Recenze: Corpus Christi - Arogantní skinhead objevil sílu pravdy a lásky. Nebývale působivý polský film

Tento námět by se dal pojmout jako rozvervná komedie. Vlastně jsem si skoro jistý, že jsem něco podobného kdysi dávno viděl jako (evropskou?) komedii, ale zaboha si nemohu vzpomenout konkrétněji. Nicméně, tvůrci tohoto polského filmu pojali tento námět naprosto seriózním způsobem a pokud se dočkáme nějakého humoru, vyplývá tento humor téměř výhradně ze skutečnosti, že hlavní hrdina má občas smysl pro (velmi černý) humor mezi vší tou hrůzou a rizikem, které ho obklopuje (jeho podvod musí být dříve nebo později odhalen).

Bál jsem se, že Corpus Christi bude něco podobného jako nedávná Tvář (2018), ale naštěstí nejde o prvoplánovitou kritiku / zesměšňování křesťanství, ale o něco mnohem složitějšího. Ano, ve filmu jsou křesťané a někteří z nich se chovají jako kreténi, ale není to využito k nějakým laciným odsudkům (jako v Tváři). Vznikají různá složitá dilemata a hrdinové je zajímavě řeší. Velmi se mi líbilo, že mnohá z těchto řešení nejsou tradičně "filmová", nýbrž do značné míry reálná. Tvůrci opakovaně odmítají dohnat scénu k typické hollywoodské pointě (i když tuto šanci mnohokrát mají) a opakovaně se ubírají jinými, svěžími dějovými kličkami, které jsou téměř vždy zajímavé.

Herecké výkony jsou výborné a nejskvělejší je Bartosz Bielenia v hlavní roli, který je skvěle obsazen a skvěle hraje směs arogantního skinheada a někoho, kdo objevil sílu pravdy a lásky. Píšu to poněkud vtipně, ale ve filmu má i toto dilema hloubku. Polovynucené kněžské aktivity pomohou, aby se Daniel stal do jisté míry lepším člověkem, ale přitom stále platí, že je zmrd a všechno to dělá především proto, aby nemusel makat. Když se rozhoduje, jak daleko má v přetvářce jít a čeho tím může dosáhnout, jeho rozhodování je vždy zajímavé a vždy nám dává nahlédnout do jeho unikátní duše.

Film má pomalé tempo, ale nudu zdařile zahání širokoúhlá kamera se zajímavými kompozicemi. Trochu mě zklamal soundtrack ve formě občasného zlověstného hučení, ale dnes už se zřejmě nenosí, aby filmy pro dospělé diváky měly původní hudbu se zapamatovatelnými melodiemi, škoda...

Moje největší (a pořád dost malá) výtka spočívá v tom, že některé zásadní informace jsou divákovi podány tak stručně, že si jich nemusí všimnout ani když dává nepřetržitě pozor. Přiznám se, že mi například nebylo úplně jasné, jak a kdy hlavní hrdina přišel ke kněžskému obleku (a do jaké míry tudíž jeho následný podvod byl předem připravený), nebo v jakém vztahu k němu byl recidivista s přezdívkou "Bingo" (pokud to řekl ten jiný recidivista při té zpovědi, řekl to ve chvíli, kdy nebylo ještě jasné, o kom mluví). A co přesně měl znamenat ten úplný konec? Možná to mělo být ambivalentní, možná mi něco uniklo, ale schválně jsem si přečetl pár cizích recenzí a jejich "jediné správné výklady" se od sebe liší.

A také bych nesouhlasil s oficiálním presskitem, který tvrdí, že "Dvacetiletý Daniel projde v nápravném zařízení pro mladistvé duchovní proměnou". Podle mě je až do odchodu z pasťáku David stoprocentním hajzlem, který nemá problém brutálně ubližovat ostatním "jen tak", neuznává naprosto žádnou autoritu a o křesťanství se zajímá jen z čistě zištných důvodů. Což jeho následnou proměnu činí v mých očích o to zajímavější.

Opravdu by mě zajímalo, co si o tomto filmu myslí představitelé církve a myslím si, že se to kardinál od kardinála může dost zásadně lišit. Což berte jako výrazné doporučení.

Hodnocení: 90%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

P.S: Ǘvodní titulek tvrdí, že film byl inspirován skutečnými událostmi, což je buď lež, nebo velmi kreativní pravda v tom smyslu, že "Ano, v Polsku se každou chvíli někde na venkově objeví falešný kněz".