Recenze: Můj otec Antonín Kratochvíl - slavný fotograf, dramatické věci a záplava sprosťáren

Tento dokument Andrey Sedláčkové pozůstává především z toho, jak Kratochvíl a jeho syn (který je mu velmi podobný) vyprávějí o svých životech. Občas je to doprovázeno Kratochvílovými fotografiemi (což je dobře, protože pak se je na co dívat), jindy vidíme jen sedícího Kratochvíla / jeho syna (což není dobře, protože pak se není na co dívat).

Kratochvíl pravděpodobně zažil v životě spoustu dramatických a zajímavých věcí, ale má bohužel vzácný dar vyprávět o nich velmi útržkovitě a velmi nezajímavě, jako nějaký ožrala po několika panácích. Doslovný citát všeho, co řekne o svém prvním manželství (ze čtyř): "To naše manželství nefungovalo, rozumíš? To bylo vidět, jo, jako. Nadávky, bla bla bla, seš dělník, jo, a takovýdle sračky. A to se jí moc nelíbilo, jo, protože neměla ten respekt, a už jsem věděl, že to jako de do prdele, jo."

Kratochvíl je zjevně velmi bohémská osobnost (i když tvrdí, že to sexuální harašení tří žen, kvůli kterému odešel z vlastní agentury, se nestalo). U extrémně talentovaných lidí je to téměř nezbytné. Ale v mnoha částech filmu mi jeho poloopilecký projev vyloženě vadil, nacházel jsem v té záplavě sprosťáren a citoslovcí pramálo zajímavých informací a zoufale jsem čekal, až začne mluvit někdo jiný (například jeho syn) a dozvím se pro změnu něco, co má hlavu a patu.

Tento dokument má pouhých 80 minut (včetně titulků), ale přesto je tak tak k vydržení. Kratochvíl by si jistě nejaký dokument zasloužil, protože toho prostě musel zažít hodně zajímavého. Ale neumí o tom vyprávět a nikdo jiný to za něj v tomto filmu pořádně neudělá.

Hodnocení: 50%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE