nous appartient.
Jeho jméno se však zpětně objevuje také u filmů, za něž se jejich režiséři nejprve neměli důvod stydět a v titulkách zůstali uvedeni. Jde o případy, kdy jsou snímky editovány například pro vysílání v televizi, s čímž jejich režiséři nesouhlasí a pro přestříhanou verzi zažádají o použití pseudonymu. To se týká třeba věhlasných filmů jako Duna (David Lynch), Vůně ženy, Seznamte se, Joe Black (oba Martin Brest) nebo Nelítostný souboj a Insider: Muž, který věděl příliš mnoho (oba Michael Mann).
Alan Smithee je tedy nefalšovanou legendou, která už možná nikdy nebude sloužit jako zástěrka pro nespokojené režiséry sledovaných projektů, ale jako o specifickém fenoménu filmového průmyslu, jenž byl ve své branži tím vůbec prvním, o něm jistě ještě uslyšíme.
