Martin Svoboda

Nemělo by nás už asi překvapovat, že Hollywood přehlíží poselství vlastních děl ve jménu komerce. I proto jsme viděli skutečnou a v rámci žánru poměrně slušnou reality show na téma seriálu Hra na oliheň. Nyní vzniká virtuální projekt na motivy dystopického filmu Ready Player One, který tvrdil, že bychom měli víc času trávit ve fyzické realitě. Nakonec se však tvůrci zřejmě rozhodli, že strach ze zapomenutí skutečných hodnot není tak žhavý.

Jenn Sherman je instruktorka kurzů virtuální jízdy na rotopedu. Není tedy člověkem, u nějž bychom čekali, že se nad rámec diváctví nějak výrazněji střetne se světem kinematografie. To se jí však podařilo, když se v jedné ze svých lekcí poněkud zapomněla a začala vyprávět o tom, jak nesnesitelný filmový zážitek jí nadělil britský režisér Christopher Nolan. Netušila, že její kurz podstoupí i režisér Oppenheimera a dozví se tak víc, než za co si zaplatil.

Osud dramatu Jeden život (One Life) nás v Česku nepochybně zajímá. Snímek s Anthonym Hopkinsem sleduje události, k nimž došlo na našem území. Dokonce byl u nás v autentických lokacích i natočený. Na hrdinský skutek Brita Nicholase Wintona, jenž zorganizoval záchranu více než šesti stovek převážně židovských dětí, se svého času málem zapomnělo, protože mladý muž považoval svůj čin za samozřejmost. Jeden život proto kromě samotného činu pojednává i o Wintonově pozdním docenění. Nyní si však titul připsal první kontroverzi, jež si vyžádala přepracování dosavadních propagačních materiálů.

O Nicolasi Kimu Coppolovi lze říct hodně věcí, ale jednu rozhodně ne: nejde o zbabělce. Vždyť se dokonce vzdal svého příjmení, které ho váže ke slovutnému strýci Francisi Fordu Coppolovi, režisérovi Kmotra a Apokalypsy. Ne že by své rodinné konexe odmítl využít, už v patnácti letech se cpal alespoň do vedlejších roliček ve strýčkových filmech. Přesto se hned zkraje rozjeté kariéry rozhodl přijmout umělecké jméno a budovat svůj brand odděleně od zbytku klanu Coppolů. A že to je nějaký brand! Dnes slaví Nicolas Cage 60. narozeniny, podívejme se tedy na jeho deset nejvýraznějších rolí.

Vypadá to, že životopisy ambivalentních figur, jejichž ambicí je narušit naše představy o tom, jak si takové příběhy vyprávíme a jak je čteme, jsou na vzestupu. Nejvýraznějším počinem tohoto typu poslední doby byl rozporuplně přijatý Napoleon Ridleyho Scotta. Nedlouho po něm se ozývá další cinefily milovaný osmdesátník, americký režisér Michael Mann, režisér Nelítostného souboje (Heat), Posledního mohykána (The Last of the Mohicans) a Collateralu, aby nám připomněl příběh kontroverzního zakladatele automobilky Ferrari.

Temný případ (True Detective) se stal před deseti lety popkulturním fenoménem. Stvrdil rostoucí pozici prestižní seriálové tvorby, jež si svou propracovaností a uměleckou hodnotou v ničem nezadá s filmem. Matthew McConaughey se stal jednou z nejrozpoznatelnějších a nejparodovanějších tváří Hollywoodu. Další dvě série však nezískaly ani zdaleka tolik pozornosti a zdálo se, že kouzlo vyvanulo. Návrat po pěti letech nicméně provází první nadšené reakce. Recenzi čtvrté série s podtitulem Noční krajina vám nabízíme ještě před její premiérou 12. ledna, kdy se na HBO Max objeví první z šesti epizod.

Na Netflixu právě trenduje polský seriál 1670, falešný komediální dokument ze života polské šlechty. Konkrétně neschopného patriarchy Jana Pavla, jehož cílem je stát se nejslavnějším Polákem historie s tímto jménem. Víme, že je odkázaný k neúspěchu. A nejen v tomto ohledu – jedná se o člověka zcela nezpůsobilého k tomu vést, feudální systém mu přesto umožňuje využívat jeho neschopnost a mořit celou dědinu.

