Horor Jeho dům inspirativně spojuje duchařské strašení s tématem uprchlické krize

Horor Jeho dům inspirativně spojuje duchařské strašení s tématem uprchlické krize
Jeho dům (2020) | Netflix
Bol Majur (Sope Dirisu) a jeho žena Rial (Wunmi Mosaku) jsou uprchlíci z Jižního Súdánu, kteří získali azyl v Anglii, kde se v přiděleném domě pokouší začít nový život. Oba je tíží vzpomínky na hrůzy, které zažily ve své zemi a během útěku z ní. Ještě horší to však začne být ve chvíli, kdy dvojici začnou v jejich novém domově pronásledovat temné síly...
Jeho dům
Jeho dům je malý film, jenž by se dal označit za cosi jako "imigrantský horor" (že by nový subžánr?). Jde o celovečerní režijní debut Remiho Weekese, ale navzdory autorově nezkušenosti se jedná o překvapivě vyzrálý, nápaditý a koncepčně pevný a inspirativní snímek, který velmi dobře funguje jak v žánrové, tak i v ambicióznější umělecké rovině. Obě roviny navíc drží skvěle pohromadě a nijak si navzájem nepřekážejí.
Weekesův snímek by mohl být snadno zařazen mezi další z nekonečného počtu hororů o strašidelných domech, ovšem to by nesměl vynikat svou zápletkou, která je mnohem zajímavější (a aktuálnější), než u většiny podobně laděných filmů bývá zvykem. Tzv. haunted house horory se totiž obvykle potýkají s výtkou, pramenící z logického diváckého nepochopení, proč hrdinové filmu onen strašidelný dům co nejdříve prostě neopustí. Jen málokdy se tvůrcům tenhle zapeklitý problém podaří nějak uspokojivě vyřešit. Weekesovi se to povedlo zcela učebnicově - jeho hrdinové by daný dům opustili velice rádi, jenže nemohou, protože jim jinak hrozí vyhoštění ze země zpět do Afriky...
Jeho dům
Jeho dům (2021) | Netflix
Na Jeho domě je ale nejobdivuhodnější skutečně to, že skvěle funguje jako (ne)tradiční duchařina, která nabídne mnoho kreativních a velmi působivých strašidelných scén, i jako citlivý a empatický obraz dvou obyčejných lidí, kteří si zažili peklo a nyní mají šanci začít znovu, ovšem traumatizující minulost se jim neustále připomíná a hypotetická zářná budoucnost je zatím v nedohlednu a značně nejistá. Problémy při adaptaci na cizí a výrazně odlišné sociální a kulturní prostředí Weekes ilustruje sympaticky subtilně, bez přílišného tlačení na pilu (nevraživá sousedka v okně), popřípadě rafinovaněji, podvratněji a mrazivěji, než by divák od levného hororu nejspíše čekal (viz geniální scéna, v níž se jde Rial zeptat trojice puberťáků na cestu ke kostelu).
Kvality snímku dále stvrzuje také nečekaná krutá (ale naštěstí plně smysluplná) pointa a výborné herecké výkony ústředního páru. Představitel Bola, sympaťák Sope Dirisu, si navíc tímto filmem po strhující seriálové drsňárně jménem Gangs of London připisuje významnou účast v další letošní parádní žánrové trefě.
Jeho dům
Jeho dům (2021) | Netflix
Na můj vkus až příliš žánrově laděné finále bylo sice trochu slabší (vzhledem k povaze snímku jsem čekal spíše něco umírněnějšího a symboličtějšího), ale celkový (velmi kladný) dojem z filmu mi rozhodně nezkazilo (a úplný závěr je hodně fajn). Bohužel se však obávám (a tyto obavy už stihly ohlasy některých diváků nepříjemně potvrdit), že vzhledem k tomu, že snímek vypráví o černošských uprchlících, k nimž tvůrci ve svém vyprávění přistupují pozitivně a s velkou mírou pochopení, bude ho nemalá část nesouhlasně smýšlejících (protiuprchlických) diváků, kteří se k němu dostanou, považovat v "lepším" případě "pouze" za špatný horor, v horším rovnou za odpornou prouprchlickou/"sluníčkářskou" propagandu. Naděje, že by takovéto (dobré) snímky přiměly alespoň pár lidí se nad některými svými postoji byť jen trochu zamyslet (natož je změnit), si samozřejmě vůbec nedělám.
Hodnocení: 75%
Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE