Nové důkazy o sexuchtivém a především mocném producentovi Hollywoodu

V článku investigativního novináře Ronana Farrowa se píše o neuvěřitelně propracované strategii obrany, jakou měl Harvey Weinstein nachystanou v době, kdy se schylovalo k protiútoku poškozené strany. Musíme brát ostatně v potaz, že šlo skutečně o muže, který tahal za hlavní nitky Hollywoodu, znal se s  nejvlivnějšími lidmi nejen ve filmu, ale i v politice. Novinář Farrow odhalil, že na podzim roku 2016 už producent věděl, kdo ho může nebo by mohl ohrozit žalobou ze sexuálního obtěžování či znásilnění a podnikl patřičné kroky, aby tomu zabránil. Najal si soukromou detektivní agenturu Kroll a soukromou výzvědnou službu agentury Black Cube, která se sama chlubí „mimořádnou zkušeností a tréninkem z elitních armádních a zpravodajských jednotek izraelské armády“. 

Dle doložených dokumentů je zřejmé, že ze smlouvy s producentem pak vzešla například akce, při níž se dva soukromí vyšetřovatelé pod falešnými identitami setkali s herečkou Rose McGowan, která jak známo Weinsteina později obvinila ze znásilnění, aby z ní dostali informace. Jeden z nich dokonce předstíral, že je advokátem se specializací na ženská práva a tajně nahrával schůzky s herečkou. Stejný člověk – opět pod falešnou identitou – předstíral, že připravuje obvinění proti Weinsteinovi a scházel se s novináři, aby zjistil, s kterými herečkami mluvili. V řadě jiných případů soukromí detektivové najatí Weinsteinem zpovídali herečky, aby producent dostával čerstvé informace a věděl, jak horká půda pod jeho nohama je.

Cílem bylo především zabránit tomu, co se nakonec stalo – publikování faktů o producentových sexuálních přešlapech v New York Times a v New Yorkeru. Zhruba rok Weinstein platil elitní detektivy, aby pro něho získávali cenné a intimní informace ze soukromého života těch, kteří by ho mohli ohrozit. Osobně dohlížel na průběh vyšetřování a podle řady svědectví vyzval i některé zaměstnance svých firem, aby se na tomto sběru špíny podíleli, což mělo pochopitelně vždy spíše formu zastrašování než žádosti o pomoc. Svou roli také hrálo vydání memoárů herečky Rose McGowen s titulem „Brave“ (o jehož třaskavém obsahu neměl Weinstein nejmenších pochyb). Podnikl dokonce doložitelné kroky k tomu, aby se publikaci knihy zabránilo a kniha nikdy nevyšla. O to větší publicitu teď před lednovým vydáním samozřejmě má a herečka se nemusí bát, že to bude ležák.

Pozoruhodné je i to, jak početnou armádu lidí s falešnou identitou, všehoschopných detektivů či přicmrndávačů a donašečů byla agentura Black Cube schopna pro Weinsteina zaměstnat. V kontraktu slibuje „tým expertů výzvědné služby, kteří operují na území USA a je-li třeba i v dalších zemích“, včetně projektových manažérů, analytiků, lingvistů a „Avatar Operators“, kteří jsou najímání speciálně pro vytváření falešných identit na sociálních sítích. Věta "ten člověk se neštítí ničeho", zdá se, je tady zcela na místě. Novináři New York Times i New Yorkeru přesvědčivě dokázali, že se nehledala špína jen na ženy, které chtěly nebo mohly producenta obvinit, ale i na ně. A zdá se, že pokud někdo letos dostane Pullitzera za novinářskou práci, budou to oni. Bez jejich odvahy a pečlivé práce by aféra Weinstengate nikdy nespatřila světlo světa.