8.7.2019, 12:00

Recenze: Domino - hvězdy Hry o trůny bojují s teroristy pod vedením režiséra Zjizvené tváře

Recenze: Domino - hvězdy Hry o trůny bojují s teroristy pod vedením režiséra Zjizvené tváře
Domino | Foto: Saban Films

Brian De Palma je legenda. I on měl sice coby režisér své slabší momenty, nikdo už mu ale nevezme klasiky typu Neúplatní, Zjizvená tvář, Carlitova cesta nebo první Mission: Impossible. Nemluvě o De Palmově oblibě v dlouhých nepřerušovaných záběrech, které je vždy vzrušující v jeho nových filmech vyhledávat.

Domino | Foto: Saban Films

Domino by už z logiky věci mělo být dobré. Scénář napsal Petter Skavlan (Kon-Tiki), za kameru se postavil zkušený José Luis Alcaine (Kůže, kterou nosím, Všichni to vědí), De Palmovi stálo za to se ještě jednou posadit na režijní křeslo (naposledy tak učinil v roce 2012 thrillerem Vášeň) a do hlavních rolích se povedlo získat Nikolaje Costera-Waldaua a Carice van Houten (aka Jamie Lannister a Melisandra z Hry o trůny), kterým záda hlídá úlisný Guy Pearce. Jak by film s takovým tvůrčím týmem mohl být špatný?

Inu, začneme scénářem. Ten totiž rozhodně nepomáhá. Výchozí drama se točí okolo policisty, jehož osobní selhání vede ke smrti parťáka. Takže taková ta milionkrát viděná klasika, která by v dnešní době už pomalu neslušela ani lacinému béčku s Van Dammem. Ale to upřímně není ten největší problém.

Problémová je samotná charakterizace hlavního hrdiny, z něhož scénář - zcela bez přehání - dělá hrozného debila, nejenže nezodpovědného, ale ještě ke všemu nepoužitelného v tom, co dělá. Je obtížné si k někomu takovému vybudovat vztah a bohužel mu scenáristé současně nenabídnou žádné pořádné vykoupení, abychom mohli vzít dodatečně postavu na milost.

Domino | Foto: Saban Films

Ale i s tím by se ve výsledku nejspíš dalo smířit (už proto, že Cester-Waldau má nějaké to přirozené charisma). Stejně tak by se dal přežít laxně vystavěný scénář, v němž Skavlan rezignuje na jakoukoli komplexnost a vždy jen klouže po povrchu, ať už se bavíme o terorismu nebo stavbě thrilleru jako takové. Tím opravdovým hrobníkem je laciná produkce. Není to tak, že by De Palma nebyl z filmu cítit. Pokud alespoň trochu znáte jeho filmovou řeč, snadno poznáte mistrům rukopis. Vinou mizivého rozpočtu vše ale působí lajdácky a amatérsky, jako práce nadšeného studenta, který se ze všech sil snaží imitovat svůj vzor, ale nemá na to dostatek času ani prostředků.

Opravdu bolestivé je to hlavně v samotném závěru, který je v prvé řadě příšernou scenáristickou zhovadilostí, ale ještě tak strašně vypadá, až to zavání parodií. De Palmův jindy ohromující trademark nepřerušované jízdy je nakonec ke škodě, protože pouze zvýrazňuje nedostatek prostředků.

Nejefektivnější je Domino v momentech, kdy bylo vyžadováno nejméně produkčního úsilí, tedy když postavy někde sedí a diskutují. Velká zábava se stále nedostavuje, v tu chvíli to nicméně alespoň není trapné ani nechtěně komické. Z větší části ale Domino působí jako zlý vtip, kterým si někdo střílí z De Palmových fanoušků. Nenechte se nachytat, vážně to za to nestojí.

Hodnocení: 30%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

-
-

Související články:

Trailer: Kultovní režisér Zjizvené tváře a první Mission: Impossible vstupuje do béčkových vod

Carrie (1976), Zjizvená tvář (1983), Neúplatní (1987), Carlitova cesta (1993) nebo první díl Mission: Impossible (1996). Pod všemi zmiňovanými filmy je...

Ankety

Půjdete do kina na Nabarvené ptáče?
  • Ano
  • Ne
  • Ještě nevím

Nejnovější články:

Sdílet tuto stránku:

Partneři: