Martin Svoboda

Možná se zdá, že určení kategorií na filmových cenách je celkem fádní úkol, ve skutečnosti jde ale o nervy drásající proces. Velmi těžko se u něj dosahuje konsenzu, a když už se ho dosáhne, je ještě mnohem těžší ho změnit. To platí i pro mnohem menší kolosy, než jsou Ceny americké filmové Akademie, neboli Oscary. Ty nepředstavily novou soutěžní kategorii přes dvacet let, kdy byl v roce 2001 poprvé oceněn animovaný film. Přesto nyní instituce oznámila novou sekci, jíž bude „best casting“, tedy „nejlepší obsazení“.

Padesáté narozeniny dnes slaví Seth Green, kterého možná neznáte jménem, skoro určitě se vám ale vybaví jeho tvář. Tenhle chlápek jako by byl na přelomu století snad v každé americké komedii. Jak je tedy možné, že jsme o něm nějakých patnáct let neslyšeli? Provedl něco? Ztratil sám zájem o herectví? Sedí teď někde v přívěsu a lituje zašlé slávy? Jeho kariéra však nemá žádný šokující zvrat, ve skutečnosti dost možná svůj vrchol zažil právě nedávno, aniž bychom si toho všimli.

Zóna zájmu (The Zone of Interest) si vypěstovala pozici „toho jednoho“ artového filmu ze sezóny 2023, který je třeba vyhlížet. Vždyť si odnesla jednu z hlavních cen z Cannes a pyšní se pěti nominacemi na Oscara, což u filmu tohoto ražení není běžné. Britský režisér Jonathan Glazer ale uhranul svět už před deseti lety svým vysoce stylizovaným hororem Pod kůží (Under the Skin), v němž Scarlett Johansson coby mimozemšťanka požírá sexuchtivé muže. Jeho další krok se vyhlížel s napětím, tím spíš, jak dlouho se na něj čekalo. Stal se jím intenzivní náhled do života rodiny velitele Osvětimi Rudolfa Hösse, která si, jen tenkou zdí oddělená od pekla, buduje svůj soukromý ráj.

V redakci Kinoboxu rozhodně patříme ke vstřícnějším divákům Cameronova namodralého opusu. Přestože by někteří z nás možná jmenovali lepší způsoby, jimž by nepotopitelný režisér Titaniku (Titanic), Vetřelců (Aliens) a dvou Terminátorů mohl uplatňovat svůj talent, stále jsme schopní respektovat jeho volbu. Zvlášť když oba díly Avatara byly vynikající podívaná. Přesto je trochu smutné, že šance, že se Železný Jim ještě někdy vrátí na planetu Zemi, se jeví rok od roku méně pravděpodobná. Nyní připomněl, že Avatar by nemusel skončit ani u nyní chystaných pěti dílů.

Do života nájemných zabijáků Mr. & Mrs. Smith jsme měli příležitost nahlédnout předně v roce 2005, kdy je ztvárnili Brad Pitt a Angelina Jolie. Ze seriálu z 90. let si tato adaptace prakticky nic nebrala. Nový počin Amazonu našel způsob, jak celou tradici propojit: John a Jane Smithovi se stávají univerzálním titulem, který dostávají všechny páry, jež pracují pro specifickou tajnou agenturu. V nové verzi sledujeme tentokrát populárního Donalda Glovera a neokoukanou Mayu Erskine. Je to skvělá podívaná.

Superbowl je nepochybně největší sportovní událostí Spojených států. Ne že by se mu dařilo strhnout zájem zbytku světa. Existuje však i jiný důvod, proč dění sledovat, než samotná utkání. Reklamní prostor v pauzách mezi hrami patří k těm vůbec nejžádanějším na světě a firmy ho za astronomické sumy najímají, aby se pochlubily svými nejlepšími produkty. Týká se to i vyšperkovaných filmových trailerů, jimž se budeme na Kinoboxu věnovat, ale obecně i mnoha dalších reklam. Jednu z nich bohužel nyní ovlivní smrt milovaného Carla Weatherse.

Hollywoodští producenti, vyděšení zřejmým krachem komiksové éry, jistě koukají po nějakém dalším trendu, po němž skočit. A nečekaný úspěch Wonky otevírá potenciál k novému propojenému filmovému vesmíru. I když jeho součástí paradoxně nebude Timothée Chalamet, zato však každý jiný výtvor z pera britského spisovatele Roalda Dahla.

Existují dva ročníky, do nichž datujeme zrod seriálového boomu, jenž vedl k fenoménu quality TV a obecně skokovému zvednutí produkčních hodnot a prestiže televizní tvorby. Dnes mu říkáme zlatá éra televize. Tím prvním je rok 1999, kdy na HBO odpremiérovala Rodina Sopránů (The Sopranos). Mafiánská sága se stala první vlaštovkou boje o televizní éter, který naplno vypuknul před dvaceti lety, roku 2004. V důsledku toho si letos připomínáme výročí hned několika nejzlomovějších televizních show všech dob. Zmiňme dnes čtyři z nich.

Před pár týdny jsme se zabývali otázkou, proč se Oscary celé toto století vyhýbají úspěšným megafilmům. Podobných si však můžeme položit víc, a některé jsou staré takřka jako ceny samotné. Další vyvstává, když se podíváme na seznam více než tisícovky oceněných filmů a všimneme si, že počet přítomných hororů se pohybuje okolo dvacítky, často navíc v méně prestižních technických kategoriích. Přitom právě ve Spojených státech žije horor jako bohatá a populární nejen filmová subkultura, co se tedy děje?

Britský režisér Christopher Nolan byl za zachránce mainstreamu označován přinejmenším od Temného rytíře (The Dark Knight). Až letos je ale skutečným favoritem Oscarů se svým téměř miliardovým Oppenheimerem. Pokud si odnese sošku za režii a/nebo nejlepší film, po dlouhé době sjednotí divácky hit a akademické uznání. Co z toho vyplývá, si uvědomuje sám nejlépe.

Na Jeden život (One Life) jsme byli notně zvědaví. K činu Nicholase Wintona a jeho kolektivu, který zachránil z Československa přes šest stovek především židovských dětí, přilnuli Češi ještě víc než Britové. Přesto panoval strach, že nás čeká dobře míněné, ale fádní válečné drama, v němž budeme maximálně vyhlížet české repliky a lokace. To se nakonec neděje. Filmařům se podařilo najít důvod, proč tenhle příběh odvyprávět. A není jím jen to, že hlavní roli v půlce stopáže ztvárňuje Anthony Hopkins.

Soucit se jeví být chvályhodnou vlastností, může být ale také projevem slabosti a zbabělosti. Dánské drama Polibek (Kysset) se možná tváří jako typický slaďák, ve skutečnosti jde však o tíživou charakterovou studii, které není vždy příjemné být svědkem.

James Cameron je mužem mnoha vlastností, střídmost ale není jednou z nich. Proto se po po bezprecedentním úspěchu prvního Avatara rozhodl oznámit hned čtyři pokračování, jež vzniknou takřka jako jedna megaprodukce. Není ale úplný blázen, vždy tedy avizoval, že v případě potřeby půjde celý projekt stopnout trojkou a práce na dalších dílech se může zastavit, pokud se dvojka nedočká úspěchu. O něm samozřejmě železný Jim (na rozdíl od zbytku světa) v nejmenším nepochyboval. A měl pravdu.

Téměř přesně rok po svém takřka smrtelném střetu se sněžným pluhem se Jeremy Renner vrací před kamery. Čeká ho nová řada seriálu Starosta Kingstownu (Mayor of Kingstown), který je v Česku k vidění na streamovací službě SkyShowtime. Ztvárňuje zde hlavní postavu, příběh by si bez něj tedy neporadil.

Mladí muži za pultem, Podvodníci z New Jersey, my jim však říkejme jednoduše Clerks, slaví 30 let. Kultovní dílo si v době premiéry zamilovala především generace mladých mužů, jejichž těžko popsatelnou frustraci snímek skvěle zachytil. Od té doby se jak Clerks, tak režisér Kevin Smith dočkali určité revize. Celkem populárním námětem filmových esejí je vysvětlovat, proč byl Smith ďáblem v rouše beránčím a proč by byla chyba jeho pohledu na svět propadnout. Staří příznivci a noví odpůrci se pak mohou pěkně hádat. My si rozeberme, proč to není tak přímočaré.