Retro recenze: Dítě číslo 44 aneb Pátrání po vrahovi zabitých chlapců v Sovětském svazu

Retro recenze: Dítě číslo 44 aneb Pátrání po vrahovi zabitých chlapců v Sovětském svazu 8 obrázků v galerii
Dítě číslo 44 (2015) | Foto: Bontonfilm
Dnes večer si v televizi můžete pustit thriller natočený podle knižního bestselleru Dítě číslo 44. V hlavní roli Tom Hardy, sovětská tajná služba a režim, který dokáže rozvrátit rodinu. Stalinistický stát a rituální vraždy. Co za nimi stojí? Připomeňme si dobovou recenzi snímku, který se natáčel i v České republice. PŮVODNÍ TEXT Z ROKU 2015: Sovětský svaz, rok 1952. Lev Děmidov (Tom Hardy) může být spokojen: Dělá u tajné policie, má krásnou ženu (Noomi Rapaceová) a před sebou slibnou kariéru - mimo jiné i proto, že na konci Světové války právě on byl ten s vlajkou na té fotce na střeše Reichstagu.

Pak se ale začnou objevovat zabití chlapci. Vždy u vlakových kolejí a vždy utopení (i když kolem není žádná voda). Děmidov dojde k logickému závěru, že jde o dílo sériového vraha, ale jeho nadřízení to nemohou připustit - v socialismu přece vrahové neexistují!

Děmidov ale trvá na svém, takže je nejdříve falešně obviněna jeho manželka ze zrady a pak jsou oba vypovězeni kamsi na venkov, do milic, kterým velí generál Michail Něstěrov (Gary Oldman) - a ten zde shodou okolností také řeší sérii vražd malých chlapců v okolí železničních tratí...

Gary Oldman a Tom Hardy.

Buďte si jisti, že shrnutí děje, které jsem napsal, dává o dost větší smysl, než samotný film. (A možná to, co jsem napsal, není pravda.)

Totiž, od počátku je vytvářena slušně hutná atmosféra ve slušně depresivních kulisách (točilo se převážně v České republice, takže například v panoramatu Moskvy rozpoznáme Pražský hrad). A do této deprese je nadhozeno několik leitmotivů: Jednak ten s vraždou, kterou není možno přiznat jako vraždu, ale v druhém plánu také konkurenční boj v rámci tajné policie a Levův vztah s manželkou, která ho možná nemiluje a nikdy nemilovala, a možná je doopravdy zrádkyně.

Tom Hardy a Noomi Rapaceová.

Okolo poloviny, když se dvouhodinový film přesune na venkov a Lev dále pokračuje v pátrání po vrahovi (na vlastní pěst, proti rozkazům Mosky), se bohužel Dítě číslo 44 (2015) z dramatického hlediska ZCELA, TOTÁLNĚ ROZPADNE, ještě strašněji, než se to stává českým filmům.

Stále častěji začne docházet k podzápletkám, které sice jsou dramaticky natočeny a zahrány, ale vůbec netušíme, jak zapadají do celkového příběhu, co je při nich v sázce a proč postavy dělají to, co dělají.

Stále častěji se odehrávají scény, které musely být buď výsledkem strašlivé náhody (Lev je odvelen z Moskvy do městečka, v jehož okolí shodou okolností řádí stejný vrah jako v Moskvě a zdejší milicionář Oldman toho vraha shodou okolností už vyšetřuje???), nebo mají nějaký skrytý smysl, který mi zcela unikl (poslali ho tam z Moskvy schválně, aby mohl ve vyšetřování pokračovat???).

Dva víceméně nespoileroidní příklady:

Lev s manželkou jsou v Moskvě pronásledováni tajnou službou. Nemohou se dostat přes hlídky, které hlídají nádraží a kontrolují doklady. Naštěstí Lvova manželka (učitelka) odhalí, že jedna ze stráží je negramotná a pouze hraje, že předkládané doklady čte. Takže jí předloží své doklady a ona je nechá projít (protože si nedokáže přečíst jejich jména a tudíž nepozná, že to jsou oni). OK, dejme tomu. Okamžitě poté ale Lev s manželkou odjedou z toho nádraží zpět do městečka, kde mají trvalé bydliště - které jim přidělila nedlouho předtím právě tajná služba. Co je to za strategii, utéct do svého trvalého bydliště, když po mně jde tajná služba, která zná moje jméno i moje bydliště?

Nebo: Celý film je založen na tom, že systém nechce připustit existenci vrahů v Sovětském svazu a proto nedovolí Lvovi vyšetřovat sériového vraha, který zabil přes 40 dětí v různých koutech země. Následně dojde k tomu, že některé z těch smrtí jsou prohlášeny za nehody, ale mnoho jiných je označeno za vraždy a jsou za ně polapeni a odsouzeni nevinní lidé. Tj. systém dosáhl toho, že místo jednoho vraha jich má hromadu! A nevyplyne z toho žádná ironie nebo zamyšlení kohokoliv, prostě se to jen zmíní mezi řečí a Moskva se dále snaží mařit Lvovu snahu o odhalení pravého vraha.

(A klidně mi můžete vysvětlovat, že v knize to dává smysl. Ve filmu ne.)

Jde o adaptaci stejnojmenné knihy (vyšla i česky), kterou jsem pochopitelně nečetl, takže je možné, že jde o kvalitní knihu, a že blbá je pouze její filmová adaptace. Ale je opravdu EXTRÉMNĚ špatná, takovým způsobem, že se muselo dít něco hrozně dramatického, například byla vystříhána hodina filmu.

Velká škoda toho rozpočtu a těch kvalitních herců...

A ještě jedna věc mě na filmu iritovala: Je to americký film, odehrává se v SSSR, všichni jeho hrdinové jsou Sověti a všichni mluví anglicky se strašlivým legračním ruským přízvukem, jako nějaký ruský padouch z Austina Powerse: "Vot du jů sink, ár jů a monster or not?"

Hodnocení: 40%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

P.S: Film má velmi kvalitní české titulky, ale ani to bohužel nepomůže.

P.P.S: Pravděpodobná pointa detektivní zápletky je následující (SPOILERY!): Pachatelem je jakýsi úředník, který byl za války v německém zajetí a dělali na něm pokusy, jejichž následkem je nyní závislý na lidské krvi. Protože pracovně jezdí po jedné dlouhé trati, odchytává na ní chlapečky a zabíjí je waterboardingem (zřejmě s sebou vždycky vozí kýbl s vodou???), pak je rozřeže a pije jejich krev. A nebo to možná bylo úplně jinak.

Ankety
Byla omluva Evangeline Lilly namístě?
Ano
Ne
Nevím
Nejnovější články:
Načíst další články
TOPlist