Recenze #2: Zahradnictví: Rodinný přítel

Recenze #2: Zahradnictví: Rodinný přítel
Zahradnictví: Rodinný přítel
Aňa Geislerová
Zahradnictví: Rodinný přítel
Slavné duo Hřebejk / Jarchovský přichází s něčím na české poměry nevídaným: Do kin budou během půl roku uvedeny tři celovečerní filmy, které dohromady tvoří jeden příběh, zachycující osudy stejných hrdinů v průběhu 20 let. Takže v česko - slovensko - polské koprodukci vzniká něco, co bude mít celkem přes šest hodin (vzhledem k tomu, že Rodinný přítel má dvě hodiny a 10 minut)
Nedá se svítit. Musím znovu začít tím, čím začínám téměř u každé recenze Hřebejkova filmu: Hřebejk je velmi dobrý režisér, zatímco Jarchovský je velmi špatný scenárista. A pokud se díváme na něco, co je vlastně třetina příběhu, ale současně to má být samostatný film, pak scenáristická nemohoucnost vadí ještě mnohem více, než u "normálního" filmu.
Přečtěte si, prosím, ještě jednou úvodní odstavec, popisující zápletku filmu. Máte? OK. Takže: Tato zápletka začne až někdy v devadesáté minutě filmu! Před ní je třicetiminutové intro z roku 1939 a hodinová pohoda vánoc v roce 1944. Během těchto 90 minut jsem si zapamatoval jen legrační scénu s husou a Sabinu Remundovou (o té dále). Je až neuvěřitelné, jak se podařilo natočit 90 minut filmu se spoustou postav a drahou retrovýpravou, aniž by se těch 90 minut něco zajímavého stalo. Jsou nám jen představovány postavy a zcela mechanicky přehrávány scénky. Místo aby někdo řekl "Do kadeřnictví přišel za Robertem Eman a o něčem si povídali", vidíme pětiminutovou scénu, jak Robert přijde do kadeřnictví, odejdou s Emanem dozadu, o něčem si tam povídají (nevíme o čem), a Robert odejde. Místo aby někdo řekl "Pro Karla přišlo Gestapo a odvedlo ho"", uvidíme pětiminutovou scénu, jak pro Karla přijde Gestapo a odvede ho, přičemž se nestane nic jakkoliv zajímavého. A to se opakuje - znovu opakuji - 90 minut!

Trailer:

Zahradnictví: upoutávka | CinemArt
Je naťuknuto několik motivů (např. jedno z dětí možná vidí duchy), ale následně se s nimi vůbec nijak nepracuje (aspoň ne v tomto prvním filmu). Totéž platí pro některé postavy, které jsou komplikovaně představovány, aby se pak ve zbytku filmu už vůbec neobjevily.
Scénář je tak fádní a natahovaný, že bez přehánění jedinou zajímavou postavou prvních 90 minut je Sabina Remundová jako agresivně otravná rodinná příbuzná - která ovšem nemá jakýkoliv dopad na děj filmu. Ale je to jediná zapamatovatelná postava, protože je aspoň nějak definovaná a vyčnívá z celkové šedi.
Tím nechci říct, že ostatní jsou špatní herci, ale prostě nemají co hrát. Většinou se mluví o naprostých banálnostech, nebo se znovu opakují věci, které už byly vyřčeny. Bylo to velmi uspávací, a když jsem se snažil opravdu soustředit na dialogy, zjišťoval jsem, že občas nedávají ani základní smysl. Copak je možná na větu "Pojedeme k moři, naučím vás tam plavat" odpovědět větou "Já neumím plavat"?
Zahradnictví: Rodinný přítel
Zahradnictví: Rodinný přítel
Jako další příklad trestuhodné absence dramaturga bych uvedl scénu, jejíž pointa bude pochopitelná pouze pro diváka, který rozumí německému (nepřeloženému) slovu "Todesschein" (nebo nějak velmi podobně), které asi na sekundu zahlédneme na úředním papíře. Pokud nevíte, že to znamená "Oznámení o úmrtí", nebudete vůbec tušit, o čem je následujících několik minut filmu.
Nebo dopisy, ze kterých se ve filmu hodně předčítá, a které jsou psané krásně archaickou, dobovou češtinou - v kontrastu se zcela současným slangem, kterým tytéž postavy (autoři dopisů) celý film mluví.
Po strašlivých 90 minutách se konečně rozjede něco jako "ústřední zápletka" a je vidět, že by mohl vzniknout docela slušný film, kdyby se místo tří filmů natočily jen dva (nebo jeden tříhodinový).
Co se týče ostatních aspektů filmu, jsou slušné, ale nic extra.
Výprava byla jistě drahá, ale přesto vypadá zvláštně televizně a většina interiérů působí dojmem, že do prázdné místnosti bylo náhodně rozestavěno pár archivních rekvizit. Televizní dojem umocňuje i kamera, která je většinu času držena v ruce a zabírá detaily.
Hudba je vzácně fádní: Stále dokola tentýž jednoduchý pomalý motiv, jen hraný různými nástroji. Pamatuji si doslova dvě scény v celém filmu (kůň, tyfus), ve kterých zazněla nějaká jiná melodie.
Rodinný přítel působí jako tři díly docela slušného (na české poměry) televizního seriálu. Jako film v kině je to dost málo a jako upoutávka na další dva podobné filmy je to dost sebevražda.
Hodnocení: 40%
Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE
P.S: Údajně jde o oficiální prequel filmu Pelíšky a Finger hraje mladší verzi téže postavy, kterou v nich hrál Kodet. To je ovšem naprosto irelevantní, protože Rodinný přítel není ani náznakem komedie (na rozdíl od Pelíšků neobsahuje jakékoliv hlášky) a Fingerova postava svým chováním ani maličko nepřipomíná Kodetovu - je to prostě úplně jinak vykreslená postava, bez ohledu na to, že jsme o 20 let jinde.
P.P.S: Po kusu závěrečných titulků následuje párvteřinový teaser na další pokračování, podobně jako v Marvel filmech!