80%
V síti
- Dokumentární
- +9
Minulou sobotu se totiž v pražských Emauzích v prostorách CAMPu uskutečnil již 3. ročník PFK. V něm se mohl cinefil i náhodný kolemjdoucí stát součástí jedinečné akce a byť se takovou na první pohled nemusí zdát, vydržte, na všechno se dostane.
Program byl plný workshopů a diskuzí s renomovanými tvůrci, jakými jsou režiséři Vít Klusák (V síti) a Radim Špaček (Zlatý podraz) či dokumentarista Bohdan Bláhovec (Kmeny, Show!). Ti kromě účasti v moderované debatě o bezpečnosti internetu nabídli soutěžícím filmařům zpětnou vazbu na jejich díla formou rozhovoru jeden na jednoho. Když už je řeč o soutěžních filmech, tak ty běžely zároveň s programy po celý den a následně byly nahrány do webového archivu, kde se na ně můžete podívat. Večer samozřejmě proběhlo předávání cen pro vítězné snímky. Jen pro upřesnění – soutěžilo se ve věkových kategoriích nadále rozdělených na hraný film, animovaný film a dokument. A přesně v tom spočívá unikátnost PFK – je to festival dávající příležitost v rámci často elitářské branže mladým nováčkům, kteří nestudují filmovou školu, kteří se nenarodili těm správným rodičům a kterým by nikdo nevěřil, nebo kteří prostě ještě nemají občanku.
Konkrétní unikátnost je v komplexnosti, se kterou pokrývá PFK věkovou kategorii od 5 let do 20, přičemž porotu tvoří skupina profesionálů ze všech odvětví filmového řemesla, čímž dodávají ceně na váze. A je to zadarmo!
Takhle by to celé mohlo znít jako domluvená reklama, ale ve skutečnosti to je jen radost nad faktem, že u nás taková akce existuje a že se jí daří.
Ale aby to nebylo celé jen pochvalné, festival měl i jednu vadu na kráse, a to speciální ceny, které předávali hosté. Ty, vzhledem ke svému nemalému počtu a názvům, zněly spíše jako narychlo vymyšlená ocenění, která dostal zbytek soutěžících za to, že vůbec přišel.
Jinak ale opravdu není moc na co si stěžovat, protože v rámci možností sponzoringu a střídmých dotací ze svého rozpočtu PFK ´19 vyždímalo ze svých zdrojů maximum. Zároveň s tím zaznamenal Kufr změnu v návštěvnících, protože se věkový průměr posunul daleko blíže 15 a tím se z něčeho, co působilo jako filmový den pro děti (organizátor je Dům dětí a mládeže), stal plnohodnotný festival.
S opakovaným úspěchem PFK ale padá i poslední mýtus o filmové tvorbě, a to ten, že „ne každý může točit.“ No a to je velmi důležité, protože mladí talenti mají konečně kam zasílat svá mnohdy působivá díla a konzultovat je s profíky a ostatními tvůrci.
