Recenze: Poslední lovec čarodějnic - něco mezi Constantinem, Highlanderem a ketaminem

Vin Diesel je člověk, který se nebojí své zapálení do projektů sdílet se svými fanoušky. Jakmile se pro něco nadchne, dá tomu maximum. Poslední lovec čarodějnic měl od začátku jako srdcovku, neboť se tvůrci (pokud jde o hlavního hrdinu) inspirovali hrou Dračí doupě. Pro tu má Diesel slabost dobrých dvacet let. Jak ale ukazuje Poslední lovec čarodějnic, jen nadšení - jakkoli upřímné - vážně nestačí.

A přitom poměrně zajímavý základ nechybí. Podobně jako v případě Johna Wicka, i u Posledního lovce čarodějnic si dali autoři práci s vymyšlením fikčního světa, který má svá vlastní pravidla. Řád Sekery a kříže, pro který Kaulder (Diesel) vykonává špinavou práci, uzavřel s čarodějnicemi dohodu - mohou žít své životy, dokonce i čarovat. Nikdy ale nesmí využít čáry proti lidem. Dokonce nám filmaři v jedné z prvních scén vysvětlí, že Kaulder není nemyslící zabiják, ale jakýsi strážce, který - když je třeba - přistoupí k "úplně nevím, co dělám" čarodějnici a pomůže jí, aby se předešlo problému.

Zmíněná scéna je bohužel jedním z mála momentů, kdy je načrtnutý svět využit v praxi. Na rozdíl od Wicka, kde se určila pravidla a poté se podle nich skutečně hrálo, je zdejší dějový background pouhou omáčkou, ve výsledku naprosto nepodstatnou. Naznačený potenciál je hrubě nevyužit a platí to i pro hlavní postavu. Žánrově spřízněný Constantine, nahánějící pro změnu démony, byl cynická osamělá existence se závislostí na nikotinu. Highlander nesl tíži nesmrtelnosti a potřebu se skrývat před světem. Kaulder se tváří, že dělá obojí, ale jen naoko. Všechno má vlastně na háku, nikdy nepochybuje, ani neztrácí tvář frajera. K za každou cenu kladnému Kaulderovi je proto obtížné vytvořit si vztah, neboť nemá nic, co by ho skutečně polidšťovalo.

Je pravdou, že mnohým nejspíš postačí samotný Diesel, který ve filmu prodá pár hlášek. Ale i ten největší fanoušek musí uznat, že vedle zmíněného Riddicka či Doma z Rychle a zběsile kope Kaulder béčkovou ligu.

Snímek navíc (pravděpodobně) prošel komplikovaným postprodukčním procesem, neboť to vypadá, že v něm významné části chybí. Návaznost některých scén je přímo šílená. Patrné je to především ke konci, kdy už nedává smysl skoro nic (o zbytečném "překvapivém" twistu nemluvě).

Filmu nelze upřít špičkové efekty, slušný soundtrack a snahu o střídání prostředí. Ale působí hrozně nezáživně. Akční scény postrádají spád i nápad, triky se rychle okoukají a ve výsledku tu není vlastně nic, co bychom neviděli jinde a lépe. Celé je to navíc takové podivuhodně bezzubé a bez tempa, podobně jako byla mrtvolná dobrodružná Sahara, kterou též točil režisér Breck Eisner. Několikrát jsem se během filmu přistihl, že se o mě pokouší spánek a to se mi v kině příliš často nestává (přičemž nejmenovaný kolega vedle mě to rovnou někdy v půlce zalomil).

Čekali jsme zábavný "vypnu mozek" výplach ve stylu Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic. To se nekoná. Poslední lovec čarodějnic postrádá nadhled, švihlé akční/komediální scény, krev i zajímavější hrdiny. Dostává se nám po všech stránkách nezábavný blockbuster, šitý na míru hlavní hvězdě, která to nejspíš myslela dobře, ale nedokázala své nadšení využít.

Hodnocení: 30%