A navíc je to šílenství asi nakažlivé. Protože jak jinak si vysvětlit, že Rebecca kdysi v dětství taky viděla ten strašidelný obrys ve tmě?
Strašení v tomto hororu je založeno na jednoduchém, ale fungujícím konceptu: Bubák se může vyskytovat (a vraždit) pouze ve tmě (nebo velkém šeru). Jakmile rozsvítíte, okamžitě zmizí. Jakmile zhasnete, může se okamžitě (ale opravdu okamžitě) objevit. Což funguje i když rychle blikáte vypínačem nebo střílíte z pistole (výstřel = světlo). A pár dalších podobných vymazlených nápadů.
David F. Sandberg, režisér několika roztomilých kratičkých hororů (ten s pánvičkou je on) tímto filmem celovečerně debutuje a strašení má v malíčku. Většina temných lekacích scén funguje přesně tak, jak má, a nezřetelný obrys spolu se škrábáním nehtů vzbuzuje větší hrůzu, než nějaká CGI HD 3D namaskovaná příšera. (S čímž souvisí i to, že když ke konci bubáka konečně jasně uvidíme, přestane být strašidelný.)
Trailer:
Samotné strašící scény by se asi lépe natočit nedaly.
Bohužel, to, co výborně fungovalo v párminutovém filmečku, funguje o dost hůř v celovečerním filmu (i když má necelých 90 minut).
Sandberg učinil zajímavé rozhodnutí, spočívající v tom, že už někdy před 30. minutou filmu víme, kdo straší a proč straší. A víme to dost přesně. Přesněji, než na konci jiných hororů. Zbývá mu tedy jen rozestavit tři a půl hlavní postavy (matku, dceru, syna, dceřina přítele) do patřičně depresivního domu s obzvlášť strašidelným sklepem, a nechat zhasínat světla. (Duch umí například vyhodit pojistky, takže obzvlášť v noci má nad lidmi jasně navrch.)
Následují všechny možné permutace, které se z takového rozdání karet dají vytěžit, ale obávám se, že jich pořád není dost na celovečerní film. Obzvlášť vzhledem k tomu, že mezilidské vztahy hrdinů, docela zajímavě nadhozené na počátku filmu, nejsou nijak pořádně rozvinuty.
Jinými slovy, po 30. minutě jsem film bral už jen jako takové stylové filmové hororové cvičení.
Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE
kinobox.cz
