6.9.2018, 19:00

Adam Sedlák: Jsem unavený z většiny české filmové produkce

Adam Sedlák: Jsem unavený z většiny české filmové produkce
Domestik / Adam Sedlák | Foto: Cinemart

Vystudoval Filmovou akademii Miroslava Ondříčka v Písku, natočil několik krátkometrážních filmů, jeho absolventský krátkometrážní hraný snímek L. H. (2013) byl nominován na Cenu Magnesia za nejlepší studentský film a v roce 2015 obdržel první místo Filmové nadace za nejlepší nerealizovaný scénář roku k filmu Domestik. Nyní už je dotočeno a snímek, který vstoupí do kin již koncem tohoto měsíce, provází pověst senzace. Jaké bylo natáčení a co od filmu čekat?

Tématem snímku jsou partnerské sebezničující vztahy, posedlost hlavních hrdinů, sledujeme příběh silných individualit a jejich boj se sebou samým. Jak jste přišel na téma svého snímku?

Úplně na začátku filmu byla představa, ve které hraje kyslíkový stan. Zajímaly mě rituály, které patří k životu sportovce. Na tom všem jsem chtěl film postavit. A tak trošku udělat film o cyklistice bez kol. Scénář jsem psal v rámci několika let, takže je logické, že se film postupně měnil a vznikl z toho film, kterým Domestik je.

V roce 2015 byl Váš scénář oceněn Filmovou nadací za nejlepší nerealizovaný scénář, jaký byl vývoj projektu? Procházel scénář nějakou zásadní proměnou před samotným natáčením?

Cenu Filmové nadace jsme dostali opravdu na úplném začátku. To jsme neměli ještě ani jednu korunu. Oceněný scénář byl druhou verzí původního scénáře. Při natáčení šlo o sedmou verzi. Takže se dá určitě říct, že se to změnilo. Ale jestli zásadně? To ani já samotný už nevím. Je to prostě proces.

Domestik | Foto: Jan Hromádko

Film se vyznačuje originální formou, převážně se odehrává v interiérech, v prostorách jednoho bytu, nakolik bylo náročné točit v tak malém sevřeném prostoru? A kde všude jste natáčeli?

Před samotným natáčením bylo náročné si zodpovědět otázku, zda to bude lepší točit v reálu anebo je lepší postavit byt v ateliéru. Každá varianta měla svoje pro a proti. Nakonec převážil ateliér, který jsme nechali postavit v montážní hale v Kbelích. Bohužel vedle letiště. Takže natáčet někde, kde nad vámi pořád létají letadla, komplikuje natáčení neustále, především když jsme natáčeli dlouhé záběry. Každopádně 90% procent filmu bylo natočeno tam. Ušetřili jsme díky tomu mnoho cenného času, když jsme se nemuseli přesouvat kvůli lokacím.

Celým minimalistickým snímkem se táhne linka zdravého – nezdravého životního stylu. Ve filmu se objeví i již zmiňovaný kyslíkový stan, jak jste na to přišli a opravdu ho používají vrcholoví sportovci v rámci tréninku?

Kyslíkový stan není žádný můj výmysl. Opravdu je to nástroj k tomu, aby si člověk zlepšil kondici. Dokonce i Kateřina Neumannová v tom spala, pokud vím. Je však velmi náročné zde spát, člověk se vlastně přes noc dusí a je to i psychicky obtížné. Když jsem na to narazil, přišlo mi jako zajímavý nápad udělat film, kde bude antagonistou děje právě kyslíkový stan.

Co bylo pro Vás na realizaci Vašeho debutu nejobtížnější nebo naopak co Vás mile překvapilo?

Proces natáčení je pro mě nejméně oblíbená část filmu. Člověk vstává brzo ráno, chodí zase spát pozdě v noci. A v podstatě jen minimalizuje na place chyby, se kterými nepočítá. Obtížné to bylo pořád, protože jsme neustále soupeřili s časem. Nejobtížnější na celé realizaci bylo shánění finančních prostředků, i přestože je Domestik vlastně nízkorozpočtový film. Radost se dostavuje, až když to začne člověk skládat ve střižně a začne to fungovat.

