Recenze: Dvojníci - komedie, jíž jeden Ondřej Sokol nestačí

A nečekaně dojde k záměně, která vede až k tomu, že si oba Sokolové musejí vyměnit na nějakou dobu životy.

Film režíroval Jiří Chlumský (ročník 1958), který hodně točí pro televizi a v kině jsem viděl jeho filmy Nedodržený slib, 7 dní hříchu nebo Martin a Venuše. I když tyto filmy měly své zásadní problémy, všechny tři jsou oscarová veledíla ve srovnání s Dvojníky.

Trailer nevypadá nijak dobře, ale je zapotřebí pochválit jeho tvůrce, protože vypadá mnohem lépe, než samotný film.

Kde začít...

Asi scénářem. Scenárista Petr Hudský předtím napsal Celebrity s.r.o, což bylo taky intenzivní maso, ale ne tak intenzivní, jako jsou Dvojníci. Film má okolo 90 minut a trvá více než jeho polovinu, než dojde k tomu dlouho očekávanému prohození obou Ondřejů Sokolů. A když k němu dojde, scenárista neví, jak donutit distingovaného venkovského učitele k tomu, aby chtěl hrát roli pražského zlodějíčka a nešel vše okamžitě oznámit na policii, takže si vymýšli skutečně šílené náhody a absurdní motivace. Stačí podívat se na chvíli na zápletku očima postav, které se vyskytují okolo hlavních hrdinů a je ihned jasné, jak to celé vůbec nedává smysl. Např. servírka (Krainová) Sokola miluje, stará se o něj, spí s ním a pokládá ho za svého dlouholetého milence, přestože on jí celou dobu vyká a tvrdí jí, že je učitel z venkova. Jakub Kohák na začátku filmu hraje nejlepšího Honzova kamaráda, ale záhy kompletně zmizí, aby se překvapivě a bez vysvětlení objevil na úplném konci. A tak bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho, ale neměl jsem nejmenší chuť všechno si to zapisovat...

Dvojníci také naprosto, totálně rezignují na cokoliv, co by se dalo nazvat "filmovým řemeslem". Ve filmu neexistuje střih, osvětlení, soundtrack, práce kamery... Tedy, existuje to, ale je to na úrovni prvních pokusů studenta filmové fakulty. I když hudba jako taková není špatně složená, její rozmístění ve filmu je spíše rušivé a většinu času je moudře zticha. Zajímavé je, že problém se nezdá být v nedostatku financí. Lacinější by jistě bylo mít kameru pořád v ruce. Místo toho je ale kamera vždycky zcela statická, pečlivě připevněná na stojanu, a ani se nehne. Když má někdo někoho zmlátit do krve, vypadá, to (díky tupé kameře a střihu) jako když se šestileté děti pošťuchují na pískovišti, a pak je střih na oběť, pomazanou červenou barvou.

Za samostatný odstavec stojí výprava, respektive její neexistence. Když venkovan vstoupí do strašidelně pustého nočního klubu s hracími automaty, několika vystrašenými statisty a jedním děvčetem u tyče, a neironicky prohlásí "Wow, tady to žije", je to jeden z mála dobrých vtipů (neúmyslných) tohoto filmu.

Ve filmu se objeví několik herců, o kterých je známo, že umějí dělat humor. Jediný Nárožný (s parukou!) dokázal zvítězit nad okolnostmi a občas se mu podaří něco trochu vtipně zahrát. Všichni ostatní (včetně Sokola v obou rolích) se zmůžou maximálně na humor ve stylu televizních estrád, kdy někdo je vtipný, protože je debil, někdo jiný je vtipný, protože je nesmělý, a někdo jiný je vtipný, protože křičí... Docela typická pro tento film je skutečnost, že když se Honza i Richard nacházeli ve stejném městě, měl jsem dost problém rozlišit, na kterého z nich se právě koukám. Sokol je totiž hraje většinu času oba úplně stejně (pro tip: V každé roli má trochu jinak učesané vlasy).

Jsem teď poněkud nešťastný, protože v našich kinech zjevně přibývá českých filmů, které jsou totální shity, tvůrcům to nijak nevadí a nemají přílišný zájem na tom, aby nějaký recenzent jejich filmy viděl a psal o nich (na novinářské projekci bylo celkem asi 7 lidí a kdybych se výslovně nezeptal, nedozvěděl bych se o ní). Mohu se opravdu rozhodovat jen na základě trailerů a například nejít na tenhle film proto, že hlavní herečka působí v traileru tak strašně dřevěně? Co když takhle propásnu další Ztraceni v Mnichově nebo Pouta?

Hodnocení: 10%

P.S: Největší bomba spočívá ve skutečnosti, že soundtrack složil stejný člověk, který složil soundtrack k megafilmům Bojiště Země a Piraňa 3DD. Opravdu.