Recenze: Amityville: Probuzení - jen lehce strašidelná reklama na kalhotky

Druhým esem je příjemná sebereflexe v podobě několika vtipů, ve kterých si herci občas mrknou na diváka referencemi na jiné filmy z této franšízy a narážejí na slabou kvalitu remaků, sequelů a podobně. A posledním trumfem jsou celkem zdařile hrající všechny obsazené teenage role, mimo té hlavní.

Obdivovatelům ladných ženských křivek ale jistě přijde vhod fakt, že režisér céčkových hororů, Franck Khalfoun, se rozhodl hlavní představitelku, náctiletou Bellu Thorne, v klíčových scénách obléct pouze do krátkého tílečka a kalhotek a dal jí instrukce, aby se ve svém dětském pokoji pohybovala co nejčastěji jako zkušená striptérka, tedy zadkem napřed nahoru a vždy něčím obnaženým směrem ke kameře. A prostě aby svým vzhledem co nejvíc kompenzovala ten slaboduchý a nezajímavý scénář.

Amityville: Probuzení je o tom, jak se do amerického, posedlého, zabijáckého a již z dálky se na diváka výhrůžně šklebícího domu, ve kterém se před 40 lety stala podivná tragédie, nyní nastěhuje nová rodina. Která má 3 děti, z nichž jedno je…. voilà… v kómatu. A hádejte, kterého haranta z těch tří dům posedne.

Jako u většiny hororů i zde strašidelná atmosféra nejlépe funguje, dokud není vidět zdroj zla. Což tady je přibližně půlku filmu, během které se povedou dvě pěkné lekačky (okno, dveře) a příjemně psychózní atmosféru nastaví svým kvalitním výkonem Jennifer Jason Leigh coby trpící matka, která je opravdu slizká i děsivá zároveň.

Bohužel od momentu, kdy se zlo vtělí do jednoho z dětí a ukáže se nám v celé své "kráse", je film jen přehlídkou nestrašidelných a z jiných filmů vyvařených absurdit. Postavy se chovají co možná nejhloupěji, aby byly zlu všanc, a zároveň dělají vše proto, aby jim ti, co jim mají věřit, věřit nemohli. A zlo se tak může úspěšně rozmáhat.

Filmu také významně škodí nadužívání pasáží, které se ukážou být snem. To mě velmi nebavilo a vzhledem k tomu, že se ve filmu opakují asi 4x, je to otrava. Jedna povedená hnusota tam ale je, a to sice scéna, ve které je naznačen incest matky se svým synem v kómatu. Ta se povedla. Ale z ní zas kamera ucukla příliš brzy.

Vznik tohoto filmu provázely nejrůznější porodní bolesti, uvedení do kin se několikrát odkládalo a nakonec se i překlasifikovalo z původního "R" na "PG13", takže si asi umíte představit, jak neslaný, nemastný a neinvenční ten horor ve výsledku je. Strašidelné to není, ale koukat se na to vcelku dá.

Co se mi na filmu nelíbilo? Druhá půlka už nebyla vůbec děsivá. Zlo nebylo strašidelné. Hlavní postavy se chovaly příšerně hloupě (Například scéna s domlouváním se pomocí elektronické tabulky, na kterou se ukazuje. Jak, čím? Proč v tu dobu? Všechno špatně.). Ve filmu bylo klišé nad klišé. Malé dítě a pes, kteří oba cítili, že je něco špatně jako první. Tajemná místnost. Krev objevující se na zdi. V krvi se objevující psaní. Hlavní teenager s emo make-upem. Všichni dospělí chovající se jako idioti. Atd atd.

Co se mi na filmu líbilo? Ty dvě lekačky a fakt, že Bella Thorne má opravdu pěknej zadek a ty kalhotky, co měla na sobě, jsou z dobré kolekce od Victoria's Secret. Kvalitka. Doporučuju.

Pro koho film je? Pro fetišisty na kalhotky. Pro ty, co nikdy neviděli žádný dobrý horor. Pro zaryté a nekritické fanoušky ságy o domu v Amityville. Ale vězte, že z této řady je lepší i už tak nepovedený 3:15 zemřeš (s Ryanem Reynoldsem z roku 2005). Film je tak hlavně pro ty, kteří chtějí jen tak zabít odpoledne. Nejlépe u hororu, během kterého se neleknou víc jak 2x a u kterého se nebudou průběžně moc bát.

Hodnocení: 40%