Jak probíhal casting a myslel jste už na konkrétní herce při psaní scénáře?

Dělali jsme casting, ale vlastně jsme ve finále na něj tolik nedali. Častokrát herci přijdou nevyspalí, unavení. Na text se podívají pár minut před castingem. Nakonec jsem si vybral herce, kterým jsem věřil, že se na to budou hodit nejlépe a pak jsem s nimi nacvičoval.

Domestik | Foto: Jan Hromádko

Popište, jak pracujete s herci, zda měníte scénář během natáčení, upravujete dialogy či improvizujete na place?

Snažím se mít všechno co nejlépe před natáčením připravené, nazkoušené. Mít jasnou obrazovou koncepci, technický scénář, storyboard apod. Ale někdy se samozřejmě scéna nezdaří, člověk se pak nesmí držet své původní představy za každou cenu, ale zkusit vzít scénu třeba za úplně opačný konec. Změnit dialogy nebo to zkusit úplně bez nich. Takže bych řekl, že ten můj natáčecí proces je silně kontrolovaný, ale jen do té doby, než to nefunguje, pak hledám jinou cestu.

Herec Jiří Konvalinka musel kvůli své roli absolvovat tvrdý trénink pod vedením profesionálních trenérů, jak to konkrétně probíhalo?

Jiří trénoval pod dohledem trenéra. Měl svůj jídelníček, aby zhubnul. Trénoval jezdění na cyklistických válcích i oválu. Cvičil kondici, se kterou byl před natáčením na tom nejhůře, což odpovídalo každému netrénovanému člověku.

Na diváka při sledování padá atmosféra stísněnosti, jakou jste zvolili s kameramanem Dušanem Husárem obrazovou koncepci snímku? Ve filmu jsou časté záběry na postavy zezadu.

Vyhýbali jsme se pohledům z oken, pracovali se s malou hloubkou ostrosti, postavy máme často komponované v neostrosti či zezadu. Snažili jsme ve filmu nemít klasické establishing shoty, které uvozují, kdo a kde se nachází. Často zobrazujeme věci ve velkém detailu. Bez širšího kontextu. To vše pomáhalo k tomu, aby film působil, co nejvíc sevřeně. Dá se říct, že ve filmu je jenom jedna scéna: běh v parku, která slouží k tomu, aby se člověk konečně nadechl.

Ve filmu je netradiční zvuková stopa, prý jste strávili tři měsíce v postprodukci, jak probíhala práce se zvukařem?

Mnoho zvuků už bylo popsáno ve scénáři. Přemýšlel jsem nad zvuky, aby nefungovaly jenom jako popis prostředí, ale aby hučení cyklistických válců či vysavače odráželo rozpoložení postav. Zároveň stan má svůj zvukový vývoj a postupně se mění každou scénou. Jednou ze složek zvuku kompresoru je bušení srdce ještě nenarozeného dítěte našeho zvukaře. Zvuková dynamika byla stejně tak pro nás důležitá, jako když se stříhá z hlasitých scén do úplného ticha a zase naopak.

V Domestiku zní dynamická hudba, kde jste objevili hudbu?

Herec Jiří Konvalinka je spoluautorem hudby. Hudbu složila skupina Vložte kočku, kapela našeho hlavního herce Jirky Konvalinky. Skládání hudby byl samozřejmě dlouhý proces, kdy se hledalo, jak to má znít. Chtěli jsme na začátku, aby hudba vycházela pocitově ze zvuků kompresoru či cyklistických válců. Chtěl jsem použít plíživou hudbu, která budu umocňovat stísněnou atmosféru filmu. A mít tam i lehce hororový nádech.

Domestik | Foto: Film Servis Festival Karlovy Vary

Film byl uveden v letošní prestižní hlavní soutěži MFF Karlovy Vary, jaký to byl pocit?

