Přehlížené pecky: Půlnoční běh - komediální Robert De Niro jako lovec lidí, který má v patách mafii i FBI

O čem to je? Nesmlouvavý Jack Walsh (Robert De Niro) se živí jako lovec kriminálníků, za jejichž dopadení inkasuje vcelku slušné peníze. Nyní mu na stole přistává velmi zajímavá nabídka, jejímž terčem je upovídaný účetní Duke (Charles Grodin), jenž okradl mocného mafiána Jimmyho Serrana o 15 milionů dolarů, které následně rozdal na charitu. Jack neškodného dobráka v New Yorku rychle vystopuje a začíná jejich strastiplná cesta do dalekého L.A., během níž jim na záda dýchají oloupení mafiáni i nakrknutý sbor FBI, pro něž je Duke životně cenným zbožím.

5 důvodů, proč má smysl Půlnoční běh vidět:

1. Herci. Nebudeme chodit kolem horké kaše. Jméno Robert De Niro bylo v

osmdesátých letech nálepkou na filmové hity a tahle nesmrtelná ikona si zdejší odlehčenou a hláškující roli maximálně užívá. Je vítaná změna vidět herce v jeho nejslavnějším období v podobně zábavném filmu, kde upouští uzdu svému komediálnímu talentu. Nijak ale nezaostává ani Charles Grodin - jestli vám to jméno nic neříká, je to v pořádku. Jeho nejproslulejší úlohou byl tatínek v populární sérii Beethoven, ovšem jedná se o nedoceněného a moc sympatického chlapíka, který si právě zde střihá svůj nejlepší part.

2. "Buddy" linie. Skvělí jsou nejen samotní herci, ale také jejich spolupráce a vzájemné špičkování. Scénář nemusí být nijak závratně peprný (son of a bitch představuje strop), aby přinášel vtipné výměny názorů a okamžitě diváka přesvědčil, že dva hlavní hrdinové se zcela opačnými prioritami zkrátka patří k sobě.

3. Režie. Martin Brest už dříve přivedl na svět úspěšného Policajta v Beverly Hills a zde potvrdil, že nešlo o ojedinělý záchvat tvůrčí invence. Příběh je pod jeho taktovkou velice svižný, nerušivě přeskakuje mezi více liniemi a těch několik akčních scén nepostrádá potřebný švih a charakter. Navíc se nebojí dát prostor hercům a v závěru vykouzlí i napínavou sekvenci s předáním, která dobře svádí aktéry dohromady a zužitkovává jejich předchozí zkušenosti.

4. Příběh. Není sice z těch nejchytřejších a z vedlejších postav dělá často hlupáky, ale zároveň bere sám sebe s rezervou a od počátku staví základy pro množství konfliktů a zvratů, z nichž pak úspěšně čerpá celé dvě hodiny. Naši hrdinové jsou neustále v pohybu a neustále jim situaci někdo znepříjemňuje, aniž by to působilo příliš vyumělkovaně a hloupě.

5. Ryzí chlapáctví. Možná jsem to měl zmínit hned, ale tohle opravdu není snímek směřovaný na ženskou část publika. Ženy zde dostanou prostor ve dvou scénách na několik málo replik, jinak jde o chlapskou zábavu, kterou díky bohu nenarušuje žádná romantická linie. Neříkám, že se holky u filmu nemohou pobavit, ale dovolím si tvrdit, že jejich herecká absence kvalitě a vyznění snímku jednoznačně prospívá.

Máte-li podobné projekty o zdánlivě nemožném přátelství rádi, není nad čím váhat. Půlnoční běh vám nabídne nejen to, ale navrch i chytlavý děj, hromadu hlášek a vtipných situací, skvělé herce a přibližně nula trapných či stupidních příběhových vsuvek. Není to sice Smrtonosná zbraň nebo Poslední skaut, ze záporáků nejde žádný respekt a vše dopadne přibližně dle očekávání, ovšem v rámci vytyčených měřítek komediálních ambicí a vývoje vztahu dvou rozdílných postav ve složité situaci to lépe ani dopadnout nemohlo. Přesvědčte se nakonec sami.

Hodnocení: 80%