Dnes v TV: Demolition Man - Šílený Sylvester Stallone chytá ještě šílenějšího Wesleyho Snipese ve vykleštěném světě budoucnosti

Dnes v TV: Demolition Man - Šílený Sylvester Stallone chytá ještě šílenějšího Wesleyho Snipese ve vykleštěném světě budoucnosti 7 obrázků v galerii
Demolition Man (1993) | Foto: Falcon
Dnes večer si v televizi (od 20.15 na Prima Cool) můžete pustit kultovní akční sci-fi komedii, která se řadí mezi nejlepší filmy žánrových ikon Sylvestera Stalloneho a Wesleyho Snipese.

Roku 1996 se v Los Angeles drsnému policajtovi Johnu Spartanovi (Sylvester Stallone), přezdívanému Demolition Man, konečně podaří zatknout nejobávanějšího místního zločince, psychopatického Simona Phoenixe (Wesley Snipes). Ten však předtím zabije desítky nevinných rukojmí. Spartan je kvůli své nedbalosti stejně jako Phoenix odsouzen k desítkám let hibernace. Roku 2032 je ve městě San Angeles (bývalém LA), místě plném klidu a harmonie, Phoenix rozmrazen a za podivných okolností se mu podaří utéct. Jelikož policisté budoucnosti jsou vůči brutálnímu a nevypočitatelnému maniakovi zcela bezmocní, přizvou si na pomoc jediného člověka, který ho kdy dokázal porazit - Johna Spartana.

Trailer:

Málokterý film jsem za svůj život viděl tolikrát jako právě Demolition Mana (v počtu zhlédnutí mu mohou konkurovat zřejmě jen ty největší pecky s Arniem, Poslední skaut, Smrtonosné zbraně či série o jistém archeologovi). Nepochybně existují lepší akční filmy, futuristické sci-fi i komedie. Koneckonců i samotný Sly má na kontě pár "objektivně" lepších a pro jeho kariéru významnějších snímků (Rocky, Rambo). To však nic nemění na tom, že Demolition Man nepochybně patří mezi nejlepší akční sci-fi komedie, jaké kdy byly natočeny.

V rámci Stalloneho filmografie DM vyniká minimálně jednou věcí. Jde o pravděpodobně jediný film jeho kariéry, jehož kouzlo a hlavní síla nespočívá v jeho osobě či v akčních scénách, ale ve skvělém a nápaditém scénáři s vynikající zápletkou, která spíš než aby stárla (a okoukala se), naopak s přibývajícími léty spíš zraje a některé její aspekty získávají na čím dál tím větší aktuálnosti.

Demolition Man | Foto: Falcon

Řeč je teď samozřejmě o vykreslení světa nedaleké budoucnosti, v němž se téměř celý film odehrává a do nějž se ústřední duo po výborně stylizovaném explozivním úvodu "probudí". Společnost (dnes už hodně nedaleké) budoucnosti má totiž podobu učebnicové utopie, v níž na první pohled nejsou žádné známky sociálních problémů či nespokojenosti, natož třeba rasismu, xenofobie nebo dokonce závažnější zločinnosti (vraždy apod.). Je tomu tak proto, že San Angeles je už dlouhou dobu zcela nekompromisně řízeno pravidly té nejextrémnější podoby politické korektnosti, která zde zavedl svatouškovský vládce města Dr. Cocteau (Nigel Hawthorne). Takže vše, co je vyhodnoceno pro lidi jako špatné či jakkoliv nebezpečné, je naprosto zakázáno - nezdravé jídlo (maso, sladkosti, kofein), jakékoliv zbraně (policie má na obranu akorát omračující elektrické obušky), samozřejmě také cigarety, alkohol či drogy, ale dokonce i sex a líbání, respektive jakýkoliv tělesný kontakt (kvůli přenosu chorob). Čili když chce nějaký pár mít spolu dítě, musí navštívit doktora, který provede umělé oplodnění. Striktně zakázané je také jakékoliv hrubé a nevhodné chování, včetně vulgární mluvy. Proto je svým způsobem fascinující, jak chytře a neobyčejně vtipně tvůrci v první polovině 90. let dokázali dotáhnout do absurdního extrému (respektive geniálně a nadčasově zparodovat) směr, jakým se bude vyspělá západní společnost v nadcházejících desetiletích stále více ubírat...

Je ale logické, že to, co pro část obyvatel představuje ráj na zemi, může pro někoho jiného být naopak ryzím peklem, které pod naleštěným pozlátkem a nánosem dobrých úmyslů skrývá regulérní fašismus (i Spartan toto slovo jednou výstižně použije), který potlačuje lidskou svobodu a individualitu a člověku neumožňuje naplno žít, ale spíše pouze (velmi znuděně) přežívat. Ve filmu tento postoj zastává skupina pronásledovaných antisystémových rebelů, kteří přežívají kdesi v podzemí, protože žít natolik sešněrovaně je proti jejich naturelu.

Demolition Man | Foto: Falcon

A do tohoto světa jsou najednou vypuštěni dva "dinosauři" z násilnického a téměř barbarského konce 20. století - a (nepřekvapivě) rozpoutají spoustu násilí, destrukce, chaosu... A v podstatě i sociální revoluci. Jestli tohle není fantastická premisa, tak už vážně nevím...

Demolition Man obsahuje spoustu (i na dnešní dobu) velmi dobrých akčních scén (především honiček a přestřelek), jejichž zásluhou (a samozřejmě také kvůli trefnému obsazení výborného dua Stallone/Snipes) funguje jako plnohodnotný "staromódní" akční film o válce dvou nesmiřitelných drsňáků (pro Snipese se navíc jedná vedle komiksového upírobijce Bladea o nejlepší roli kariéry). Ale tím nejzábavnějším a nejexkluzivnějším, co nabízí, je zkrátka onen střet svobodomyslného "buranství" s uhlazeným snobismem (v této kategorii srovnatelně dobře boduje například Chytilové Dědictví), který z kvalitního akčního filmu dělá současně i nadstandardně povedenou parodii a svéráznou reflexi daného žánru (k čemuž odkazuje i brakově znějící název filmu). Díky perfektnímu námětu se tak scenáristům povedlo stvořit mnoho dnes už plně kultovních scén (tři mořské mušle, přístroj na pokuty, sex budoucnosti) a hlášek (a to i v českém dabingu), který by měl znát každý správný filmový fanoušek - už jen ty geniální drsňácké přeřeky Sandry Bullock (jejíž filmové jméno "Lenina Huxley" taky určitě nebude úplně náhodné) nebo narážky na Slyova kolegu/konkurenta Schwarzeneggera jsou naprosto kouzelné.

Demolition Man | Foto: Falcon

Ve své lásce k tomuto filmu jsem už zašel tak daleko, že se ho nebojím označit za svou nejoblíbenější filmovou anti-utopii. Samozřejmě, že mnoho filmů tento specifický žánr zpracovává seriózněji, emotivněji a celkově více umělecky, ale možná žádný z nich není i po skoro třiceti letech od svého vzniku natolik zábavný, proklatě vtipný a absolutně divácký (a přitom nijak podbízivý či laciný).

Proč tedy "jen" 90 %, a ne rovnou 100 %? Přestože DM považuji za téměř dokonalou zábavu, která neobsahuje jediné hluché místo, i po tom nespočtu projekcí mám stále dojem, že jako celek mohl být ještě o kousíček lepší. Třeba kdyby se tvůrci o trochu více zaměřili na emoce - například když padnou zmínky o Spartanově manželce a dceři. Tenhle motiv si zasloužil rozvést o něco více (ale dokážu pochopit, proč k tomu nedošlo). Co mi však dosud přijde poněkud smutné, je osud režiséra filmu, Marca Brambilly, pro nějž byl Demolition Man celovečerní režijní debut. O čtyři roky později natočil zapomenutou (ale ne úplně špatnou) krimi komedii Vyděrači a pak už natočil jen několik krátkometrážních snímků. Škoda, že nedostal šanci na ještě alespoň jeden celovečerák...

Hodnocení: 90%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

Ankety
Líbí se vám nová 3D animace Studia Ghibli?
Ano
Ne
Nejnovější články:
Načíst další články
TOPlist