Seriál Castlevania jako nejepičtější animovaná podívaná všech dob

Dlouho jsem přemýšlela, jak se chopit článku věnujícímu se tomuto seriálu. Chtěla jsem napsat jeden souhrnný článek, ale brzy jsem přišla na to, že mám na srdci tolik věcí, že by to byla škoda. Proto tomuto tématu věnuji články dva. V tomto se zaměřím spíše na obecné informace, zajímavosti ohledně vzniku a v neposlední řadě nastíním seriálový děj. Druhý pak pojmu jako klasickou recenzi. Seriál si u mě získal speciální místo a doufám, že mé články přemluví ty, kteří tímto skvostem dosud opovrhovali, aby mu věnovali každý den alespoň 25 minut svého času.

V základech celého procesu byla myšlenka, že půjde o film. Jeho produkce začala už v roce 2007, ale poté se postup zastavil. To, že nakonec nepůjde o film, ale seriál, který se bude držet herní předlohy, vyšlo najevo až o několik let později. Kvalitu měla zajistit spolupráce studia s tvůrcem Castlevanie, herním producentem Kojim Igarashim (Kódžim Igarašim). Koji se pro tuto úlohu nadchnul, a tak americkému komiksovému scenáristovi Warrenu Ellisovi předložil hned několik verzí možných scénářů ještě předtím, než se na seriálu začalo oficiálně pracovat.

Námětem se stala Castlevania III: Dracula’s Curse. Igarashi se s Ellisem však shodli na tom, že jsou nutné změny ve scénáři, protože její herní předloha z devadesátých let neobsahuje zase takové příběhové pozadí, aby se s ním dalo pracovat. Po několika přípravách vše ale znovu usnulo, v roce 2012 se seriálu ujal Netflix a vše mohlo začít od začátku. Netflix přijal scénář Ellise a o pár let později, přesněji v roce 2017, nám odhalil první čtyři díly, které tvoří první sezónu tohoto animovaného skvostu. O čem to tedy všechno je?

Jedná se o příběh lovce Trevora Belmonta a jeho společníků, kteří stojí proti světoznámému upírovi, strašlivému Drákulovi. Na seriálu bych chtěla vyzdvihnout to, jak tvůrci dokázali pracovat s černobílými herními charaktery a vytvořili jim opravdu výrazné profily, se kterými nejen že soucítíte, ale také jim fandíte. A to přesto, že stojí na straně zla. Přesně toho je důkazem Drákula Vlad Tepeš, který je zde sice antagonistou, ale hned v první epizodě mu fandíte skoro víc než jeho soupeřům.

Poté co žil po staletí sám ve svém hradě, nechá se Drákula svést lidskou ženou, která za ním přišla s žádostí o propůjčení vědomostí, jež by mohla využít k výrobě léků pro nemocné lidi ve své vesnici. Netrvá dlouho a stanou se z nich manželé. Lisa Drákulu přesvědčí, že lidstvo možná není jen stádo tupých ovcí vhodných pro potravu, a tak se vydává na cestu do světa, aby lidi lépe poznal. Jak tomu ale bývá, dobrý skutek nezůstává nepotrestán, a tak se Drákula po pár měsících vrací z cest, aby místo domu své ženy nalezl jen ohořelé trosky a dovídá se, že byla církevními hodnostáři upálena za čarodějnictví.

Jeho snaha o to pochopit lidstvo se rázem mění v absolutní vztek a rozhodne se, že už má lidí plné zuby. Do celého světa vypustí svou pekelnou armádu a rozhodne se lid vyhubit. Opět musím Castlevanii pochválit, a to jednoduše z toho důvodu, že je natočená tak skvěle, že mu fandíte. Seriál dokázal perfektně zachytit absolutní moc středověké církve a ukázat nám, jak je nebezpečné být součástí stáda a nemít na věci svůj vlastní názor.

Do příběhu ale brzy na to vstupuje další herní hrdina, Trevor Belmont. Známý jako opilec, tulák a poslední člen slavné rodiny, která po staletí bojovala s monstry. Ale jen do té doby než církev (opět) prohlásila, že jsou to čarodějové, a byli masakrováni. Trevorovi se podařilo utéct, a tak od té doby žije na ulici, putuje od města k městu a neví, co se životem. Osud ho ale přivede do Grešitu, města na Valašsku, které každou noc obléhají děsivá noční monstra a ve dne zase armády církevních fanatiků.

Trevor se chtě nechtě zamotává do Drákulovy války s církví. Brzy k němu přibývají další známé herní postavy, především vypravěčka Sypha Belnades a později i dhampir Alucard. Celá první série končí velkolepou akční bitvou a svým úspěchem nám zaručila budoucnost seriálu.

Oblíbenost seriálu si u mě vysloužil i fakt, že obsahuje to nejlepší z obou animátorských a produkčních škol - jak té americké, tak japonské. Vzhledově to zcela jistě připomíná Japonsko, zato děj spíše americkou podívanou, což rozhodně není na škodu, ba právě naopak.

Jak je pro Netflix typické, seriál v nastavení obsahuje hned několik jazykových možností a titulků. Japonština nezní vůbec špatně a pro animovaný seriál tohoto typu se jednoduše hodí. Na rozdíl od japonských anime má Castlevania v původním americkém znění doslova hvězdné obsazení, a tak je škoda toho nevyužít. Trevora dabuje skvělý Richard Armitage, který je známý například jako trpaslík Thorin z Hobita. Alucarda si vzal na starost James Callis, známý jako Dr. Balthar z Battlestar Galactica. Drákulu namluvil Graham McTavish, dabér mnoha her a seriálů, ale také trpaslík Dvalin z Hobita.

Zvolená animace je naprosto špičková. Je na ní vidět, že se Netflix nezdráhal sáhnout hluboko do kapsy. Definuje ji jasný vizuální styl, který čerpali z ilustrací k role-playové hře Castlevania: Symphony of the Night. Je zcela zřejmé, že první série přinesla Netflixu velký úspěch, poněvadž hned v druhé se dočkáme osmi dílů. Ve třetí, dosud poslední, deseti.

V tomto článku jsem se soustředila hlavně na organizační a technické věci, které jsem chtěla zmínit a vyzdvihnout. Další článek pak pojmu v podobě recenze a budu se soustředit hlavně na dějové prvky všech tří sérií. Zhodnotím charaktery všech postav a zdůrazním, proč si v Castlevanii zkrátka nemůžete najít jen jednu stranu, které budete fandit.