Recenze: Cobra Kai v době politické korektnosti neodolatelně křísí kouzlo i humpoláctví 80. let

Recenze: Cobra Kai v době politické korektnosti neodolatelně křísí kouzlo i humpoláctví 80. let 11 obrázků v galerii
Cobra Kai (2018) | Foto: YouTube Premium
Televizní seriál navazující po 30 letech na filmovou trilogii Karate Kid prostě nemůže být dobrý. Nebo ano...?

Už je to přes 30 let, kdy Daniel LaRusso (Ralph Macchio) porazil v turnaji v karate šampióna z dojo Cobra Kai Johnnyho Lawrence (William Zabka). Zatímco Danielův život v současnosti je po všech stránkách skvělý, Johnny je chudý, pracuje jako údržbář a žije sám. Má dospívajícího syna, s nímž se ale nevídá. Život mu změní seznámení s novým sousedem - sympatický mladík Miguel Diaz (Xolo Maridueña). Kvůli němu se Johnny rozhodne Cobra Kai znovu otevřít...

Trailer 3. série:

Kdyby mi někdo před cca pěti lety řekl, že se zanedlouho začne natáčet seriál, který bude dějově volně navazovat na filmovou sérii Karate Kid z 80. let, bral bych to jen jako další z mnoha úsměvných/zoufalých (a většinou zaslouženě neúspěšných) snah o oživení dávno mrtvého kultu. A když by pak onen dotyčný dodal, že já a mraky dalších lidí se budeme u onoho seriálu královsky bavit a s chutí hltat jednu jeho epizodu za druhou, asi bych na toho člověka rychle zavolal někoho z Bohnic...

Jenže zázraky se občas holt asi vážně dějí. A přicházejí v nečekanou dobu a z nečekaných míst. A v případě Cobra Kai, jakožto "malého" televizního projektu, je to fascinující o to víc, když její kvality a úspěch u diváků i kritiky srovnáme například s (neporovnatelně nákladnějšími) pokusy Disneyho o resuscitaci Star Wars...

Cobra Kai | Foto: YouTube Premium

Na Cobra Kai je nejúžasnější to, že se jeho tvůrcům podařilo přenést do svého díla z Karate Kida pouze to dobré (postavy, smysl karate a jeho filosofie) a udělali z toho (až překvapivě nosný) základ pro svoje vlastní (tematicky, narativně i významově mnohem bohatší) vyprávění, které se odehrává v naší současnosti (tj. tři dekády od událostí původní trilogie). A do kterého se autorům daří postupně navracet nejen hlavní, ale i všechny možné vedlejší charaktery (na některé z nich bych si bez flashbacků už opravdu nevzpomněl). Naštěstí ale pouze za předpokladu, že jejich původní představitelé jsou stále naživu - pan Mijagi v podání zemřelého Pata Mority, který za prvního Karate Kida dostal i Oscara, tedy logicky nedorazí (rozhodně se však o něm v seriálu velmi často mluví a jeho odkaz má pro část postav stěžejní význam).

Cobra Kai | Foto: YouTube Premium

Prvním (a dosud možná i největším) geniálním tahem bylo udělat hlavním hrdinou Johnnyho Lawrence (Zabka je naprosto vynikající!), Danielova rivala a de facto hlavního (byť ne největšího) záporáka prvního filmu. Hlavně proto, že se z něj povedlo udělat nejzábavnějšího a nejsympatičtějšího losera široko daleko. Asi tak každá druhá či třetí replika, co Johnny vypustí z pusy, je smrtící hláška. Nerad bych přeháněl, ale vážně si nevzpomínám, kdy jsem se u nějakého seriálu za poslední roky tak moc od srdce nasmál (distributorem humoru samozřejmě není pouze Johnny, nad ostatními však naprosto nekompromisně vládne). Na humoru Cobra Kai je skvělé především to, že nejde o nucené gagy a vtipy, ale vždy zcela přirozeně vychází z povah postav či z chytře inscenovaných situací.

Johnny je legrační, protože mentálně uvízl v humpoláckých 80. letech. Chová se jako tehdy (tj. jako buranské macho), poslouchá dobový rock, kouká jenom na Železného orla, nepoužívá počítač (natož internet či sociální sítě) a současnost, charakterizovaná stále markantnějšími a vyhrocenějšími kulturními válkami a kontroverzními snahami o politickou korektnost, je pro něj španělská vesnice. O to je pak vtipnější, když se takovýto "neandrtálec" s některými typickými projevy dnešní doby setká tváří v tvář. Třeba když se začne učit s počítačem (a Facebookem) nebo když reaguje (obvykle rasisticky či jinak nevhodně a urážlivě) na všelijaká "moudra" z úst dnešní mládeže, pro níž už jsou mnohé projevy lidské rozdílnosti (a zejména jejich respektování) už víceméně samozřejmostí.

Cobra Kai | Foto: YouTube Premium

Báječným kontrastem k Johnnyho přežité staromódnosti je pak právě Daniel LaRusso, v současnosti úspěšný a oblíbený podnikatel, milovaný manžel a otec dvou dětí. Ten se stále snaží být Mirkem Dušínem, vzorem vlídnosti a poctivosti, který na rozdíl od Johnnyho s dnešní "vyměklou" dobou nemá žádný větší problém a všem jejím specifikům se dokázal dokonale přizpůsobit (a mnohá jeho mírumilovnému a chápavému naturelu i plně vyhovují). Ve třetí sérii se pak jejich rozdílnost, nesourodost a desítky let trvající rivalitu daří prodávat zejména ve druhé epizodě, která funguje jako parádní reminiscence akčních buddy movies, které svou zlatou éru prožily v 80. a 90. letech. Dojde v ní na automobilovou honičku, hromadnou bitku s partou zločinců a pomyslnou třešničkou na dortu je slovní odkaz na žánrovou klasiku Tango & Cash.

Cobra Kai | Foto: YouTube Premium

Cobra Kai však ani zdaleka nevypráví pouze o těchto dvou a jejich (dávných) sporech. A už vůbec nejde o čistě komediální podívanou. V každé epizodě je sice spousta vtipů (a většina z nich je opravdu skvělá), v jádru je ovšem seriál plnokrevným dramatem, pojednávajícím o mnoha poutavých a závažných tématech. Skrze vesměs výborně napsané i zahrané postavy se tvůrci divácky atraktivně věnují problematice šikany, která se za oněch 30 let přeci jen "vyvinula". Zatímco v 80. letech šlo hlavně o fyzický teror, doba Instagramu a "sněhových vloček" ze všeho nejvíce přeje tyranii virtuální. V seriálovém hitu pak dostávají adekvátní prostor oba její typy.

Ještě více ale Cobra Kai stojí na reflexi důsledků dávných sporů. Náramně dobře totiž demonstruje, jak mohou křivdy minulosti i po mnoha letech plodit a přiživovat křivdy nové - a leckdy mnohem hlubší, osudovější a tragičtější. A i když platí, že karate souboje zdaleka nejsou hlavním lákadlem seriálu, když už se nějaký objeví, prakticky vždy jde o výborně zrealizovanou akční scénu. Ostatně velkým plusem tohoto titulu je i to, jak bezproblémově dokáže všechny svoje žánrové a stylistické roviny (nostalgická komedie, teenagerovská romance, rodinné a akčně-sportovní drama) držet pohromadě a ladně přepínat z humorných chvilek do vážnějších, někdy až neskutečně emočně vypjatých (a pro diváka strhujících).

Cobra Kai | Foto: YouTube Premium

Cobra Kai určitě nepředstavuje vrchol současné televizní a seriálové tvorby. Přeci jen jde primárně o oddechovou zábavu, nikoliv o projekt, který by měl ambici být čímsi zlomovým, co bude například otevírat nová a tabuizovaná témata a následně za to sbírat nejrůznější ocenění. Je na něm ale strašně vidět, že na něm dělají velmi šikovní lidé, které jejich práce zřejmě hodně baví, rozumějí oběma dobám, které seriál akcentuje, a navíc mají skutečně rádi postavy, o nichž vyprávějí. O tom svědčí značný prostor určený jejich motivacím a vývoji charakterů (i ten největší hajzl tady má pro svoje konání pochopitelné důvody).

Sledovat Cobra Kai je zkrátka velká radost. Navíc se mu i ve třetí sérii daří udržovat vysoko nastavenou laťku kvality. V tuto chvílí mi nezbývá, než se těšit na řadu číslo čtyři. A vám ostatním doporučit, abyste tenhle malý zázrak určitě zkusili. A to bez ohledu na to, jaký máte vztah k původní filmové trilogii (osobně jsem se za jejího fandu nikdy nepovažoval).

P. S. První dvě série vznikly pro YouTube Premium, třetí už pro Netflix. Žádné rozdíly v kvalitě či stylu jsem ale nezaznamenal.

Hodnocení: 85%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

Ankety
Máte rádi seriál Peaky Blinders?
Ano!
Ne
Ujde
Neznám ho
Nejnovější články:
Načíst další články
TOPlist