Retro recenze: Domácí péče - Když vám do života vstoupí rakovina

Retro recenze: Domácí péče - Když vám do života vstoupí rakovina 5 obrázků v galerii
Domácí péče (2015) | Foto: A-Company Czech
V roce 2015 debutoval režisér Slávek Horák komediálním dramatem Domácí péče, ve kterém filmová postava v podání Aleny Mihulové řeší zdravotní obtíže a vztah vlastního muže (Boleslav Polívka) k alternativní léčbě, esoterice a dalším přidruženým záležitostem. Dnes večer si film oceněný i v zahraničí můžete pustit v televizi. Pojďme si připomenout dobovou recenzi. PŮVODNÍ TEXT Z ROKU 2015: Kdesi na maloměstě žijí manželé Láďa a Vlasta (Bolek Polívka a Alena Mihulová). On se většinou jen povaluje na vinici a něco kutí v dílně, ona funguje jako "pojízdná zdravotní sestra", která provozuje u nemocných "domácí péči", a to velice obětavě - tak obětavě, až jí to Láďa vyčítá. Jinak jejich vztah víceméně funguje, navzájem se tolerují, ale nic víc.

Samozřejmě jsem čekal, kdy se děj katalyzuje a Polívka zjistí, že má rakovinu a zbývá mu půl roku života - takže jsem byl překvapen, když Mihulová zjistila, že má rakovinu a zbývá jí půl roku života...

Debutující Slávek Horák (40 let) je talent, jaký v českých končinách dlouho nebyl. Tento film napsal i režíroval a ukousl si opravdu velké sousto. Snažil se natočit film, který je smutný, s občasným hořkým humorem, a ve výsledku diváka pohladí po duši a nabídne cosi k zamyšlení. Na tato slovní spojení jsem už poměrně alergický, protože přesně totéž o svých filmech tvrdí přibližně 80 procent českých tvůrců, ale málokomu se to povede. Horákovi se to povedlo, nebo se mu to aspoň povedlo lépe než 80 procentům českých režisérů.

Trailer k filmu Domácí péče:

Celková stavba filmu není nic zázračného: Vlasta si uvědomí, co všechno v životě nestihla a co by ještě chtěla stihnout, a snaží se vyhodnocovat, co se zbývajícími měsíci udělat a jak se zachovat k rodině (kromě manžela má ještě dceru na vdávání). Přitom stále pokračuje ve své lékařské výpomocné činnosti, což jí umožňuje dostávat se do různých vyhrocených situací, které kontrastují s jejím vlastním osudem. A konečně se snaží také o alternativní léčbu. Rozdíl oproti většině české produkce spočívá v tom, že valná většina scén je implementována tak, že fungují. A tím nemyslím jen herecké výkony, nebo občas vynalézavou kameru a střih (tvůrci mají v oblibě překvapivě ukončovat scény před jejich očekávaným vyvrcholením), ale to všechno dohromady.

V méně kvalitním filmu by mi pravděpodobně velmi hnula žlučí Tatiana Vilhelmová v kladné roli new age agitátorky, která Vlastu přesvědčuje o účinnosti přikládání rukou, hypnotického mlácení do čela a ohýbání lžiček prsty. Přesně takhle.

Přesto, že lidmi, kteří toto v reálu dělají, hluboce opovrhuji, a pokládám je za vyloženě nebezpečné (pro zdraví těch, kteří tomu věří), v Domácí péči (2015) jsem existenci těchto leitmotivů a postav snesl, což hodně vypovídá o tom, jak kvalitně je film natočen. Bude to asi i tím, že tvůrci jejich existenci občas sami od sebe trochu ironicky shazují. A koneckonců i proto, že nakonec explicitně řeknou, že tato paléčba může vyléčit duši (resp. mozek), ale tělo těžko - s čímž víceméně souhlasím a mělo by se o tom více mluvit.

Film rozhodně není dokonalý. Občasné kontrasty syrového dramatu a lidového humoru jsou příliš násilné. Občas je něco řečeno zbytečně explicitně (scéna u hořícího stromu). Ale vzhledem k tomu, jak snadno z něj mohl vzniknout paskvil, velmi oceňuji, co se tvůrcům (a především asi Slávku Horákovi) povedlo.

Extra bonusové body za úplný závěr, který je nápaditější a lépe fungující, než kdokoliv mohl u filmu tohoto typu reálně doufat.

Hodnocení: 80%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

Ankety
Vyrazíte letos na přehlídku 54 ½ MFF Karlovy Vary?
Ano.
Ještě nevím.
Ne.
Nejnovější články:
Načíst další články
TOPlist