novoten: Komentáře

Komentáře 20

Od nejnovějších

Návrat do budoucnosti III (1990)
5. 8. 2020
9.5
Komentáře o nejslabším dílu série nechávám mimo sebe, protože BTTF jsem vždycky bral jako jeden ucelený příběh. Skoro až nejde věřit, že Zemeckis a Gale vůbec neplánovali trilogii a otevřený konec jedničky původně ponechali jen jako prostor pro fantazii diváků, protože takových nápadů a point, kolik dali do tří filmů, jiní scénáristé potí celou kariéru.
Návrat do budoucnosti II (1989)
5. 8. 2020
9.5
V málokterém snímku je vidět, jak moc si herci svoje blbnutí užívají. Paradoxy cestování v čase zde už dosahují naprosté absurdnosti neustálými skoky tam a zpět a přesto je druhý díl i ve své zamotanosti nejlepším dílem série. A já si pořád říkal, že Martyho dcera vypadá nějak divně..
Návrat do budoucnosti (1985)
5. 8. 2020
9.5
Film, kvůli kterému budu vždycky milovat časové paradoxy. Michael J. Fox je frajer ať už jezdí na skateu, hraje na kytaru, řeže zatáčky s autem, které jsem mu vždycky záviděl nebo uniká zpět tam, kde čeká Jennifer. Někdo počítá začátek kinematografie od Star Wars, někdo od krádeže plutonia.
Dannyho parťáci 3 (2007)
6. 6. 2018
6.5
Třetí výlet za touhle neodolatelnou partou by měl být raději poslední. Neříkám, že se mi po nich nebude občas stýskat, ale všech možných náhod už je moc a nakonec těch překvapení tolik není. Nejvíc tak potěší mexická revoluce a samozřejmě ambiciózní bezskrupula Pacino. Z pohodové zábavy tak Danny a spol. dopluli do lehce stravitelného průměru.
Dannyho parťáci 2 (2004)
6. 6. 2018
5.5
Parťáci se rozhodně nevydali po osvědčených kolejích, naopak. Přidali spoustu zákrut, které je málem dovedly až do záhuby. Záchrannou brzdou se tak pro ně podle očekávání stává šarm a kouzlo osobnosti těch nejdůležitějších zúčastněných. Líbí se mi ta naprostá preciznost a technická dokonalost, ale nemůžu se zbavit kyselé pachuti toho, že obojí přišlo na úkor bezstarostné a zároveň kvalitní a chytré zábavy. Ono vykrádat pro vlastní výdělek a pohodlný zbytek života je mnohem sympatičtější než vytahování party ze starých průšvihů, případně soutěžení o post toho nejlepšího.
Dannyho parťáci (2001)
6. 6. 2018
8
Dobrá nálada od prvního Clooneyho šarmantního pohledu až do závěrečného tónu smyslného soundtracku. Soderbergh se ke mně dral skrz několik nevydařených pokusů, ale o to víc jsem teď rád, že jsem se nakonec dobral parádního zážitku. Tuhle pevně organizovanou a přitom lehce popletenou skvadru si nelze neoblíbit.
Bourneovo ultimátum (2007)
15. 2. 2017
9.5
Tísnivá atmosféra, nezastavitelný Bourne a Greengrassova režie v tom nejdivočejším tempu. Honička na motorkách a následná naháněčka po střechách s vrcholem v dusivé ruční bitce je asi nejlepším akčním momentem celé série. Navíc moje oblíbená postava Nicky je konečně rozvinuta do adekvátní hloubky a závěr je přesně takový, jaký má špionážní finiš být. Kdo nemá příliš v paměti předchozí díly, bude se ztrácet, kdo je má rád, ten bude nadšen. Tma, mužská postava se houpe na vlnách, divák hádá a kruh se uzavírá.
Bourneův mýtus (2004)
15. 2. 2017
9.5
Čekal jsem dost, dostal jsem ještě víc. Přesněji pak dokonale intimní akční jízdu, která ve svém žánru nemá obdoby. A přestože divák dobře ví, kam děj bude směřovat, nechá se rád vést cestičkou agentů, šéfů, atentátů a podrazů. Tajemství hlavní postavy navíc funguje na jedničku. A i přes tolik obdivu musím přiznat, že jsem tenkrát ani nedoufal, že by se z Jasona mohl stát nejefektnější zabiják kinematografie a z adaptací Ludlumových knih pak téměř až artově populární záležitost, kterou budou milovat jak puntičkáři, tak řadoví diváci.
