GLOSA: Jak na Oscary? S holocaustem, životopisy, homosexuály a dalšími „životem zkoušenými“ lidmi

Potom, co vyšly najevo statistiky sledovanosti z roku 2018, které se ukázaly být nejhoršími v historii – tj. od roku 1974 – si americká Akademie filmového umění a věd uvědomila, že jestli si chce udržet svůj post nejprestižnější filmové ceny, musí něco dělat. Podobnému problému už párkrát čelila, ale nikdy to nebylo takhle vážné. Přenos totiž sledovalo 26,5 milionu lidí, což je o 20% méně než rok předtím. A tak začala série zbrklých chyb, kdy jedna hloupost měla fungovat jako záplata na jinou.

Je 8. srpna 2018 a Akademie ohlašuje, že čtyři z celkových 24 kategorií budou vyhlášeny v době reklamních pauz, čímž se ušetří čas a stopáž ceremonie se bude moci zkrátit na tři hodiny. Zároveň ohlásila vznik nové kategorie nazvané „Outstanding Achievement in Popular Film“ – český ekvivalent by mohl vypadat asi takhle – „Mimořádné zásluhy v oblasti populárního filmu“.

Obě rozhodnutí pramenila z touhy přiblížit Oscary veřejnosti. Toho se snažila dosáhnout zkrácením předlouhé stopáže a oceněním filmů, které diváci milují, ale které postrádají nějaké větší kvality. Víceméně by se dalo říci, že to byla klička, jak dostat Rychle a zběsile nebo superhrdiny mezi nominované. Jenže reakce byla špatná. Tvůrci, jejichž kategorie by se udílela v reklamní pauze, hřímali a veřejnost ona další „speciální“ kategorie taky moc neuspokojila, protože spíš než jako legitimní ocenění působila jako čokoládová medaile pro chudáčka Pepíčka, který se sice snažil, ale je prostě krapet „specifický“. Jenže cenu útěchy nikdo nechce.

Uběhl zhruba měsíc a 6. září je předešlé rozhodnutí týkající se nové kategorie zrušeno s odůvodněním, že Akademie potřebuje víc času na konzultaci se svými členy. Zároveň v tu dobu začnou problémy s tím, kdo bude předávání hostovat. Je zvolen Kevin Hart. Diváci neremcají, komik je šťastný jako blecha, ale jen dokud není vyhozen od válu kvůli tweetům, které liberální Hollywood uznal za rasistické. Po pár marných pokusech naverbovat kdekoho jsou letošní ceny prvními od roku 1989, které neměly hosta.

Jakoby to nestačilo, celý poslední rok je tu kauza #MeToo, která mává zábavním průmyslem a například svrhne z trůnu „Krále Oscarů“ Harveyho Weinsteina, který v předešlých letech dokázal bezskrupulózní strategií získat svým filmům nejednu zlatou sošku.

A nejposledněji, 11. února t. r. Akademie oznamuje ony čtyři kategorie, které budou v reklamní přestávce – Nejlepší kamera, Nejlepší střih, Nejlepší krátký hraný film a Nejlepší make-up a účesy. Následuje vlna hněvu ze strany všech tvůrců včetně lidí jako Scorsese nebo Tarantino. O čtyři dny později je toto rozhodnutí zrušeno a všechno se vrací do starých kolejí. Nebo ne?

V jedné epizodě seriálu Extras Kate Winslet vtipkovala, že točí film o holocaustu jen proto, že je to to, co funguje na Akademii. O několik let později, tj. v roce 2008, si odnesla ocenění za Nejlepší ženský výkon v hlavní roli za film Předčítač. A hádejte, o čem ten film je…

Dramatické životopisy výjimečných osobností fungují stejně dobře – v poslední době jsou to dost často hudebníci, viz Walk the Line (Reese Whiterspoon), nebo Ray (Jamie Foxx). A nakonec homosexuálové a rasismus. A nejlépe dohromady. Přesně takhle nepříliš zdařilý Moonlight připravil o Oscara nepoměrně lepší film La La Land.

Tahle tendence je už tak výrazná, že si jí všimla i široká veřejnost, což ještě prohloubilo propast mezi Akademií a mainstreamovým obecenstvem. Také je to důvod klesající sledovanosti v posledních letech. Prostě už nikoho nebaví sledovat, jak filmy, které nikdo neviděl, dostávají ceny za něco, za co si je zaslouží jen proto, že jsou o tom, že rasismus je špatný.

Výjimky se sice občas objeví, ale Pán Prstenů či Mad Max: Fury Road byly opravdu jen jedny z pár malých rybek plujících proti proudu.

Nejde popřít, že fenoménem poslední dekády jsou filmy o superhrdinech. Jenže ne každý to nadšení sdílí. Pojďme si to shrnout. První Oscar pro film o mstitelích v kápi bylo speciální uznání za vizuální efekty pro Supermana z roku 1978. Regulérní cenu pak poprvé získal Batman Tima Burtona z roku 1989. V následujících letech se filmy o maskovaných hrdinech občas objevily v nějaké z technických kategorií, ale nikdy v nějaké z těch „velkých“. Jedinou výjimkou se stal Temný rytíř Christophera Nolana, který obdržel posmrtnou cenu za Nejlepší mužský výkon ve vedlejší roli pro Heatha Ledgera.

Na základě těchto faktů Akademie usoudila, že nastal čas pustit i komiksy k cenám. A prásk ho! Black Panther má sedm nominací včetně Nejlepšího filmu. Lepší a jinou příležitost akademici ani neměli; tržby přes miliardu, americkými kritiky vynášený do nebe a fanoušky jakbysmet. Řemeslně velmi solidní, nadprůměrný komiksový film a fajn blockbuster, který dokáže stát na vlastních nohou, nezávislý na zbytku univerza. První miliardový film černého režiséra a převážně černého obsazení pojednávající o tématech rasismu, extremismu a rasových křivd minulosti. Dokonalý most mezi klasickým, pro účely získání Oscarů natočeným, filmem a blockbusterovou „populární“ produkcí.

