Recenze: Přání k mání - nejlepší český film roku 2017

Recenze: Přání k mání - nejlepší český film roku 2017 8 obrázků v galerii
Vánoce jsou tady a kouzelný dědeček nabídne třem skorokamarádům tři splněná přání (každému jedno). Dva z nich svá přání ihned promrhají na blbosti, ale třetí z nich - Albert - dlouho rozmýšlí, jak s ním naložit. Má si přát, aby se do něj zamilovala starší spolužačka, dosud neopětující jeho city? Má si přát, aby se jeho rodiče (iluzionisté) opět měli rádi? Nebo má přání přenechat (prodat?) nechutně bohatému spolužákovi, synovi hoteliéra a prezidentského kandidáta?

Jelikož se ve filmu vyskytuje kouzelný dědeček a splněná přání (která skutečně fungují), logicky by se nabízela žánrová škatulka "pohádka", ale film má mnohem blíž k "magické fantasy" nebo něčemu podobnému. Kouzlení v něm hraje jen velmi okrajovou roli a jeho celková magická/šílená atmosféra je dána důslednou stylizací všeho v tomto filmu. Děj se totiž odehrává v nedefinované době v nedefinované zemi, kde se sice mluví česky a její různé kusy vypadají jako Karlovy Vary nebo Holešovice, ale všichni jsou oblečeni psychedeličtěji, než se sluší, nikdo nemá mobilní telefon a veškerá technika vypadá hodně zastarale - včetně steampunkového turbovlaku, který jezdí nad městem. Tvůrci se důsledně vyhýbají všemu, co by nám umožnilo zasadit film do nějaké konkrétní doby / místa / politického zřízení.

Přání k mání není první film, který se o něco takového pokouší - viz například V peřině nebo Modrý tygr - a samozřejmě také Pan Tau a jiné předrevoluční pecky. Ovšem Přání k mání se to daří z těch porevolučních asi nejlépe, neboť má tři věci, na které se v českých filmech tak často zapomíná:

1) Kvalitní námět / scénář.
2) Kvalitní vizuální stylizaci.
3) Kvalitní hudbu.

Ale postupně: Scénář (kupodivu od stejného člověka, který napsal V peřině) je samozřejmě pohádkový a absurdní, ale přitom nepostrádá logiku. Příklad 1: Kluk uvažuje, že by si přál, aby "byl hezkej kluk", ale tatínek ho správně upozorní na to, že pokud bude i ve 40 letech vypadat jako "hezkej kluk", možná to nebude ku prospěchu věci. Příklad 2: Boháčův syn uvažuje, že by na sebe nechal Albertovo kouzelné přání oficiálně "převést", ale jde to? Jde to, když seženete dostatečně zkušeného právníka, který už má zkušenosti se zlatými rybkami. A tak dále. Pokud je ve filmu něco absurdního, mělo by to být nějak odůvodněno, klidně také absurdně. Což v případě tohoto filmu funguje, na rozdíl od naprosté většiny ostatních českých filmů. I ta zápletka "kluk miluje holku, holka chce jiného kluka" je vymyšlena celkem originálně (holka druhého kluka nechce, jenom si z něj dělá srandu) a bez nutnosti závěrečného romantického polibku.

Trailer:

Ad 2): Většina filmu vypadá jako něco od Jeuneta a Cara, Wese Andersona (barevná paleta) nebo Tima Burtona (když byl ještě mladý a neměl vysoké rozpočty, někde mezi Beetlejuicem a Střihorukým Edwardem). Často je kýženého efektu dosaženo jen tím, že se do normálního exteriéru či interiéru přidá pár správně barevných objektů nebo správně oblečených lidí na správná místa. Jindy je to CGI. Pár příkladů:

Toto jsou screengraby z lo-res novinářského screeneru, ale film jsem viděl normálně v kině

Kromě toho je radost sledovat, jak je kamera nedílnou součástí vyprávění a její umístění nebo pohyb umocňuje atmosféru.

No a 3), hudba (David Solař, oba Kozí příběhy) je plně symfonická (nebo aspoň tak zní) a kdyby mi někdo řekl, že je třeba od Johna Debneyho, věřil bych mu. Jen škoda, že hudba nedostane dost prostoru a občas to zní, jako by jí bylo složeno více, než jí ve filmu zůstalo.

Celé to má na svědomí Vít Karas (Micimutr, kterou jsem neviděl) a dostává se tímto do mého hledáčku jako člověk, který se dokáže za české peníze přiblížit parametrům hollywoodského filmu stejně dobře jako Svěrák mladší.

Ale bohužel se po vší té chvále musím věnovat také slabým místům.

Tím nejslabším místem jsou rozhodně dětští herci, kteří sice správně vypadají, ale mají problémy pronášet dialogy se správně vtipnou / dojemnou intonací. Týká se to kupodivu většiny dětských herců, zatímco všichni dospělí herci jsou naprosto OK.

No a pak je tu otázka financí. Netuším, kolik film stál, ale vím, že původně vznikal jako televizní záležitost a až na poslední chvíli se rozhodlo o jeho nasazení do kin. Přestože má Přání k mání unikátní výtvarnou podobu a přestože tvůrci velmi dobře využili toho, co se jim nabízelo, některé scény si vyloženě říkají o to, aby bylo k dispozici ještě pár milionů a aby si s tím CGI mohli udělat opravdu všechno, co je napadlo. Je škoda, že na tenhle film peníze nebyly, zatímco třeba na Wilsonov ano (pokud je správná moje domněnka, že Wilsonov stál víc než Přání k mání).

Když jsem se tak ohlížel zpět na rok 2017 (a doufám, že jsem na žádný film nezapomněl), tak jsem došel k závěru, že Přání k mání je nejlepším letošním českým filmem. A hodnotím ho přitom 70 procenty. Což je taková hodně smutná výpověď o stavu české kinematografie...

Hodnocení: 70%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

Ankety
Na jaké pokračování zavedené série se nejvíc těšíte?
John Wick: kapitola 4
Shazam 2: Hněv bohů
Creed III
Strážci Galaxie: Volume 3
Rychle a zběsile 10
Spider-Man: Napříč paralelními světy
Transformers: Probuzení monster
Indiana Jones a disk osudu
Mission: Impossible: Odplata – první část
The Marvels
The Equalizer 3
The Expendables 4
Duna: druhá část
Nejnovější články:
Načíst další články