Recenze: Ďáblovo znamení - Stoupenci H. P. Lovecrafta mají smůlu

Americký spisovatel H. P. Lovecraft proslul hlavně v minulém století svými hororovými povídkami, obsahující postavy z kosmu. Jeho nejvýznamnějším literárním počinem je vytvoření fiktivního Mýtu Cthulhu, který do dnes ve velkém ovlivňuje světovou popkulturu. Jeho příběhy se inspiruje čím dál častěji herní průmysl, nejrůznější filmaři a také distribuce seriálů. Na HBO můžete od srpna pravidelně sledovat seriál Lovecraftova země (2020), který je momentálně nejnovější seriálovou adaptací jeho děsuplných příběhů.

Lovecraft zasadil kořeny Mýtu Cthulhu už během dvacátých let minulého století a od té doby prošel celý Mýtus rukama mnoha dalších spisovatelů a Lovecraftových stoupenců, kteří jeho tvorbu i po jeho smrti nadále rozvíjejí. Z poměrně jednoduchého fiktivního světa se stal v průběhu let obrovský universe, který kromě základních prastarých kosmických bytostí, obsahuje také jejich děti a vnoučata. Právě z nich čerpal námět mexický režisér Diego Cohen a za finanční podpory Netflixu vytvořil film, který se bohužel zdaleka nepřibližuje úrovni podprůměrnému hororu.

Cohen se pro svůj snímek Ďáblovo znamení rozhodl vybrat děti Velkého Cthulhu, Ythogtha a Cthyllu. Ythogth je druhým synem Velkého Cthulhu, který podle svého autora, spisovatele Lina Cartera, připomíná obrovskou ropuchu. Cthylla vznikla díky spisovateli Brianu Lumleymu, dalšího následovníka H. P. Lovecrafta, a jedná se o tajnou dceru Velkého Cthulhu, která je také přezdívaná jako Kraken. Vzhledem mnohem více připomíná svého otce, to znamená, že je okřídlená, její hrubá kůže je zelená a tvář má pokrytou velkým množstvím chapadel.

Nápad využít Lovecraftův Mýtus a udělat z něj filmový horor, se mi vždy jevil jako skvělý nápad. Přestávám ale už pomalu doufat, že někdy uvidím film, se kterým budu ve výsledku spokojená. Vzhledem k tomu, že se jedná o mexický snímek, tak jsem si dělala opravdu dobré naděje. Mexické horory nejsou sice považovány za snímky hodné Oscara, ale za to oplývají krvavými a brutálními masakry a často i zajímavým a originálním příběhem. O to více mě mrzí, že jsem byla tak neskutečně zklamaná.

Ďáblovo znamení sice využívá Lovecraftovy tvorby a odkazuje nás k tomuto autorovi hned po začátečních titulcích, kde je uveden jeho citát: „Není mrtvé to, co může věčně dumat, a po zvláštních érách i smrt může skonat.“ Jaká to je pak škoda, když si na konci filmu řeknete, k čemu tam ten citát vlastně byl? A jaký měl pro film smysl?

Kromě toho, že se tvůrce nejspíše rozhodl čerpat z populárních témat, aby zaujal co nejširší publikum, to s tajemným světem Lovecrafta nemělo vůbec co dělat. Dvě hlavní postavy, sestry Camila (Arantza Ruiz) a Fernanda (Nicolasa Ortíz Monasterio), si vypůjčí tajemnou knihu, kterou domů přinesla jejich matka. Kniha připomíná Knihu smrti, neboli Necronomicon, který vytvořil Lovecraft. Je to něco jako fiktivní kronika všech prastarých bytostí, kterou ve svých povídkách i velmi často zmiňoval. Obě sestry se zdají být knihou natolik okouzlené, že zrovna dvakrát nerozmýšlí své kroky, a tak na sebe i na svou rodinu přivolají prastaré zlo, které využije těla obou dívek jako své schránky k přežití.

Stále by se to ještě dalo považovat za poměrně dobrý námět, kdyby to nemělo jeden velký háček. Prastaré bytosti Mýtu Cthulhu nejsou démoni. To znamená, že nemají zrovna ve zvyku posednout lidské tělo a krmit se z jejich strachu, jako to dělají tvorové z pekla. Nerozumím tedy tomu, proč je horor na motivy tohoto Mýtu, udělaný ve stylu duchařského příběhu bez jediné špetky originality a zajímavosti.

Kromě výše zmíněných bytostí a Necronomiconu, to nemá s bohatým světem Lovecrafta vůbec co dělat. Navíc do samotného konce příběhu ani nemáte přesně tušení, na co se to vlastně díváte. Neznáte důvod toho, proč se to děje a po závěrečném ztmavnutím obrazovky si pokládáte víc otázek, než se vám během filmu dostalo odpovědí. Sama jsem si snímek musela před napsáním recenze ještě vygooglit, abych se podívala, o čem to vlastně mělo ve skutečnosti být.

Prastaří kosmičtí tvorové se bez jakéhokoliv důvodu a záměru rozhodnou užívat lidských těl proto, aby přežili. Přijde se na to, že se jedná o dva sourozence, kteří nejspíše bojují o nějakou formu uznání u svého otce, Velkého Cthulhu. Ale dokonce i tohle je spíše jen má dedukce, než že bych to ve filmu dostala nějak zodpovězené. Jednoduše řečeno vůbec nevíte, jaká byla zápletka filmu, což je opravdu velmi špatné.

I kdyby příběh postrádal jakýkoliv smysl, mohla bych si alespoň užívat soundtracku, hororové atmosféry nebo třeba CGI. Jenže opět nic. Bohužel snímek nemůžu ohodnotit ani jako průměrný horor. Je to vůbec horor? Chvílemi jsem si dokonce říkala, zda to zvukaři a ruchaři mysleli skutečně vážně, nebo se ve výsledku jedná o komedii, protože akční scény postrádaly jakékoliv napětí. Ať už v hudbě, střihu nebo záběru. Chvílí jsem ani nevěděla, že se vlastně dívám na bojovou scénu a když jsem se na ni zaměřila, tak hlavní postava zrovna vrazila a rozbořila celou skříň. Jenže v Mexiku mají nejspíše skříně z molitanu, jinak si nedokážu představit jediný důvod, proč skříň po srážce s lidským tělem, neudělala vůbec žádný zvuk.

Tento snímek z produkce Netflixu nemohu hodnotit ani průměrnou známkou, protože by to bylo urážkou pro skutečné průměrné filmy. Jedná se podle mého názoru o jeden z nejméně zajímavých a povedených hororů a o jednu z nejhorších filmových adaptací ze světa Lovecrafta. Těch pár bodů dávám alespoň za snahu a za možná zajímavou prvotní myšlenku. Samozřejmě je každá recenze subjektivní a to, že se Ďáblovo znamení nesetkalo s pozitivním ohlasem u mě, neznamená, že se s ním nemůže setkat u vás. Budu ráda, když mě někdo v diskuzi přesvědčí o opaku a dá mi nahlédnout i do nějakých pozitivních stránek tohoto snímku.

Hodnocení:20%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE