Recenze: Vítejte v Marwenu - Přežil těžké ublížení na zdraví, přišel o vzpomínky a uzavřel se do miniaturního světa

Co se finanční odezvy týče, odpověď na předchozí otázku bude jednoznačně negativní. Snímek si odbyl zámořskou premiéru loni o Vánocích, naprosto propadl a studio Universal přepočítává ztráty údajně přesahující padesát milionů dolarů. Pro režiséra Forresta Gumpa velice nepříjemná a nečekaná vizitka. A co víc, nadšením neskákali ani kritici, kteří ambiciózní projekt převážně pro plytký scénář také celkem jednohlasně odsoudili. Přesto jsem neztrácel naději a udržoval si optimistické vyhlídky.

Příběh dle skutečných událostí sleduje život malíře a fotografa Marka Hogancampa (Steve Carrell), který přežil těžké ublížení na zdraví skupinkou neonacistů, následkem čehož přišel o veškeré dosavadní vzpomínky a nyní žije sám ve svém domě, obklopen pouze mnoha figurkami a vlastním miniaturním světem, který pro ně vytvořil. Do tohoto světa, pojmenovaného Marwen a situovaného do Belgie v průběhu druhé světové války, Mark uniká převtělen do figurky kapitána Hogieho. Je přitom jednak obklopen ženami, inspirovanými jeho skutečnými známostmi, jednak ohrožován figurkami nacistů, kteří ztělesňují jeho přetrvávající trauma z napadení. Díky nové sousedce Nicol (Leslie Mann) se Mark pokouší vymanit z vytoužené reality a opět žít jako normální člověk.

Myšlenka filmu je chvályhodná a jeho vyznění pro Zemeckise typicky lidské a oslovující, ovšem je to především mistrova režie a důvtipné prolínání hraných a digitálních postupů, co snímek kvalitativně udržují v nadprůměru. Animace není kompletně digitální a tvůrci si dali práci jak s vytvořením skutečných figurek, tak i s přenášením reálné mimiky přítomných herců do virtuálních "hereckých výkonů" těchto panenek. Výsledná vizuální podoba filmu je tak v podstatě unikátní a režisér hojně využívá možností, kdy může hladce prolínat reálný i animovaný svět v jednom záběru, popřípadě mezi nimi pomocí důmyslných přechodů (Mark se dívá na fotografii, která se náhle rozpohybuje, rám se rozšíří a z fotografie se stává nová scéna) přepínat. Na pořadu dne jsou často působivé akční sekvence, podbarvené tradičně výraznou Silvestriho hudbou, aktuální Markův duševní stav se do jeho imaginárního světa srozumitelně otiskuje, svět samotný dokáže vtáhnout (na hospůdce v Marwenu dokonce visí cedule Pilsner Urquell!) a Zemeckis si najde čas i na to, aby odkázal sám na sebe (ve hře bude i stroj času).

Zahraniční kritiky však nelhaly a se scénářem je to bohužel horší. Jelikož animovaná linie slouží výhradně ke znázornění Markovy vytoužené osobnosti a traumat, tak nějakým zásadním dějovým vývojem sama neprochází, a tudíž se jediným vývojovým článkem příběhu stává právě Mark. A říci, že jeho proměna není ničím překvapivá a výrazná, je ještě hodně slabé vyjádření. Nejenže je od začátku v podstatě jasné, jak vše dopadne, ale scénář se ani moc nesnaží vlastní tristnost nějak maskovat rozvedením vedlejších postav a jejich originálnější charakterizací. Potenciálně silná linie s Nicol končí dost neuspokojivě a ostatní aktéři jsou vystřiženi dle šablony s názvem pohádkové klišé. Rozřešení dlouholetých duševních potíží proběhne opravdu jako v rytířské bajce, čímž se sice posiluje paralelismus s imaginárním světem, ale málo rezonuje jinak sympatický závěr.

Vítejte v Marwenu představuje skrz na skrz rodinný příběh, v němž si toho ale dospělí mnoho nenajdou. Střílí se v něm na figurky nacistů, hlavní hrdina má slabost pro ženské boty a originální cestou se řeší ta nejméně originální a nedostatečně hutná zápletka. Steve Carrell dělá, co může, a z každé scény přímo sálá, jak se Robert Zemeckis baví, takže to celé samozřejmě krásně vypadá a nenechává na pochybách, že se sešli mistři svého řemesla. Škoda, že emoce jsou tentokrát až příliš strojené a atrakce zastiňují sílu vyprávění, kterou jsme si u autora tolika filmových klasik zamilovali. Přestože si to nezaslouží, Marwen se nejspíše brzy obrátí v sutiny a matné vzpomínky.

Hodnocení: 65%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE