Festivaly a ceny21. 2. 2015
Český lev 2014: Výsledky 22. ročníku ovládlo drama Cesta ven
Berme to ale tak, že loňský ročník byl jakési zkouškové období. Test nového prostoru, změna tempa, hledání vlastní tváře i tvaru sošky. Letošek se již nemají pořadatelé na co vymlouvat. Už by měli vědět. Což vyšlo tak napůl.
Bylo by naivní očekávat změny tam, kde se logicky udát nemohly. Rudolfinum je pořád krásné a z akustického hlediska nevhodné pro podobný ceremoniál (nemluvě o sloupech a úzkých chodbách, které nejsou na raut dvakrát stavěné). V televizi nicméně prostor funguje o poznání lépe, neboť působí impozantně a může nabídnout procházku po červeném koberci. Z televizního hlediska tak Rudolfinum slouží jak má. Přímá účast už je méně vděčná.
To hlavní k diskuzi je samozřejmě samotná show, v níž hraje prim předávání sošek. Nebudu zbytečně dramatizovat, nebyl to žádný velký trapas (respektive to nebyl trapas vyjma momentu s rádoby Jimem Carreym, což nebylo vtipné už v sále a následné mediální jitření nepovedeného vtipu celou bezradnost výstupu jen potvrdilo). Rozhodně jsou ale na místě jisté rozpaky. Výprava se vydařila. Jednoduchá, čistá, elegantní. Stěna na pódiu fungovala i vypadala výborně. Škoda jen, že televize nad ní (stejně jako loni) ani jednou neukázala hosty na pódiu. Diváci v sále si tak mohli emoce v obličejích jen domýšlet (pokud na ně vůbec přes masivní sloupy Rudolfina viděli).
Naprosto skvělé byly bez debat medailonky nominovaných, kde tvůrci/herci mluvili o daných filmech. Vtipné, pohotové, dobře sestříhané. Překvapivě zábavní byli i předávající doktoři, koncepčně šlo ale o dost podivnou záležitost. Vysvětlení Jana Svěráka, že na volbu došlo proto, neboť " jediní, koho my filmaři respektujeme, jsou lékaři," vážně nestačí. K podtrhnutí absurdního rozhodnutí chybělo jen, aby ženám cenu předali gynekologové.
Samotné lékaře ale rozhodně nemá smysl za večer kárat. Naopak se často starali o zábavu, kterou "úplně nedávala" Lucie Výborná. Zkušená moderátorka působila až příliš odměřeně a svým pevným postojem a pramalou pohotovostí působila spíše jako štěkající generál než někdo, kdo ostatním nahrává (nemluvě o tom, že snad dobrou polovinu textů četla přímo z poznámek). Nepříliš profesionálně působilo též to, že i tentokrát očividně neproběhly s nominovanými žádné zkoušky, takže všemu muselo být v přímém přenosu vysvětlováno, kde mají stát, kudy přijít a kam odcházet.
A pak ti výherci. Zase jim chyběla radost! Všichni by se měli povinně podívat na to, s jakou chutí si pro cenu došel Ivan Trojan. To bylo vzorové převzetí.
Fantastické bylo německé kvarteto Salut Salon, které nicméně vlastně jen potvrdilo to, že Rudolfinu nejvíce sluší hudba a ne mluvené slovo.
Takže resumé? Rozhodně pokrok oproti loňskému roku. Lze se povznést nad prostor a falickou sošku, nedotažená koncepce ale nechává pachuť na patře a pokud skutečně vsázíme na někoho tak strohého, jako Lucii Výbornou, co tam pak dělá estrádní dvojník s konfetami? Inu, pořád je co zlepšovat...
P.S. Pokud se Akademie skutečně nechala, jak to z posledních zpráv vyplývá, dokonale oblbnout v případě Carreyho, už to ani není k smíchu. Kteří profesionálové se podobným způsobem ztrapní v přímém přenosu? Ale možná jen chtěli Svěráci zase po letech prorazit v zahraničí. Což vyšlo...
