Zhodnocení všech levných béček, kterými Bruce Willis v posledních letech terorizuje své fanoušky

Zhodnocení všech levných béček, kterými Bruce Willis v posledních letech terorizuje své fanoušky
Trauma Center | Foto: Lionsgate
Bruce Willis si pár let zpátky řekl, že už se snažil dost a přemístil svou kariéru na video. Sem tam se sice objeví v něčem ambicióznějším (Skleněný, Přání smrti), vesměs ale svůj pracovní čas vyplňuje tím, že si v laciných filmech odkroutí před kamerou nějakých deset minut, obohatí svou tváří plakát a inkasuje pár milionů.

Vyžaduje to od něj minimum úsilí a evidentně mu podobný styl práce vyhovuje, protože se jeho filmografie neustále plní dalšími lacinými kousky, které vznikají v produkci studia Lionsgate. Všechny ty filmy mají mnohé společné. Willis je v nich na malé ploše, často působí extrémně znuděně, nejednou je pro mnohé scény využíván jeho plešatý double, protože tvůrci ještě/už neměli Willise k dispozici (a je to vždy komicky poznat) a když rovnou nehraje hvězda Smrtonosné pasti záporáka, "nečekaně" se z něj vyklube. Pokud jde o tvůrčí tým, často se v něm se opakují stejná jména.

Willis podobných filmů točí ročně několik a jestli s urputností nesledujete jeho kariéru, dávno jste ztratili přehled. No a vzhledem k tomu, že byl Willis hrdinou mého dětství a pořád platí za mého největšího oblíbence (leč nyní už čistě pro svou minulost), stále si žádný jeho nový snímek nenechám ujít. Jakkoli z toho někdy bolí oči. Pravda, ne všechny jsou nesnesitelné. Některé mají i světlejší chvilky. Ale není jich moc a důvodů k radosti má tak "willisovec" málo. Zatím poslední thriller Trauma Center, který tuhle (pro fanoušky) neradostnou etapu Willisova podzimu života zaokrouhlil na "deset mizerných", byl opravdu moc i na mě. A protože má dnes božský Bruce narozeniny (je mu 65 let), rozhodl jsem se všem bé-filmům podívat na zoubek. A tak trochu se chci i rozloučit se svým dětským hrdinou.

Protože čeho je moc...

Do výběru jsem úmyslně nezařadil Ruku na to, Tenkrát v Kalifornii, Skleněný, Přání smrti, Air Strike a Motherless Brooklyn. Ať už jsou dobré nebo ne, na rozdíl od filmů, jimž se budu na následujících řádcích věnovat, vznikaly s vidinou uvedení do kin a z toho důvodu mají větší produkční kvality.

Elitní zabiják (2014)

První vlašťovka, u které si fanoušci museli uvědomit, že jde Willisova kariéra špatným směrem. Již zápletka je hrozně absurdní - divák má fandit vrahovi v podání (jako vždy necharismatického) Jasona Patrica, protože mu záporák Willis unesl dceru. Vtip je v tom, že on kdysi Willisovi zabil dítě, takže... se obtížně vyvažují misky vah sympatií. Dvakrát tolik, když to celé je hrozně natočené. Dokonce ani John Cusack ve vedlejší roli dalšího zabijáka to nezachránil a to už je co říct. Hodně mizerná vykrádačka 96 hodin. 30%

Vice (2015)

Rok před seriálovým Westworldem natočil Willis s Thomasem Janem kopírku původního filmu z roku 1978 s tím, že vše bylo zasazeno do moderních kulis. Ono slovo moderní je ale třeba brát hodně s rezervou, protože tu rozpočet nebyl vůbec na nic a Jane v hlavní roli působí až vzácně nesympaticky. Modrý filtr, otřesný scénář a znuděný Willis v jedné lokaci. Nic víc Vice nemá a jen těžko se hledá důvod k vydržení do závěrečných titulků. Po téhle příšernosti si člověk začne vážit Náhradníků (a že jsme je v době uvedení do kin nešetřili, protože nám tehdy přišlo, že má hlavní hvězda na víc). 15%

Na vlastní pěst (2015)

I Na vlastní pěst můžete klidně ignorovat a předstírat, že film neexistuje. Willis je tentokrát unesen teroristy a pokud nemá svět zničit děsivá superzbraň, musí Willise najít Gina Carano a Kellan Lutz. Od výše zmíněných Na vlastní pěst odděluje jenom to, že má film jednu dobrou akční scénu (bitku na záchodech). Ale paradoxně v ní nefiguruje Carano, která je v rámci akční části v podstatě nevyužitá. Místo toho tvůrci většinu času sází na Lutze z Twilight a to... myslím mluví za vše. Zapomenout, nebrat. 30%

