Futuristické filmy, které již pojednávají o minulosti

Futuristické filmy, které již pojednávají o minulosti 32 obrázků v galerii
Návrat do budoucnosti | Foto: The Movie Database
Čas běží neúprosně vpřed a čím dál častěji se stává, že klasické snímky, které ve své době předpovídaly vzdálenou budoucnost, už z pohledu dneška svůj futuristický statut ztrácí - nikoli pro své kvality, nýbrž jednoduše proto, že jejich děj je již z kalendářního hlediska záležitostí minulosti. Jaké filmy to jsou a jak jejich vize při srovnání s realitou vyznívá?

Pouštět se do interpretací budoucnosti lidstva je pro filmové tvůrce pochopitelně lákavou pohnutkou, kterou už v éře němého filmu dovedl k úžasnému a nadčasovému zážitku například Fritz Lang se svou antiutopickou sci-fi Metropolis. Děj tohoto přelomového skvostu se odehrává roku 2027 a odhalení adekvátnosti filmařské vize je tedy relativně za dveřmi. Mnoho snímků, které se v průběhu let k dlouhodobějším futuristickým vizím uchýlily, už ale mají takový kalendářní průlom za sebou, a některé z nich vskutku výstižně reprezentují průběžné (převážně) hollywoodské tendence k výkladům budoucnosti či vývoj a podoby sci-fi žánru. Seznam se bude skládat z filmů, jejichž futuristický obsah již přešel v minulost, přičemž mezi nimi budou jak ceněná a slavná díla, tak i některé béčkové a méně známé tituly. Áčková produkce ostatně neměla vždy odvahu k drahým experimentům - budoucnost bývá ze dne na den nejistá a málokdo si troufne na její divácky přitažlivé čtení.

Cesta (2009)

Děj situován do roku 2019

Cesta | Foto: Dimension Films

Jediný snímek ze seznamu, který byl natočen v tomto tisíciletí, jsem zařadil pro jeho nekompromisní a deprimující pojetí blízké budoucnosti, v níž se hrstka přeživších vyrovnává s následky blíže nepopsané globální katastrofy. Děj je zasazen do roku 2019 a sleduje dvě titulní postavy, otce se synem, kterak se snaží ve zpustošené krajině hledat zdroje obživy a bezpečný úkryt. Jde o uvěřitelně působící dramatizaci toho, jak by mohl svět vypadat po třetí světové válce, a jeho sdělení tudíž zůstává (a doufejme, že také zůstane) nenaplněné. Z filmařského hlediska se jedná o inspirativní málomluvný počin s neopakovatelně špinavou výpravou a skvělými hereckými výkony, z pohledu historie se snad odpovědi na adekvátnost jeho vize nikdy nedočkáme.

2001: Vesmírná odysea (1968)

2001

2001: Vesmírná odysea

Jeden z nejslavnějších a nejdůležitějších zástupců sci-fi žánru představuje nadčasové dílo, nad jehož poselstvím si lze lámat hlavu do zblbnutí, ale jeho audiovizuální provedení nepřestává fascinovat a oslovovat. Stanley Kubrick vždy platil za vizionáře a osobitého tvůrce, což se nejvíce projevuje právě v tomto futuristickém balení - k přistání na Měsíci došlo hned rok po premiéře filmu, a ačkoli po přelomu tisíciletí žádné osídlené měsíční základny lidstvo nemá a za hranice sluneční soustavy kosmonauti rovněž necestují, tak sondy v čele s New Horizons již dokázaly zmapovat povrchy nejvzdálenějších planet a mise na Mars už nemusí být v blízké budoucnosti žádným science fiction. V některých aspektech však Kubrick budoucí technologie vskutku obdivuhodně vystihl - například schopnost počítače odezírat ze rtů, popřípadě podobu ruční kamery, s níž se později začaly pořizovat fotografie z vesmíru, či robotické paže sloužící k manipulaci vně raketoplánu. Také design vesmírné lodi je vědecky přesný, neboť se na něm výrazně podíleli pracovníci NASA. Vesmírná odysea je dodnes úchvatně vizionářským dílem, které sice v některých předpovědích zaostalo (dnes si lze těžko představit ohromný počítač zabírající půlku místnosti), ale v mnohém si svou nadčasovost stále ponechává.

Akira (1988)

2019

Akira | Foto: Future Gate

Japonské anime filmy lze jen těžko připodobňovat k realitě, jakkoli vzdálené a futuristické. Akira si však drží výsadní postavení coby zřejmě první japonský animák s vyloženě kultovním a globálním přesahem a zastupuje velký boom daného subžánru, přičemž vychází z kyberpunkové manga série a figuruje jako nejdražší anime své doby. Děj se odehrává roku 2019 v postapokalyptickém a znovu vystavěném Tokiu a je silně protknut fantastickými motivy, které se vztahují spíše k tradici manga komiksů nežli k opravdové vizi budoucnosti - přesto se ale filmařům povedl husarský kousek, neboť v závěru sehraje důležitou roli rozestavěný olympijský stadion, přičemž následující letní olympiáda se má opravdu konat v Tokiu, byť kvůli koronaviru až v příštím roce. Akira je ale jinak hlavně zajímavým a řemeslně strhujícím nahlédnutím do myslí japonských tvůrců, které v Hollywoodu skutečně nemají sobě příbuzné. Netradiční zážitek a povinný příspěvek do seznamu futuristických filmových argumentů, které byste měli před smrtí zakusit.

Návrat do budoucnosti II (1989)

2015

Návrat do budoucnosti II

Prostřední část populární trilogie o cestování časem se jako jediná vydala zkoumat naši budoucnost a v úvodu filmu nasměrovala Martyho a doktora Browna do roku 2015. Tvůrci opravdu upustili uzdu své fantazii, během třiceti minut zásobují diváka tunou zábavných nápadů a budoucnost si interpretují vyloženě po svém - nechybí velmi živá propagace devatenáctého dílu Čelistí, vznášející se skateboardy, umělá obsluha v restauraci či létající auta, která mají dálnice vyhraněné v oblacích. Jsou to veskrze přehnané odhady, které vzbuzují úsměv i dnes, ale na druhou stranu vystihují lidskou vynalézavost a touhu si vše co nejvíce zjednodušit.

Cherry 2000 (1987)

2017

Cherry 2000 | Foto: ScienceFiction.com

Nepříliš známý snímek z roku 1987 patří do hrstky zaprášených žánrových příspěvků, jejichž zhlédnutím ani po odzvonění jejich kalendářního futurismu neutrpíte závažnou újmu na zdraví. Jde sice o béčko, které v druhé polovině připomíná méně výpravnou verzi Šíleného Maxe, ale některými myšlenkami dokáže film zaujmout i dnes. Hlavní hrdina žije ve vyspělém městském prostředí a doma mu dělá společnost poslušný robot v nádherném ženském těle, zatímco venkov (nazývaný Zóna 7) je zpustošený a obývají ho jednak šílení muži, jednak opravdové ženy, které nesouhlasí s tím, že jejich úloha ve společnosti se kvůli robotům natolik omezuje (konkrétně pohledná akční hrdinka Melanie Griffith). Emancipační rovina je fajn a v současnosti poměrně aktuální a společenské rozvrstvení vyznívá celkem přesvědčivě, bohužel se ale nejde do hloubky a Cherry 2000 je spíše zábavným akčním béčkem na jedno neurážlivé zhlédnutí.

Blade Runner (1982)

2019

Blade Runner | Foto: ArchDaily

Audiovizuálně zřejmě nejpůsobivější snímek historie je považován za jeden z vrcholů sci-fi, přestože byl ve své době v kinech propadákem. Dystopické zobrazení Los Angeles jako potemnělého města mnoha rozličných kultur, utopeného v dešti a neonech, vychází z noirových filmů čtyřicátých let či sedmdesátkových příběhů o osamělých detektivech a představuje nadčasovou premisu o světě bez emocí, ovládaném korporátními společnostmi. Rok 2019 už sice máme za sebou a uměle vytvořené lidské bytosti, které pracují v mimozemských továrnách, jsou stále potenciální záležitostí daleké budoucnosti, ale Ridley Scott bezpochyby odhadl rostoucí význam umělé inteligence a vliv bohatých společností, které si mohou díky svým produktům podmanit budoucnost. A v necitlivé stroje se mění i samotní lidé, což je také jedno z východisek tohoto nestárnoucího snímku, jehož protagonisté roní slzy pouze do deště.