Agent bez minulosti (2002)
15. 2. 2017
9
Čekal jsem dost, dostal jsem ještě víc. Přesněji pak dokonale intimní akční jízdu, která ve svém žánru nemá obdoby. A přestože divák dobře ví, kam děj bude směřovat, nechá se rád vést cestičkou agentů, šéfů, atentátů a podrazů. Tajemství hlavní postavy navíc funguje na jedničku. A i přes tolik obdivu musím přiznat, že jsem tenkrát ani nedoufal, že by se z Jasona mohl stát nejefektnější zabiják kinematografie a z adaptací Ludlumových knih pak téměř až artově populární záležitost, kterou budou milovat jak puntičkáři, tak řadoví diváci.
Jason Bourne (2016)
30. 7. 2016
7.5
Pokračování, kterému jsem se bránil a dost dlouho si přál, aby nikdy nevzniklo, protože původní trilogie funguje jako dokonalý akčně-špionský diamant, který nemá cenu dál brousit. A jak už ukázal Odkaz, pokračovat odjinud není nejlepší nápad. Přesto jsme tady a podle očekávání v něčem, co Greengrassovy předchozí příspěvky připomíná tak moc, že se jedná snad až o citaci. Mýtus vidím v konkrétních scénách či zvratech, zápletka zase parafrázuje Ultimátum a než si do sebe všechny flashbacky a domněnky pořádně sednou, moc lehký pocit jsem neměl, obzvlášť když je jedním z cílů překvapivě mizerný Tommy Lee Jones. V Damonově buldočí tváři to ale pořád je a i když akce tentokrát už trochu vykračuje ze zaběhlých mezí a koketuje s (na dosavadní poměry) překvapivou nerealističností, fyzičnost a nekompromisnost mi pořád zvedá adrenalin tak strašně nahoru, že mi vydržel celou cestu z kina domů. V kombinaci s návratem Nicky, nečitelnou Heather a nenapodobitelnou atmosférou se sice opravdu jedná o zbytečné rozrývání dořešeného, ale osobní podzápletka nakonec účel plní na jedničku.
Poklad na Stříbrném jezeře (1962)
30. 7. 2016
8.5
Hned po klasické trilogii nejlepší mayovka, přesto kvalit Reinlových pozdějších děl těsně nedosahuje. To pomyšlení, že tohle je "ta první", je ale dodnes dokonale magické.
Vinnetou - Poslední výstřel (1965)
30. 7. 2016
10
Nejlepší Mayovka všech dob a to právě o ten poslední výstřel. Jako mladší jsem třetí díl proklínal, abych se k němu strastiplnou cestou zase dostal a zamiloval si ho. Nenásilný politický i lidský podtext, dodnes fungující hlášky a velkolepé scenérie. A na závěr největší filmová zrada mého života. "Můj bratře..."
Vinnetou - Rudý gentleman (1964)
30. 7. 2016
10
Zapomeňte na předlohu se Santerem či Old Shatterhandovými sólo odbočkami a smiřte se s tím, že Harald Reinl na to šel prostě jinak. A to tak úžasně, že i dlouhé roky poté, co jsem tuhle dvojici plnou ideálů hltal poprvé, jsem pořád stejně přimrazen.
Vinnetou (1963)
30. 7. 2016
10
Nezapomenutelný film a pro mě i navždy kult v tom nejpůvodnějším slova smyslu. Odříkávám repliky naučené v šesti letech a čím jsem starší, tím mě závěrečná bitva na Nugget-tsilu dostává víc. Nedávno jsem přemýšlel, který film jsem viděl nejvíckrát a po delší úvaze jsem musel přiznat, že to Společenstvo Prstenu nakonec opravdu nebylo..
Pán prstenů: Návrat krále (2003)
6. 1. 2016
10
Nad zemí leží dlouhý stín, na západ vztahuje temná křídla. Věž otřásá se; k hrobům králů blíží se osud. Mrtví procitají; vždyť přišla hodina pro věrolomné; u kamene Erech znovu budou stát a z hor uslyší troubení rohu. Čí roh to bude? Kdo je povolá z šerého soumraku, zapomenutý národ? Dědic toho, kterému přísahali. Ze Severu přijde, nouzí hnán: on projde dveřmi Stezek mrtvých. Film nádherný v každém detailu a nejdokonalejší vrchol té nejdokonalejší trilogie. Návrat krále je nejdojemnější možnou tečkou jedné strhující cesty, která mi od základů změnila život. Každá část je plně docenitelná až po zhlédnutí rozšířené verze, ale u poslední etapy nejde ani tak o dějové zákruty jako o pocitový dopad. Zářným příkladem jsou Domy uzdravování, které zhmotňují mou představu z četby. A který díl že je nejlepší? Při čtyřech zhlédnutích z pěti si řeknu, že vedoucím střípkem mozaiky je Společenstvo, napopáté pak právě Návrat krále, ale Pán Prstenů je v mých očích jedním nepokořitelným celkem a nejlepší ságou v historii kinematografie.
Pán prstenů: Dvě věže (2002)
6. 1. 2016
10
A Elbereth Gilthoniel o menel palan-diriel, le nallon sí di'nguruthos! A tiro nin, Fanuilos! Co naplat, kinoverze Dvou věží je velmi problematická a sám s ní v některých momentech mám problém. Zhlédnutí verze rozšířené pro mě proto bylo pocitem dokonalé satisfakce za to, že jsem Jacksonovi celou tu dobu věřil, že mě jako tolkienofila přesvědčí o svých kvalitách díky přidaným scénám. Rozdíl Faramirovy postavy proti předloze tak najednou přestává být násilnou komplikací Frodova putování, ale perfektně napsaných charakterem plným lidskosti. Jackson se svým scénáristickým týmem dokazují, že mají předlohu načtenou i pozadu a hlavně přesvědčují diváka o klíčovém aspektu - pochopily jejího ducha. Nejde totiž o to, že se elfové rozhodnou jinak než v knize, ale o to, že v onu chvílí z plátna prozáří síla spojenectví. A stejně tak silná romantická linka týkající se Aragornova počínání je rozšířená potřebným způsobem. Co by neznalým divákům bylo platné, že je na konci knižní trilogie v dodatcích celý jeho příběh v plné míře dovyprávěn, když by bez prostřihů do Roklinky nevěděli téměř nic o jeho minulosti? Tady zkrátka chyby nevidím. Ne tady, kdy se jedna nezapomenutelná scéna střídá s jinou a vrcholně napínavou chvíli nahradí taková, která mě dojme k slzám.
Pán prstenů: Společenstvo prstenu (2001)
6. 1. 2016
10
Poutníci v zešeřelé zemi, nezoufejte, vždyť lesy všemi prosvitne slunce nakonec. Každý les skončí, jistá věc. A slunce září nad plání, ať vstává, či se naklání. Klíčový moment pro můj pohled na svět je spjat právě s tímto textem. Když ho Frodo v knize zazpíval, pocítil jsem souznění s postavou jako nikdy předtím ani potom. Tolkien se postupem času stal mou nejzářivější literární ikonou a Pán Prstenů nejoblíbenější knihou. Film pak v nastoupeném trendu pokračuje a kompletní herecký ansámbl v čele s charismatickým Mortensenem, kouzelným Woodem a Seanem Astinem jako mým milovaným Samem vytvořil tu nejzářivější sestavu. Nejmagičtější film historie lze naplno docenit až v rozšířené verzi - teprve tam totiž osud elfů pocítíte na vlastní kůži tak jako v předloze. Milníkový snímek pro historii filmu.
Fontána (2006)
12. 8. 2015
10
Darren Aronofsky stvořil dílo, kterým redefinoval kinematografii a na které ještě současné publikum není připraveno (viz minimální tržby v USA a katastrofální distribuční strategie u nás). Fontánu je možno brát jako strhující romantické drama o obětování, pomoci a naději, jako okouzlující filozofické dílo, které se ale nesnaží (jak se někteří mylně domnívají) hledat smysl života, ale ukazuje cestu hledání nesmrtelnosti a nakonec se na ni můžete podívat "jenom" jako na geniálně natočený, skvěle zahraný a fascinující hudbou podbarvený zážitek.
Forrest Gump (1994)
12. 8. 2015
10
Můj pocitově nejvíc naplněný film. U žádného jiného se mi nestalo, že čím častěji bych ho viděl, tím víckrát ve mně vyvolal slzy. Zemeckis tímhle veledílem navždy vystoupil ze škatulky "mistr filmů pro celou rodinu" a miliony lidí už budou mít navždy rádi Hankse jako neuchopitelnou osůbku. Jinými slovy, ať je divákem sentimentální človíček s vírou v životní lásku, skeptický melancholik, který už radost nevidí a nebo snad životem definitivně zklamaný nešťastník, všichni se ve Forrestovi najdou. Příliš dokonalý film? Věčné díky za něj..
Moulin Rouge (2001)
12. 8. 2015
10
Občas si říkám, že snad ani není možné, aby existovala tak přesně vybalancovaná hranice ohlušující řvavosti a neopakovatelné nádhery. Veleromantická záležitost, ve které se zároveň skrývá obrovské množství napětí, v čele s mojí nejoblíbenější filmovou scénou vůbec: Skrývání hlavní dvojice, geniálně vygradované až do dokonalého Because she doesn't love you! momentu. Vrchol filmového umění a nejcitovější záležitost. Díky, pane Luhrmanne, za nejlepší film, jaký jsem kdy viděl.