Mladý norský režisér Kristoffer Borgli upoutal vloni pozornost svým festivalovým hitem Je mi ze sebe špatně. Jeho další, tentokrát anglicky mluvený snímek To se mi snad zdá (Dream Scenario), natočený pro studio A24, přichází po tomto úspěchu nebývale rychle. A rozhodně nezapře tematickou návaznost. Bizarní a místy nepříjemná komedie s Nicolasem Cagem má však problém s tím, jak zužitkovat svůj chytlavý námět.

Saltburn si velmi rychle vydobyl pozici divnofilmu roku 2023, jehož stylistický exces a agresivní příběh vyžadují pozornost. Stejně jako předchozí snímek režisérky a scenáristky Emerald Fennell Nadějná mladá žena, jež byla cinefilním must see roku 2020. Autorka nás i nyní zve do nespravedlivého světa, proti němuž bojuje antihrdina, jehož metody dalece přesáhnou únosnou míru. Jenže co jiného mu zbývá? Film si již nyní můžete pustit na Amazon Prime.

Luhrmannův loňský Elvis si mohl dovolit poněkud přelétnout a místy i romantizovat vztah krále rocku a jeho mladičké životní lásky. Vypravěče filmu, Elvisova proradného manažera s tváří Toma Hankse, totiž upřímně řečeno příliš nezajímal. Bezskrupulózní byznysmen se celkem uvěřitelně nepozastavoval nad jejich věkovým rozdílem ani nad Elvisovým excentrickým chováním vůči manželce a snímek se mohl oddat opulentní osobní tragédii. Sofia Coppola činí ve filmu Priscilla pravý opak a vypráví příběh mladé dívky, kterou si zamiloval nejmilovanější muž planety. Že to zní jako pohádka? Pak raději odvraťte zrak.

Adam Sedlák se svým loňským filmem BANGER. postaral o nejvýraznější český film sezóny a rok 2024 zahájí pokusem o nastavení laťky světu seriálů. Adikts vypadají na první pohled zajímavěji než další mravokárné pořady České televize jako TBH a Pět let, které se pokusily najít cestu k mladší generaci, přičemž nepanuje jasný konsenzus o tom, jestli se jim to podařilo. Sedlák se svým stylem stojí předně před výzvou, aby ve stylu Klubu rváčů nepředložil varovné dílo, které však svým drajvem naopak vyvolává vůči předmětu své kritiky respekt.

Na Boží hod jsme mohli vidět pohádku, jež bude nevyhnutelně přijatá s menšími fanfárami než ta štědrovečerní. Což je rozhodně chyba. Slovensko-české Tři zlaté dukáty režisérky Mariany Čengel Solčanské jsou totiž o tolik lepší než předchozí mrtvolný veletrh kýče, že je to skoro k neuvěření.

Klíč svatého Petra je další štědrovečerní pohádkou Karla Janáka a dalším filmem, který se vzpírá jakémukoli kritickému hodnocení. Je předem prohraný boj pouštět se do pomyslné diskuze s dílem, jež se v každém svém bodu vzdává dosažení jakéhokoli ideálu kvality a dobře odvedené práce ve jménu performativního kýče, jímž starší generace dokazuje svou dominanci nad tou mladší. Ne, u nás se nebude točit moderně! Nebude se točit tak, aby to odpovídalo skutečnému vkusu dětí! Budeme žít v pseudonormalizačním skanzenu našeho mládí, dokud nám nevyrvou ovladače z našich studených rukou!

Letošní štědrovečerní princezna Sára Korbelová má na svém kontě víc než hlavní roli v chystané tradiční sváteční podívané Klíč svatého Petra od režiséra Karla Janáka. Teprve jednadvacetiletá herečka se vepsala do paměti publika v seriálu Ulice, v němž hraje již pět let. Krom toho má v portfoliu i pokus o mladistvou komedii platformy Voyo Sex O’Clock a také účinkování v Divadle na Vinohradech. Brzy ji uvidíme i v zahraniční produkci, o níž smí zatím mluvit jen v náznacích. Jaké to bylo dospět před kamerami a kam Korbelová míří?

Nicole Kidman je jistě jednou z nejznámějších světových hereček. Je tedy jen příhodné, že se právě ona chopila hlavní role v seriálu Expats, přeloženém jako Expati. Tedy zajištění ekonomičtí migranti, kteří žijí mimo svou rodnou zemi, často kvůli dobře placené práci. Jedná se o materiálně privilegovanou existenci v umělých komunitách bez historie, beze směru a bez skutečného kontaktu s místní kulturou i společností. Kidman jakožto žena, jež sice žije v nezměrném přepychu, ale nemůže jen tak vyjít na ulici, jistě dokáže se svou hrdinkou soucítit jako málokdo jiný.