16.11.2020, 12:34

Recenze: Greenland: Poslední úkryt - po dlouhé době uvěřitelný film, v němž lidstvo čelí neblahému osudu dinosaurů

Recenze: Greenland: Poslední úkryt - po dlouhé době uvěřitelný film, v němž lidstvo čelí neblahému osudu dinosaurů 13 obrázků v galerii
Greenland: Poslední úkryt | Foto: Greenland
Na matičku Zemi směřují smrtonosné úlomky zbloudilé komety a ten největší z nich způsobí katastrofu, jakou lze přirovnat k vyhlazení dinosaurů. Stavební inženýr se svou ženou a synem podnikají nebezpečnou cestu za posledním zábleskem naděje, který může lidstvo zachránit.

Asi nikoho přitom nepřekvapí, že hlavní role hlavy rodiny, která byla vládou vybrána k přesunu do utajených záchranných bunkrů, se zhostil Gerard Butler, který už bojoval se zlobivým klimatem v propadáku Geostorm: Globální nebezpečí a pravidelně musí ochraňovat třeba americké prezidenty před nebezpečnými teroristy. Trochu překvapivější už je jméno režiséra, jímž je Ric Roman Waugh - ten má sice na svědomí nedávnou 'Butlerovku' Pád anděla, která si u kritiků ani u diváků nevedla nijak špatně, ale známe jej hlavně skrze chválená vězeňská dramata Trestanec a Zločinec. V katastrofické novince Greenland: Poslední úkryt se schopný filmař vydává tak trochu cestou Rolanda Emmericha, ovšem tahá za úplně opačný konec než německý destruktér v nadneseném 2012.

Trailer:

Už klasický Emmerichův spektákl o konci světa jsem zmínil záměrně, neboť Greenland disponuje minimálně v rovině směřování příběhu a základních zvratů několika podobnostmi, byť celkové uchopení narativu je opravdu úplně jiné. Nedostane se nám absolutně komplexní výpověď o celé situaci, v níž aktivně figurují vědci, politici v čele se samotným prezidentem, konspirační magor i titulní obyčejná rodinka, která v limuzíně ujíždí z rozpadajícího se města. Místo toho volí Waugh subjektivní náhled na náhlou globální paniku a v průběhu si dovolí rozdělit maximálně hlediska manžela a ženy se synem, aby pokud možno oddaloval zřejmé vyústění a znázorňoval celkem uvěřitelný chaos, který by s vědomím blížícího se konce na světě pravděpodobně nastal.

Nečekejte tedy žádný akční nářez, v němž by heroický Butler odstřeloval kusy komety baseballovou pálkou a odnášel lidi v náručí z hořících budov. Samotná destrukce je sice na pořadu dne a postavy ji fyzicky vnímají, ale vždy je vázaná na jejich omezené hledisko a divák se o ní dozvídá například ze zpravodajské relace, nebo jen společně s hrdiny krátce vzhlédne k zlověstně zbarvené obloze. A to je celkem vítané zpestření jinak zaběhlého schématu, jehož průběh i vyústění dopředu zcela rozlouskneme už někdy před polovinou.

Greenland: Poslední úkryt | Foto: STX films

Ale ani to vlastně není úplně na škodu, neboť jasně vytyčená cesta za potenciální záchranou je lemována dostatečným množstvím dílčích konfliktů, skrze něž nám film přináší dosti znepokojivou a bezesporu pravdivou vizi o konci lidství na sklonku lidstva - čím dál zoufalejší protagonisté, jež byli na rozdíl od většiny ostatních k záchraně vybráni, naráží na všudypřítomné běsnění a násilí ze strany těch, kteří na spásu nemají nárok a podléhají všeobecné hysterii. A tento obrázek je sám o sobě dostatečně vtahující, a byť některé zvraty vyznívají lehce vynuceně, v součtu se postavy chovají vždy adekvátně a ve dvouhodinové stopáži není skoro žádné hluché místo.

Pokud bych měl něco opravdu vytknout, tak kromě občas dost nepřesvědčivých efektů (pád helikoptéry) bych změnil i závěrečné vyznění - když už je film v jeho formálním uchopení tak 'nehollywoodský' (obzvlášť, pokud jako typický hollywoodský produkt bereme zmíněné 2012) a když je tak značný prostor věnován samotné rodině ve smyslu jejich problematické minulosti, proč se neskončilo o tři minuty dříve, právě v nejvíce emocionální a nejisté chvíli? Takhle jde v součtu navzdory formální iniciativě a zajímavé vzpouře vůči hrdinským standardům katastrofického žánru zase jen o klasickou hollywoodskou skládačku se dvěma absolutně rozdílnými závěry, přičemž ten druhý už neoslavuje rodinu a to dobré v lidech, nýbrž lidstvo jako takové, které to přitom v průběhu morálně dost schytávalo.

Greenland: Poslední úkryt | Foto: STX films

Greenland: Poslední úkryt mě každopádně mile překvapil. Od imbecility béčkových devadesátých let, přítomné například v nedávném Geostormu, posunul celý béčkově přijímaný žánr ke značně progresivnějšímu a usedlejšímu uchopení, které nechce dělat z diváků blbce. Na katastrofu je nahlíženo tak trochu ve stylu Godzilly (2014), která navázáním pohledů na lidské bezbranné aktéry odvážně redefinovala možnosti drahého blockbusteru, a je škoda, že charakteristicky syrovou tvář si vyprávění nezachovalo až do úplného závěru, v němž se nejprve dost snižuje pravděpodobnost následků, načež se zpochybňuje samotné subjektivní schéma. Pokud chcete nálož akce a atrakcí, sáhněte opět raději po zábavném 2012, pokud hledáte něco uvěřitelnějšího a neokoukaného, Greenland by mohl být, podobně jako pro mě, velmi vítanou volbou.

Hodnocení: 75%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

Ankety
Co říkáte na blížící se konec seriálu Ordinace v růžové zahradě?
To to trvalo!
Štve mě to, Ordinace neměla nikdy skončit!
Ono to pořád ještě běží?!
Ani nevím, že takový seriál existuje
Nejnovější články:
Načíst další články
TOPlist