Ano, mluvím o Bohemian Rhapsody. Hitu, který nikdo nečekal, a nejvýdělečnějším filmu v českých kinech, který překonal i Avatar. Přesně tak, jde o to, co dělají ti méně známí, ale přeživší Queeni v důchodu. Ždímou svoji slávu, jak to jen jde, a s tímhle filmem se jim to daří královsky.

Nebudu rozebírat, proč si stojím za názorem, že celý tenhle Queen epos je jen dvě hodiny dlouhý, mizerně natočený povrchní bezduchý klip k YouTube playlistu skladeb Best of Queen, ke kterému někdo nakonec přidal živý záznam LIVE AID. Jediné, co stojí za řeč, je Rami Malek a jeho kreace, která se neztratí ani mezi hereckými veterány, proti kterým na Oscarech stojí.

Jenže Akademie má životopisy osudem zkoušených osobností ráda, a tak Bohemian Rhapsody obdržela pět nominací, včetně Nejlepšího filmu a Nejlepšího mužského výkonu v hlavní roli.

To bylo zase jednou v Kodak Dolby Theatre veselo. Seznam nominovaných a vítězů najdete v jiném článku, tady půjde jen o těch pár významnějších. Odkaz na zmíněný článek naleznete zde. Letošní ročník byl mnohými označen za jeden z nejhůře předvídatelných za poslední léta. Jediné kategorie, v nichž bylo víceméně jasné, kdo vyhraje, byly Nejlepší animovaný film a Nejlepší původní píseň, protože Spider-Man: Paralelní světy a Shallow (z filmu Zrodila se hvězda) neměly tento rok ve svých kategoriích konkurenci.

Celá ceremonie měla navíc takový podivný tón, jelikož ji nikdo neuváděl, a tak postrádala i klasickou porci politické agitky, kterou jako jediný doopravdy zastal Spike Lee ve svém děkovném proslovu za výhru v kategorii Nejlepší adaptovaný scénář.

Bohemian Rhapsody si odnesla nejvíc sošek ze všech zúčastněných filmů (4), což je docela překvapení, protože díky tomu vyšel snímek Zrodila se hvězda téměř naprázdno. Zcela očividně se jedná o krok, jak si Akademie chce naklonit masy, přičemž totéž platí pro Black Panthera. Ale kromě Ramiho Maleka, který převzal cenu za Nejlepší mužský výkon v hlavní roli, si film přišel převážně na techničtější ocenění, o něž se dělil s Black Pantherem.

Ten si totiž vydobyl tři ceny, včetně té za Nejlepší původní hudbu. Tím se stal rekordmanem mezi superhrdinskými filmy. To ale pouze zvýrazňuje tristnost faktu, že Temný rytíř má Oscara jen jednoho.

Třetím nejhojněji oceňovaným snímkem se stala Roma se svými třemi výhrami, z nichž dvě obdržel Alfonso Cuarón. (celkově už má doma čtyři)

Největší kontroverze však provázela Nejlepší film a výhru filmu Zelená kniha. Spike Lee, režisér BlacKkKlansmana se dokonce pokusil opustit sál, ale i když si to u dveří rozmyslel, na svoje místo se vrátil až po konci děkovného proslovu. Následně prohlásil: „Kdykoliv, když někdo někoho vozí, já prohraju.“ Tím odkazuje na absenci nominace z roku 1990, kdy vyhrál všemi zapomenutý snímek Řidič slečny Daisy.

Jeho příkladu následovala i velká část uživatelů internetu a už v brzkých ranních hodinách se to na Twitteru hemžilo hněvivými výlevy nazývajícími to „nejhorším filmem, který vyhrál Nejlepší film za posledních víc jak deset let“. Kritika se snesla na údajnou lživost snímku, na režisérovy kauzy, kdy měl na veřejnosti ukazovat svůj penis, nebo na scenáristu, kterého označili za islamofobního rasistu na základě jeho pár let starého tweetu o 9/11. Hněvu neunikl ani děkovný proslov. Objektivně vzato to není tak hrozné, protože celé dílo je solidní a nadprůměrné a ano, BlacKkKlansman nebo Roma by si to zasloužili spíš, ale oba tvůrci budou mít ještě dost příležitostí, zatímco u Farrellyho je otázka, zda dokáže svůj kousek zopakovat.

Není to poprvé, ani naposled, kdy Akademie prochází krizí a je přehnané očekávat, že se blíží její konec. Spíše ji to donutí zavrhnout některé ze svých staromódních a pro dnešní dobu nevhodných návyků a změnit celkovou koncepci sebe sama. Jenže cesta k této proměně je poměrně dlouhá a neobejde se bez přešlapů, krizí a kontroverzí, na které je ale třeba pohlížet za daných okolností s nadhledem.

Koneckonců první udílení Cen Akademie v roce 1929 trvalo čtvrt hodiny, čítalo 12 kategorií a bylo veřejnosti přístupné za cenu 5$ - se započtením současné inflace cca 70$. Vítězové byli oznámeni tři měsíce před ceremonií a zakladatel Akademie producent Luis B. Meyer to okomentoval takto: „Zjistil jsem, že nejlepší způsob, jak ovládat filmaře, je ověsit je medailemi… Když jsem jim věnoval poháry a ceny, přetrhli se, aby natočili, co jsem chtěl. Proto vznikla Cena Akademie.“