Záškodníci (2016)

Světlejší moment Willisova béčkového období. Kombinace televizní kriminálky a heist filmu je režijně obstojně ukočírovaná (navzdory tomu, že Steven C. Miller režíroval i příšernost Na vlastní pěst), přepadení jsou v rámci možností fajn a potěší drobnými nápady, herci tentokrát opravdu něco hrají, scénář není nejblbější a dokonce to umí položit otázky, na které chce znát divák odpovědi. V kinech by Záškodníci propadli, jako "lépe obsazená detektivka" ale udělají čas od času v televizi možná i radost. 50%

Nebezpečný náklad (2016)

A hurá zpátky na zem, respektive rovnou pod drn. Nebezpečný náklad je příběhem o jednom podrazu, kdy partička nezajímavých postav musí ukradnout drahokamy, pokud nemá šéf zločineckého gangu Willis zastřelit těhotnou Claire Forlani. A nejenže tu nic nedává smysl, ale ještě je to celé komicky blbě natočené. Vyhnout se tím největším možným obloukem. 10%

Z lovce kořistí (2017)

Světlejší chvilka číslo 2. Hayden Christensen si užívá x-tou variaci na téma "v nesprávný čas na nesprávném místě" a výsledkem je použitelná žánrová jednohubka s přiměřenou režií, nečekaně kvalitním soundtrackem a obstojným tempem, které (v hodnocení) zlomí vaz až finále, kdy během pouhých pěti minut autoři využijí všechny ty debilní zvraty a dramatické zdržovačky, které člověk očekává. Ale jinak naprosto koukatelný a nijak neurážející průměr, u něhož nejvíc zamrzí asi to, že ten čitelný zvrat (který byl dopředu jasný už z traileru) v určitou chvíli nevyhnutelně přijde. 50%

Vražedná bilance (2018)

Slabota, ale nekrvácí z ní oči. Hlavní roli ve Vražedné bilanci má totiž sympaťák Frank Grillo a jednoznačně z tohohle kousku dělá snesitelnou podívanou. Navíc i akce má nějaké ty světlejší chvilky, Willis se tentokrát dokonce sám zapojí a vůbec to není tak pitomé, jak by jeden čekal od akčňáku, v němž bankovní úředník za pomoci souseda/poldy v důchodu hledá na vlastní pěst bankovního lupiče. K žehlení naprosto ok. 40%

Pravidla pomsty (2018)

V podstatě takový extrakt z toho, co už jsme v tomhle článku probírali - někoho unesou (snoubenku), jiní (ženich s bratry) se vydají na záchrannou misi a Willis to s odznakem koučuje zpovzdálí v rámci jedné, max dvou lokací. Jeden by skoro věřil, že půlka scén jsou jen vystřižené scény odjinud. Hloupé je to podobně jako Vražedná bilance, jen jsou Pravidla pomsty mnohem hůře natočená a chybí jim nějaký tahoun v hlavní roli. 20%

10 Minutes Gone (2019)

Důlaz, že Brian A. Miller, který s Willisem natočil Vice a Elitního zabijáka, se zkrátka řemeslu pořádně nenaučí - i když má k dispozici otevřený set, kde se střílí policisté s lupiči a šlo by z toho vytřískat solidní scénu, stejně to natočí/sestříhá jak někdo bez znalosti filmařských základů. NICMÉNĚ v rámci děje (hrdinu někdo podrazil, ránou do hlavy mu "vymazal" 10 minut a on teď musí zjistit, co se stalo) je 10 Minutes Gone v kategorii béčkových videovýplachů vlastně použitelná klasika. Michael Chiklis v hlavní roli neurazí, Willis se tradičně pronudí pár minutami scén, které nejspíš natočil během jediného odpoledne, závěrečný twist je čitelný na míle dopředu a je tu naštěstí slušný bodycount, takže to ve výsledku docela odsýpá. 40%

Trauma Center (2019)

Opravdová bolest, po které si nejsem jistý, jestli si ještě někdy nějakého nového Willise pustím. Tohle mě totiž jakou fanouška zdaleka nejvíc zasáhlo. Čert vem, že jde o extrémně mizerný film. To bych přežil. Ale co Willis herecky předvádí, to jsem nevycházel z údivu. Hlasovým projevem působí jako nějaký amatér, který v životě nestál před kamerou a místo, aby repliky odehrál, tak je musí strojeně předčítat ze čtecího zařízení. Nechápu, co to mělo být a už nikdy (NIKDY) nechci svého hrdinu takhle vidět. 0%

Ankety
Na který premiérový (5. 3. 2020) film půjdete do kina?
Frčíme
Neviditelný
Nejnovější články:
Načíst další články
TOPlist