Recenze #2: Děsivé dědictví - hororový debut režiséra, kterého si ihned zařaďte do kolonky "pečlivě sledovat"

Na počátku filmu umře babička (tedy matka otce a matky), což ještě o něco prohloubí složitá traumata, ve kterých se rodina dlouhodobě nachází. Většina hlavních hrdinů totiž má nebo aspoň měla nějaké závažné psychické problémy. A když po smrti babičky udeří ještě další tragédie a do toho přijdou duchové, začne jít skutečně do tuhého...

Děsivé dědictví (2018) je celovečerním debutem scenáristy a režiséra Ariho Astera, kterého si okamžitě řadím do kolonky "pečlivě sledovat". Je mu něco málo přes 30 let, ale má neuvěřitelně pevnou ruku a spoustu nápadů, které dokáže dokonale realizovat. Koneckonců, můžete se zdarma legálně podívat na několik jeho starších krátkometrážních filmů. (Doporučuji začít tímto, který natočil jako první, někdy ve svých 25 letech. Mimochodem, Aster není černoch.)

Děsivé dědictví se pravděpodobně nejlépe hodí do škatulky "horor", ale je velmi pravděpodobné, že to je velmi jiný horor, než očekávate. Triků / hnusu je v něm velmi málo a většina hrůzy ve filmu pramení z psychického rozpoložení hlavních postav a z jejich vzájemných vztahů. Mají v sobě mnoho vnitřních démonů (nikoliv nadpřirozených) a následkem aktuálních tragédií už je v sobě déle neudrží a vybublávají ven velmi dramatickými způsoby. Herecké výkony jsou naprosto excelentní (Colletteová a Byrne jsou spoluproducenty filmu) a naprosto přesvědčivé. Neměl jsem nejmenší problém uvěřit tomu, že tito lidé jsou na tom psychicky tak špatně, že z toho můžou mít strašidelné halucinace. Děsivé dědictví je výborné psychologické drama.

Jak se ale psychoteror stupňuje, začnou se víc a víc dít jisté věci, které už se nedají vysvětlit halucinacemi, a začne být jasné, že ve filmu skutečně figuruje také nějaké to nadpřirozeno. Tím se už tak dost intenzivní film dostává na "next level" a vyvrcholí něčím dost unikátním a naprosto šíleným. Triumf filmu ovšem není v tom, že je jeho konec naprosto batshit crazy, ale v tom, že k tomu naprosto batshit crazy konci všechen předchozí děj směřuje, plynule, osudově a možná i "logicky" - i když je to logika velmi relativní a musíte celý film dávat velký pozor, aby vám to do sebe všechno zapadlo. Výrazným klíčem k rozšifrování je například původní anglický název "Hereditary". A rozhodně nemůžu tvrdit, že mi to do sebe všechno zapadlo hned napoprvé.

Ovšem ani když se film překlápí z psychologického dramatu v duchařinu, Aster neponechává nic náhodě a neuchyluje se ke stereotypům. I když nám ukazuje scény, které jsme viděli mnohokrát v jiných filmech (např. "Médium při seanci ukazuje skeptikovi, že opravdu může komunikovat s mrtvými"), je to natočeno neokoukaným způsobem a zahráno tak, že postavám téměř bezvýhradně věříme jejich složité duševní rozpoložení v takové nereálné situaci.

Kromě toho všeho film velmi působivě vypadá a zní. Některé kamerové / střihové nápady jsou velice originální (hodně jsou využity strašidelné miniatury, které matka vyrábí) a hudbu (nebo spíš rytmické zvuky) sice asi nebudu poslouchat ze soundtracku, ale manipuluje s emocemi diváka velmi neoposlouchaným způsobem. Dočetl jsem se, že celý film stál pouhých 10 milionů dolarů, ale rozhodně vypadá podstatně výpravněji.

Jediné mé výtky k tomuto výjimečnému filmu spočívají v tom, že je možná až příliš komplexní a vyžadující soustředění (některé náznaky byly určitě důležité, ale ne zcela mi docvakly, i když jsem se snažil dávat pozor - např. ležela na konci u domu opravdu tatáž věc, která předtím způsobila nehodu? A co to bylo za věc?) a že se dost liší od toho, co "normální divák" očekává když jde na "normální horor". Ale jestli se vám líbila třeba Čarodějnice (2015) nebo (ze starších kousků) Teď se nedívej (1973), Vymítače ďábla (1973) či Osvícení (1980), budete velmi pravděpodobně z Děsivého dědictví nadšeni jako ze skvělého updatu.

Hodnocení: 90%