Je to samozřejmě skvělý pocit mít debut v hlavní soutěži na áčkovém festivalu. Když jsme to ukazovali programovému vedení Karlu Ochovi a jeho dramaturgickému týmu, pouštěli jsme jim to jako film pro sekci Na východ od Západu, která je pro první a druhé filmy určená. Takže ve výsledku jsme byli z toho zařazení do hlavní soutěže určitě nadšeni. Věříme, že si film díky uvedení ve Varech najde cestu i na další světové filmové festivaly.

Jak vnímáte žánr Domestiku, je to vztahové drama či psychologický thriller?

Osobně škatulky žánrů moc nemusím, je to zbytečně svazující. Věřím, že každý divák film bude „číst“ trošku jinak. A to si myslím, že je tak správné.

Pokud byste měl nalákat diváky do kina, proč mají jít právě na Domestik?

Divák ve filmu nenarazí na známé filmové tváře, téma filmu se nevyrovnává s naší minulostí, není to ani crowd-pleaser. A to je přesně typ českého filmu, na který bych chtěl jako divák zajít. Jsem unavený z většiny české filmové produkce, proto mi přijde osvěžující a zajímavé jít do kina na film, co se chová a přemýšlí trochu jinak.

Jaké máte další filmové plány?

Momentálně pracuji na námětu na druhý celovečerní film. Tentokrát bych chtěl udělat film, který bude k divákovi vstřícnější. Teď můžu jenom prozradit, že to bude o vztahu mládí ke stáří. Do té doby bych chtěl ale ještě stihnout udělat dokument o FedCupu 1986, jež se konal na pražské Štvanici. Což byla vlastně po olympiádě v Moskvě a Sarajevu největší sportovní událost, která se kdy konala ve východním bloku. Ale především to byl neskutečný tenisový příběh.

-
-
Související filmy: Domestik

Související články:

Recenze: Domestik je horkým adeptem na nejlepší český film roku 2018

Roman (Jiří Konvalinka) je vrcholový cyklista, který v poslední době nějak nemá úspěch a chce se za každou cenu opět dostat na výsluní. Za každou cenu...

Miroslav Hanuš: Každá posedlost musí mít své rozumné meze

Do širokého povědomí diváků se zapsal úspěšným seriálem Ulice, kde hraje postavu radního Antonína Hložánka. Nepřehlédnutelný byl i seriálových hitech...

Tereza Hofová: Jídlo je jako oblečení, dokazujeme s ním svou nadřazenost a elitářství

Poprvé si ve filmu zahrála v dramatu …a bude hůř režiséra Petra Nikolaeva, který ji obsadil i do televizního snímku dramatu o bigbítu v éře normalizace...

Jiří Konvalinka: Domestik je nekompromisní, moc podobných filmů u nás není

Absolvoval pražskou DAMU Katedru alternativního a loutkového divadla - obor herectví v ročníku Miroslava Krobota. Hostuje v Dejvickém divadle ve hře Brian...

Rumunské čistky nebo sportovní horor. Češi pomýšlejí na hlavní cenu karlovarského filmového festivalu

53. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary dnes večer vyvrcholí předáním Křišťálového glóbu a dalších festivalových cen. Jaké kandidáty na...

Nebývalá smršť českých filmových novinek. Které si v nejbližších měsících zaslouží největší pozornost?

Rok 2018 je ve své polovině. Od ledna se v českých kinech promítalo 29 nových českých a koprodukčních filmů, z nichž si - přiznejme si to - nikdo nic moc...

Domestik: Dá cyklista před postelovými hrátkami přednost kyslíkovému stanu?

Na konci října skončilo natáčení nového českého filmu Domestik (2018). Příběh vrcholového cyklisty a jeho manželky vznikal pod taktovkou Adama Sedláka...

Související videa:

Ankety

Nalákal by Vás film s názvem "Medieval" (Středověký) k návštěvě kina?
  • Ano
  • Ne

Nejnovější články:

Sdílet tuto stránku:

Partneři: