Série Saw: Hodnoceno od nejlepšího dílu po nejhorší

Hodnotit jednotlivé díly Saw je o něco složitější, než hodnocení jiných sérií. Zatímco v takové Noční můře v Elm Street fungují díly i jednotlivě, Saw je hodně provázaná záležitost. A to do té míry, že filmaři nejen často odkazují k minulým událostem a mění jejich význam, ale dokonce se neštítí pracovat s tím, co teprve přijde. V televizním světě jsme na podobný koncept zvyklí (nejvíce z něj vytěžil pravděpodobně J.J. Abrams v seriálu Ztraceni), u filmových sérií jde ale o věc vpravdě nevídanou. Od autorů jde až o troufalost, neboť je nepravděpodobné, že si budou (i skalní) fanoušci po roce (což byla obvyklá mezera mezi premiérami jednotlivých dílů) vše potřebné pamatovat. Saw je zástupcem vlastní kategorie - jde o celovečerní seriál. A jak už to tak u seriálů bývá, některé epizody fungují lépe a jiné hůře.

Výjimečně u většiny dílů proto připomenu i jeho finále, obsahující vždy nějaké to zásadní odhalení. Snad vám to pomůže v orientaci, o které epizodě je právě řeč (s odstupem času přeci jen filmy člověku v hlavě splývají)...

... ale nebojte, pokud jde o novou epizodu Spirála strachu: Saw pokračuje, která do českých kin doputuje 1. července, tam se spoilerů nedočkáte.

U filmových sérií obvykle platí "první je i nejlepší". Ani v případě Saw tomu není jinak. Tenhle začátek, v němž na konci zjistíme, že mrtvola uprostřed místnosti byl po celou dobu ve skutečnosti velmi živý hlavní padouch Jigsaw, patří k těm nejlepším filmovým pointám vůbec (o geniálním hudebním doprovodu, který začal poté žít vlastním životem, ani nemluvě). Jednička je každopádně hlavně vynikající žánrovka. Tolik v ní nejde ještě o šílené pasti, hlavní je pocit zoufalství, chytrý scénář a špičková režie tehdy začínajícího Jamese Wana, který se během let vypracoval na guru hororového žánru.

Dvojka se musela vypořádat s důstojným navázáním na čerstvý kult a jakkoli se s jedničkou nemůže rovnat, vyšla z boje se ctí. Příběh se zatím neutápí v přehršli nedořešených odboček, odhalení Amandy jakožto parťáka Jigsawa je nečekané (ačkoli v porovnání s geniální jedničkou samozřejmě bledne) a scéna s injekcemi se řadí, navzdory tomu, že není extra krvavá, k nejintenzivnějším momentům z celé série. Zaslouženě dvojka v žebříčku.

Postupem času začala mít série Saw podstatný problém - jednotlivé díly natolik sázely na minulé/budoucí události, až se zapomínalo na to hlavní: příběh hříšníka a jeho cestu k napravení. V případě šestky (paradoxně nejméně úspěšném dílu série) se scenáristé konečně vykašlali na náznaky a přišli s konkrétní linií o pojišťovací společnosti, která Jigsawa podrazila a on to jejím hlavním aktérům v krvavém stylu vrátí. Povedlo se i finále, které nabízí opravdové překvapení (detektiv Hoffman ve skutečnosti vydíráním donutil Amandu, aby ve trojce zabila doktorku) a má správnou gradaci. Šestka není dokonalá, jako samostatná kapitola ale funguje na výbornou.

Když šestka propadla, oznámilo studio velkolepé zakončení sedmým dílem. A šlo na to ze správného konce - vrátilo se k událostem jedničky. V Saw 3D zjišťujeme, že dr. Gordon přežil, začal spolupracovat s Jigsawem a na konci dostane splašeného Hoffmana, jemuž nikdy nešlo o napravení hříšníků, ale jen si užíval sadistické likvidování obětí. Sedmička má solidní obsazení (Sean Patrick Flanery je dostatečně lidský, abychom mu drželi palce), "hra" s rasisty je správný humus (a navíc se jí účastní - dnes již bohužel zesnulý - Chester Bennington) a všechny kohoutky se konečně pořádně dotáhnou. Jako zakončení slušné, na sedmý díl vyšeptalé série téměř až vynikající.

Trojka byla první úpadek série. Zapomněla na to, že důležitý je příběh hříšníka a začala hodně řešit omáčku okolo. Místo akcentování linie muže, který při autonehodě přišel o syna, se filmaři utopili ve flashbacích, kdy měli potřebu řešit snad úplně všechno z předchozích dílů. Nemluvě o tom, že hlavní hrdina je opravdu pitomec a ani ty pasti to tentokrát nevytrhnou. Nejzbytečnějším filmem v sérii přesto trojka není, protože má docela dobré tempo a scenáristé se tu dokopali k překvapivé pointě (jde o ten díl, kde až do konce netušíme, že muž ve hře je manžel doktorky, která celý film drží Jigsawa při životě). Oproti jedničce a dvojce každopádně velký propad.

Osmý díl možná olizuje dolní hranici našeho řazení, ale zdaleka to není taková tragédie, jak by se mohlo zdát. Potěší odlišně pojatý začátek, poměrně sympatické obsazení a ani ten pokus o překvapivou pointu není úplně marný (pokud ale máte nakoukáno, nejspíš ho odhalíte dávno předtím, než by bylo tvůrcům milé). Háček je hlavně v tom, že nápadité pastí slouží tuctovým úmrtím, finále vůbec netáhne a celou dobu tomu tak nějak chybí tempo. Jako návrat po letech potěšila osmička hlavně tím, že dokázala do vražedné hry vrátit Johna Kramera. Ale kdyby nevznikla, nic by se nestalo.

Čtyřka a pětka (o té až za chvíli) si v podstatě mohou podat ruce. Kdyby si filmaři tyhle dvě kapitoly odpustili, vůbec nic by se nestalo. Hlavní hrdina opět nesympatický, navíc přestává být jasné, proč jsou některé oběti vybrány. To souvisí i s novým záporákem, kterým je detektiv Hoffman. A jeho představitel se na charismatického Tobina Bella aka původního Jigsawa nejen nechytá, ale ani se mu neblíží. Costas Mandylor měl být novým esem série, tvůrci ale jeho postavou bohužel popřeli původní myšlenku (morální kód začala nahrazovat likvidace svědků) a Mandylor to nedokázal prodat. Pětka není nejhorší jen proto, že aspoň zjistíme, proč původní Jigsaw hru odstartoval.

Dlouhou dobu nejhorší díl série Saw. Hodně se věnuje Hoffmanovi, což samo o sobě film pohřbívá, protože jde vážně o příšerný charakter. Zvraty jsou předvídatelné a uvěznění lidé sice mají snaživou "propojující" pointu s hořícím domem, je jim ale věnován příliš malý prostor na nějaké ty sympatie. Jediný cool moment přijde v úvodu, kdy detektiv odmítá zemřít (Hoffman ho chytil do pasti, z níž není úniku) a tak si vrazí pero do krku, aby mohl dál dýchat. Ok, to mělo aspoň nápad. Bohužel byl poslední v celém filmu.

Spirála smrti je poslední a... poslední. A přitom to vypadalo tak naděje! Inspirace kultovní Sedmičkou Davida Finchera se přímo nabízela - i v ní byl sadistický vrah trestající hříšné oběti, snímek nicméně sledoval příběh optikou detektivů. Tak proč něco takového nezkusit i v Saw? Bohužel zůstalo jen u dobrých úmyslů. Příběh nejnovějšího dílu ještě jakž takž drží v obrysech, ale vyšetřování už jednodušší být nemůže, vraha divák odhalí dávno před "šokujícím" finále, jindy komediální Chris Rock v hlavní rádoby drsné roli působí až komicky nepřesvědčivě, ostatní rovnou nemají co hrát (včetně jindy jistého Samuela L. Jacksona) a pastem sice nechybí potřebná vynalézavost, do nového konceptu se ale moc nehodí. Škoda. Spirálou smrti mohla série chytit druhý dech, místo toho ji nejspíš definitivně pohřbí.