Partičkář Ondřej Sokol byl vždycky zamilovaný do holky, která chodila s jiným

Můžete popsat postavu, kterou ve filmu hrajete?
Moje postava se jmenuje Jeff a je to takový ten hezký kluk, u kterého to na škole vypadalo, že bude nejúspěšnější ze všech. A ono to až tak úplně není. Po škole vyletěl, začal prodávat reality, koupil si velký dům, vzal si nejhezčí holku z ročníku a měl vést takový ten časopisový život. Ale ono to nevyšlo, rozvedli se, práce mu klekla a teď žije v takovém polo squatu se svými spolužáky.

Jaká nejtypičtější vlastnost vaši postavu charakterizuje?
Snažil jsem se tu postavu ztvárnit tak, že je to vzteklý, sarkastický, štiplavý člověk, ale už si na tohle vybíjení emocí vlastně zbyl jenom sám. Začíná se
obracet dovnitř a dospívá k tomu, že chyba asi není jenom kolem něj.

Hrdiny filmu Vybíjená jsou mimo jiné tři dlouholetí přátelé. Jakou hodnotu přátelství přikládáte v osobním životě?
Samozřejmě mimořádnou. Myslím, že to je věc, která člověka drží nad vodou v těch nejdůležitějších chvílích. Ono to zní možná trochu jako klišé, ale ten rozdíl mezi kamarády a (pseudo)přáteli se vždycky nakonec ukáže. A ačkoliv je to zjištění vždy poměrně bolestné, tak je vlastně příjemné zjistit, že existují lidé, kterým nezáleží na tom, jak dalece jste úspěšný v dané chvíli, a jsou ochotní akceptovat vaše chyby. Těch lidí je zoufale málo a asi to tak má být.

Máte ve svém životě podobně intenzívní přátelský vztah – podobně jako trio postav ve filmu?
Co se týče vztahu nás tří s Michalem a Richardem, tak samozřejmě máme, existujeme spolu už velmi dlouho a rozhodně nejsme lidé, kteří se sešli jenom kvůli práci. Známe spoustu svých kladů i záporů a už se to taky trochu začíná podobat manželství po nějaké době.

Všichni tři hrdinové jsou celý život okouzlení krásnou spolužačkou Evou – měl jste ve třídě nějakou podobně obletovanou krásku?
Ani nevím, pamatuju si spíš, že jsem byl vždycky zamilovaný do nějaké holky, která chodila s někým jiným.

Jak na to po letech vzpomínáte? S úsměvem, nostalgií?
Tak v téhle odpovědi bych odkázal na jednu scénu z mého filmu Krásno. Kdo ho viděl, určitě pochopí.

Vybíjená se z části odehrává na abiturientském srazu. Jak to na vás působí – jsou to sentimentální, smutná nebo naopak veskrze zábavná setkání?
Mně to přijde srandovní. Když člověk vynechá tu dlouhou dobu od školy doteď, nemá přehled o tom, jak se ti lidé vyvíjeli, a konfrontuje je s tím, kým byli před 25 lety, tak je to opravdu srandovní.

Ve Vybíjené je několik zásadní postav – tři přátelé, třídní kráska, třídní ošklivka, učitel - která z těchto postav je pro vás nejsympatičtější?
Nám se asi nejvíc líbilo, když jsme při natáčení abiturientského srazu začali dávat život našim spolužákům, těm malým komparzním rolím. Vymýšleli jsme jim příběhy od školy doteď, měli jsme oblíbené dvojice, které jsme se snažili prosazovat do záběrů, to nás bavilo, dělat z těch lidí opravdu třídu.

Hrdinové Vybíjené tak trochu bilancují své úspěchy nebo prohry. Kdybyste měl vybrat tři vlastnosti, které nakonec dělají život lehčím a jednodušším, které by to byly?
Jednodušší život ale neznamená vždycky hezčí. Já mám třeba spoustu vlastností, které mi život znepříjemňují, ale rozhodně je mít chci a chci ho takhle žít. On je život tak krátký, že to nemusí být pořád jenom příjemné. Hlavně ať to stojí za to.