Otakar Vávra se v 60. letech vzepjal k mimořádným tvůrčím výkonům, zařadil mezi po bok svých žáků inovujících filmový jazyk i témata. Vávra se přiklonil k poetickému stylu, předurčenému už nostalgickým zacílením stejnojmenné básnické předlohy Františka Hrubína. Stárnoucí muž, zaposlouchavší se do zvuku křídlovky, si vybaví události, které zažil jako mladičký nezkušený student. Evokace venkovské pouti, láska k děvčeti od kolotoče, patina starobylých zábav, prvního setkání se smyslností i smrtí - to vše film promyšleně nabízí. Vynikající je režijní ztvárnění včetně herecké složky. V hlavní roli se blýskl začínající Jaromír Hanzlík, jeho popleteného dědečka ztvárnil Janusz Strachocki.