Cesta gladiátorů 2000 (1975)

2000

Cesta gladiátorů 2000

Přáli jste si někdy vidět, jak hysterický Sylvester Stallone soupeří s Davidem Carradinem, oblečeném v nejteplejším kostýmu své doby, v automobilovém závodu, kde se body nahání srážením nevinných civilistů? Cesta gladiátorů 2000 vám takový zážitek dopřeje a navrch přihodí úsměvnou snahu o vykreslení anarchistické budoucnosti, v níž striktní zákony ustupují a lidský život nemá žádnou cenu. Navzdory celkem solidním akčním scénám se však jedná o těžké béčko, které si dělá ze všeho legraci a jehož výpovědní hodnota začíná i končí v sebeuvědomělém rozkladu morálních hodnot. Pro příznivce klasické trash kinematografie bezesporu povinnost, tentokráte s nulovým společenským přesahem.

Pevnost strachu (1992)

2017

Pevnost strachu

Ani jeden z těch snesitelnějších projektů, jimž se Christopher Lambert v devadesátých letech upsal, neopouští ryze béčkové vody. V totalitní budoucnosti se hrdinný Lambert i s jeho ženou ocitají v nejmodernějším vězení, kde se namísto mříží užívají lasery a takřka vše řídí umělý bezpečnostní systém. A nechybí ani robotický ředitel věznice a speciální implantáty, které trestance usmrtí ihned po překročení schválené linie pohybu. Film disponuje solidní úvodní půlhodinou, nabízí řadu atraktivních, byť laciněji vyhlížejících technických serepetiček, a přichází s myšlenkou společnosti, v níž je každému páru povoleno jen jediné dítě (tedy sám nepřichází s ničím, neboť politika jednoho dítěte se v Číně objevila už dříve). Futurismus je především kulisou k ještě beznadějněji vyznívajícímu boji jedince proti všemocné společnosti, což je jistě nadčasové téma, ale v ležérním lambertovském duchu se vše smrskává na nenáročnou akční blbinu.

Trilogie Šílený Max

1994, 1999, 2012

Šílený Max | Foto: Moviepilot

Kultovní australská série představuje jakousi Bibli postapokalyptických filmů a zplozence béčkových a westernových vzorců či punkové subkultury, jejíž vize snad ani nemůže být realisticky naplněna. První díl, odehrávající se těsně před apokalypsou, představuje společenskou anarchii na vyprahlých australských cestách, jimž vládnou nebezpečné ozbrojené gangy, zatímco pokračování již zavádí diváka do zcela zpustošeného světa bez řádu, kde silnější vítězí a nejcennější surovinou je benzín. Filmy jsou také zajímavé svým jednoznačným vyjádřením nad rozkladem lidské psychiky a morálky ve světě bez naděje a jistot, čemuž pak nasazuje korunu opožděný a brilantní reboot Zběsilá cesta. Navrácení k živočišným pudům je samozřejmě pravděpodobným dopadem náhlé regrese lidské společnosti, i když George Miller vše využívá především k akčnímu spektáklu a osobité prezentaci prostředí.

The Postman - Posel budoucnosti (1997)

2013

The Postman - Posel budoucnosti

Velký finanční propadák Kevina Costnera je dalším nahlédnutím do dystopické budoucnosti, v níž se společnost rozpadá do samostatně fungujících klanů a vše ohrožuje fanatický generál, usilující o násilné převzetí moci. Film často čelí posměchu kvůli myšlence pošťáků, kteří pomáhají sjednocovat společnost doručováním dopisů, ale na jednu stranu se mi nezdá tento koncept úplně hloupý - návrat k osobnější komunikaci by naopak skutečně mohl anonymnímu lidstvu vtisknout ztracenou tvář. Dnes by byl samozřejmě nesmysl posílat dopisy, když stačí párkrát přejet po displeji na mobilu, ale kdo ví, co přinese budoucnost.

Rollerball (1975)

2018

Rollerball

Nezaslouženě opomenutá sci-fi z poloviny sedmdesátých let nabízí poměrně věrohodnou futuristickou vizi, v níž vládnou společnosti nadnárodní korporace, které se snaží ovládat masy prostřednictvím násilného sportu. James Caan hraje žijící legendu rollerballu, jíž nutí velcí šéfové ukončit kariéru, aby jeho odkaz nepřesáhl kontrolovatelnou mez a nezískal větší vliv, něž jaký mají oni - hlavním principem bláznivého, ale pro diváka skutečně strhujícího sportu, je ostatně vědomí, že život jedince nemá hodnotu a že nejdůležitější je pouze tým. Režii obstaral renomovaný Norman Jewison a na podařeném výsledku je to také znát - jde o tisíckrát zdařilejší verzi, než jakou je remake Johna McTiernana z roku 2002.

Jurská planeta (1965)

2020

Jurská planeta | Foto: Moria

Nejstarší a zřejmě nejbrakovější snímek ze seznamu je velmi otrockou předělávkou o pár let starší sovětské verze, z níž si dokonce ponechává řadu původních záběrů i herců (slavný producent Roger Corman se nikdy s ničím nepáral). Na rozdíl od předchůdce má ale Jurská planeta jasně stanovené časové vyhranění a pojednává o expedici, která se roku 2020 snaží poprvé přistát na planetě Venuši. Tam se ale nachází potvory, s nimiž nikdo nepočítal.. Snímek s pár zdařilými efekty reprezentuje onu dokonale naivní futuristickou vizi, v níž je lidstvo připravené kráčet po jiné planetě, ačkoli nemá předem žádné informace či fotky terénu. Jde o výplod hodný spíše divokých padesátých let, který si ale pro řadu fanoušků podobných béčkových nadšeneckých projektů zachovává jisté nesporné kouzlo.

Útěk z L.A. (1996)

2013

Útěk z L.A.

Do relativně nedávné minulosti nás zavedlo také pokračování kultovního béčka Johna Carpentera Útěk z New Yorku. První film se odehrával roku 1988, kdy se Spojené státy a s nimi pravděpodobně celý svět ocitly v krizovém stavu a z Manhattanu se stal uzavřený vězeňský komplex s vlastními pravidly, odkud musí neohrožený Kurt Russell zachránit prezidenta USA. Útěk z L.A. následuje velmi podobnou premisu a jedná se o celkem unikátní úkaz skloubení přímého sequelu a regulérního remaku - jen vězení se tentokrát přesouvá do města andělů a drsňák Snake Pilssken má za úkol najít rebelující dceru prezidenta, která má kufřík s přístrojem, jenž dokáže zamezit přísunu energie kdekoli na světě. Roku 2013 je Amerika diktátorským územím, zatímco prostor vězeňského ostrova připomíná postapokalyptickou anarchii. Carpenter je však výjimečně utržený ze řetězu a s nebývalým nadhledem servíruje divákům poctivou béčkovou zábavu plnou roztomile špatných triků a technických 'vymožeností' ve stylu hologramů a tryskových ponorek, které jsou vysoce futuristické i dnes. Máte-li rádi osobitá a kvalitní béčka, Útěk z New Yorku je jasnou volbou - jste-li fanoušky šílených, anarchistických a sebeuvědomělých béček, musíte alespoň částečně milovat Útěk z L.A..

Timecop (1994)

2004

Timecop

A Jean-Claude Van Damme na závěr. Ikonu bojových umění poslal v polovině devadesátých let relativně schopný režisér Peter Hyams (2010: Druhá vesmírná odysea) do boje s padouchy napříč časem, a vzešlo z toho jedno z těch zajímavějších hercových béček. Nečekejte nic ve stylu Highlindera, přemisťuje se výhradně mezi lety 1994 a 2004, ale i to stačí na určité zpestření, byť často na úkor logiky. Budoucnost je vykreslena tradičně přehnaně (i pokud pomineme ono cestování časem), vše se dá ovládat hlasem, virtuální realita je samozřejmostí a lidé jezdí v ohyzdných plechovkách, vedle nichž vypadá Fiat Multipla jako chlouba miliardáře. Za zhlédnutí ale Timecop určitě stojí už kvůli příběhu, který se alespoň snaží o změnu, a pro velice bizarní představu o tom, jak to dopadne, když se fyzicky střetne totožná hmota (osoba) z různých časových linií.

Jaké jsou vaše nejoblíbenější futuristické filmy a které podle vás nejlépe či nejpřesvědčivěji vykreslují lidskou budoucnost?

Ankety
Byla omluva Evangeline Lilly namístě?
Ano
Ne
Nevím
Nejnovější články:
Načíst další články
TOPlist