Příběh se měl odehrávat v budoucnosti v rychlovlaku, kde by unikla (pravděpodobně z nějakého přepravního kontejneru) geneticky vytvořená monstra a začala by masakrovat cestující. Na jejich vzhledu pracoval samotný H.R. Giger (tedy "otec" Vetřelce) a snímek měl nabídnout štědrý futuristický vizuál za 90 milionů dolarů. Níže se můžete podívat na několik vzácných preprodukčních storyboardů (pro další zamiřte na konec článku).
Isobar připravovala počátkem devadesátých společnost Carolco Pictures. Režijně dostal projekt na starost Ridley Scott (proto byl u toho nejspíš i Giger), v hlavních rolích se počítalo se Sylvesterem Stallonem a Kim Basinger. Scott nicméně po čase odstoupil, protože se na výsledné podobě nedohodl jak se studiem, tak s produkujícím Joelem Silverem (a Silver byl tehdy velké zvíře, takže pokud jste s ním nenašli společnou řeč, byla to jasná konečná). V Carolco si poté na režii vyhlídli nadějného Rolanda Emmericha, který v té době zaválel se svou nízkorozpočtovou sci-fi Měsíc 44 (1990).
Na scénáři celou dobu dělal Dean Devil (později pravidelný Emmerichův spolupracovník jeho katastrofických projektů). Emmerich s ním dal dohromady verzi, se kterou byli spokojení, Silver ji ale odmítl a chtěl, aby projekt jako scenárista převzal jeho oblíbenec Steven E. de Souza (Komando, Smrtonosná past). Přetahovaná ještě nějakou chvíli trvala a pak v Corolco raději snímek nadobro zrušili a Isobar už nikdy nikdo nevzkřísil.
Vzešlo z toho něco dobrého? Emmerich s Devlinem dostali jako "bolestné" za zrušený Isobar Univerzálního vojáka. Tam už se povedlo snímek bez větších obtíží dokončit a je z toho klasika, takže nakonec příběh se šťastným koncem. Jen je trochu škoda, že to je na úkor lákavě znějícího Isobaru.