Retro recenze - Král Artuš: Legenda o meči aneb Svérázná výprava do raného středověku

Ritchie si na záda naložil mohutných 175 milionů dolarů a vydal se na dobrodružnou výpravu do raného anglického středověku. V Králi Artušovi: Legendě o meči (2017) sledujeme příběh malého Artuše, jemuž po obléhání hradu umírá otec-panovník Uther Pendragon (Eric Bana), moci se ujímá proradný strýc Vortigern (Jude Law) a nic netušící následník trůnu vyrůstá v londoniumském nevěstinci. Těžištěm dvouhodinového filmu je Artušova (Charlie Hunnam) cesta za mečem v kameni, odplatou a nastolením spravedlivé vlády rytířů od kulatého stolu.

Guy Ritchie se v Králi Artušovi pustil do nové látky a částečně i žánru. Zároveň se ale nevzdal svého trademarku. Ti, co nedají dopustit na jeho originální gangsterky z přelomu století, to v "Artušovi" poznají na první dobrou a hned na několika místech. Například Artušovo dospívání z malého chlapce v urostlého muže zabere jen pár minut, doprovází ho svižná hudba, střih a surové scény. Tohle je klipovitý Ritchie se vším všudy, který si poradí i se středověkou tématikou a zaujme diváky z řad teenagerů. Stačí se oprostit od toho, že středověcí zlodějíčkové a další podvratné živly nosí jiné oblečení než podsvětí Londýna z konce 20. století a pohybují se zde vikingové. Prostě je to tam. Ritchie a jeho cockney slang v dialozích, odpudivě-přitažliví týpci a stále originální způsob zkratkovitého vyprávění, které jakoby předbíhá následující děj.

Člověk by si řekl, že kdyby takhle Ritchie pojal celý film, byla by to parádní jízda a nebylo by třeba řešit historické nejasnosti, nepřesnosti, úlety ani vyložené nesmysly. Ujetých filmů, které se volně inspirovaly historií, totiž vznikla celá řada. Z řemeslného hlediska je Král Artuš: Legenda o meči strčí hravě do kapsy. Přírodní lokace byly vybrány na jedničku. Kameraman John Mathieson (Gladiátor) je snímá působivě hrubozrnnou optikou. Hudba Daniela Pembertona je úderná, nikoliv mysteriózně patetická a nenásilně kombinuje historické prvky s těmi současnými. Herci v hlavních rolích (Artuš, Vortigern) působí uvěřitelně, jejich charaktery ale nejsou prokresleny bůhví jak do hloubky.

Tím se Král Artuš liší od série Sherlock Holmes, která byla postavena právě na herectví Roberta Downey Jr. a Judea Lawa. V "Artušovi" přichází ke slovu magie, sirény, hadi, čarodějka, obří digitální sloni (!!!) a ohnivé souboje. Zmatečnost a nepřehlednost některých scén sráží Ritchieho originální autorství a člověk trochu cítí bezradnost.

Zamrzí to, protože Guy Ritchie je jen jeden. Vždycky můžete najmout "bezejmenného" režiséra, povolat zástup grafických operátorů. Ale vyjde vám z toho nemastný neslaný spektákl, po jehož premiéře pes neštěkne. A na Králi Artušovi je dost cítit právě ta rozpolcenost mezi originálním přístupem a tím, jak v rámci podobnému žánru spekuluje mainstreamová filmová produkce.

Motiv Artušova magického meče, jemuž legendami opředený hrdina podléhá, se až nápadně podobá Hobitovu kouzelnému Prstenu moci. Jenže Ritchie není Jackson. Rozpočet měl na "Artuše" solidní, nikoliv však na velkolepé fantasy dostačující. Studio původně plánovalo pojmout sérii o králi Artušovi jako sled šesti filmů. Nechci věštit z křišťálové koule, ale s tím by si neporadil ani čaroděj Merlin.

Hodnocení: 55%