Recenze: Upíři v Bronxu - Bílé Prokletí Salemu potkává černošské Jednej správně

Dopředu takřka neavizovaný projekt Upíři v Bronxu, v originále příhodněji pojmenovaný Vampires vs. the Bronx, se vskutku originální cestou pouští do aktuálního společenského komentáře a čerpá z různých vypravěčských tradic. V centru stojí tříčlenná chlapecká partička, které se jako první podaří odhalit záhadu narůstajícího počtu pohřešovaných a přichází s teorií, že jejich černošské chudé sousedství pomalu zkupují a zaplavují upíři. A jelikož dětem samozřejmě nikdo nevěří a vše kontroluje šarmantní upíří služebník Frank (Shea Whigham), který zastupuje smyšlenou a podezřele expandující firmu Murnau, musí vzít omladina osud jejich předměstí do vlastních rukou.

Koncept by tedy nahrával tradičnímu dětskému dobrodružství s fantastickými motivy, jaká zažila boom v osmdesátých letech s filmy jako Rošťáci nebo Záhrobní komando. V tomto ohledu je příběh ostatně neurážlivý a nabízí docela vděčnou zábavu pro mladší publikum, které ocení dětské hrdiny v boji proti mytologickým bytostem, na jejichž existenci nechce dospělácká zabedněnost přistoupit. To se ale bavíme o divácích pod 12 let, které samozřejmě příliš netrápí, že děj filmu je pouze moderním gulášem zažitých klišé, který postrádá individuální aroma, dominantní směr i diváckou cílovku.

Upíří infiltrace skrze rozpínající se starožitnictví, které pohlcuje stále více

zabedněných domů, je evidentně inspirována Prokletím Salemu od Stephena Kinga, které si jeden z hrdinů dokonce v průběhu filmu čte, zatímco uspořádání prostředí a volba jednotlivých charakterů zase silně evokuje kultovní protirasistický snímek Spikea Lee Jednej správně - k protnutí pak dochází jednoduchou rovnicí, podle níž bílí upíři a nezvaní vetřelci narušují život v černošském Bronxu, který je hrdou, byť chudou a zločinem prolezlou stokou New Yorku (a hlavnímu hrdinovi se dokonce přezdívá Starosta stejně jako důležité postavě z Jednej správně).

Místo aby se vyprávění soustředilo na trojici mladých hrdinů, kteří se ocitají v ohrožení života ze strany upírů a čelí rovněž pohrdavým postojům od rodiny a části okolí, a zachovalo si tak ryzí lehkost dětského dobrodružství s potenciálně silnými konflikty, v krátké stopáži se nakusuje celá řada motivů, které nikam nevedou (černošský gangster Henry a morální pochyby jednoho člena ústřední party), popřípadě jen rozmělňují už tak kolísavé tempo a postrádají efektivitu. Když chci vidět rodinnou fantasy o dětech, které musí na vlastní pěst bojovat s nebezpečnými monstry, tak určitě nechci sledovat slepě protlačovanou společenskou kritiku a vzpouru menšiny - fakt jsem si na tenhle trend nikdy nestěžoval a chápu ho, ale takhle okatě cpát rasové problémy do dětského mainstreamu s upíry, to mi zkrátka vadí.

A nevyužité navíc zůstávají i jednotlivé vedlejší postavy, jejichž jednání je čistě zautomatizované a psychologicky i motivačně jalové - sympatie si získá pouze bodrý majitel večerky, zatímco potenciálně zajímavější charakter Sheay Whighama, široko daleko nejlepšího herce, je upozaděn a v závěru hloupě odklizen. Ano, samotný závěr pak nic moc nezachraňuje a jen sype další rutinu a multižánrovou argumentační křeč.

Upíři v Bronxu jsou smělým výkřikem neznámého černošského filmaře (Osmany Rodriguez), který má dobré nápady a mohl by fungovat, kdyby nechtěl za každou cenu sdělit více, než na co stačí jeho omezená kapacita. Kromě vzpomínky na moc hezkou vůdčí upírku si z filmu neodnáším vůbec nic objevného a nebavil jsem se u něj ani zdaleka tak, jak asi bylo na základě pár snaživě vtipných replik a celkového uvolněného feelingu zamýšleno. Pro děti od 8 do 12 let fajn připomínka dětských dobrodružství, která ale v osmdesátkách hrála podle mnohem čistších žánrových pravidel. Možná šlo ale jen o cílenou parodii na oba výše zmiňované předobrazy a já jsem zase jednou úplně mimo - posuďte ostatně sami, máte-li zoufalý nadbytek času.

Hodnocení: 45%