Profilový obrázek

rkotvald

Roman Kotvald

Komentáře 484

Od nejnovějších
  1. Tajemná zahrada
    Tajemná zahrada (1993)
    7.5
    Nádherný dětský příběh, který patří k těm lepším z viktoriánské Anglie. Agnieszka Holland zde dokazuje, jak skvěle umí pracovat s charaktery, jak dospělými, tak dětskými a díky tomu z prachobyčejného příběhu vykřesat ten nejlepší plamen. K tomu jí zde pomáhá i skvělá hudba a naprosto úchvatné kulisy. Nejprve jsem se bál, že příběh půjde cestou přechytračelých dětí, které se chovají inteligentněji, než dospělí, ale to jsem se spletl. dospělí zde jsou sužovány dospělými strachy, děti zase svou fantazií. Vše se vzájemně proplétá, mísí a vyvíjí. Je to rozhodně jedna z těch lepších knižních adaptací a filmů pro dospívající, které navíc jako bonus ocení i jejich rodiče.
  2. V síti
    V síti (2020)
    8
    Musím říci, že jsem čekal fakt hnusy, ale někdy jsem byl sám překvapen, co ty děvčata museli v té stoce vidět a zažít. Drsný, ale reálný náhled do problematiky, které musí často čelit mladé dívky i jejich rodiče. Co za existence je schopno využít pro svůj mrzký pud nezletilé dívky mi je až blivno. Stejně jako argumenty typu: "vina je na rodičích, takže nejsem vinen v tom, že bych ty dívky ohrožoval, protože za to nemůžu." Nejemotivnější moment celého dokumentu je, když se v té změti netvorů objeví ostrov v podobě normálního člověka - studenta. Může to působit jako kýč, ale skvěle to funguje a má to své opodstatnění v realitě, kterou dívky pro tento projekt na svou kůži zažili. Co se týče mého hodnocení, určitě si to těch 90% zaslouží. Já ale tu pátou hvězdu nedám. Nikoli kvůli tomu, že by mě to celé zhnusilo, to beru jako pozitiv. Ale pro několik zdlouhavých monotématických pasáží, kde se opakuje jedno a to samé dokola. Je to ale jen drobná vada na excelentní práci. Byť je to na velice temné téma. Viděna verze od 15 let.
  3. Pán tygrů
    Pán tygrů (2020)
    8
    Šílený detailní pohled do šíleného světa amerických soukromých ZOO, které se chvástají ochranou zvířat, aby ale veškeré své prostředky investovali na boj proti sobě a propagaci své image. Takže ve výsledku filmu, stejně jako ve skutečnosti je i tento dokumentem náhledu do boje a duší lidí, kteří se postupně, minutu za minutou více a více propadají do temnoty. Joe Exotic je toho zářným příkladem, ale není sám. Je to exhibice odpadní stoky v níž se tu a tam objeví ostrovy normálnosti. Lépe to popsat nejde. Dokument je navíc velice detailní v zobrazování toho, co chce divákovi sdělit a za to si zaslouží pochvalu. Doporučuji ke zhlédnutí i těm, kteří nemusí přírodovědné dokumenty, protože o zvířatech to není. Naopak nedoporučuji snímek pro ty jedince, kteří od toho právě přírodovědný prvek čekají. Ne, nedostanete ho. Dostanete sobce kteří dělají ostudu lidskému druhu.
  4. Šarlatán
    Šarlatán (2020)
    8
    České drama ve své další skvělé formě. A opět za tím vidím Agnieszku Holland a v hlavní roli excelentního (opět) Ivana Trojana. Příběh jednoho z našich rozporuplných osobností byl natočen - díky Bohu - rozporuplně. Vše dobré co o Janu Mikoláškovi víme, totiž známe primárně z jeho osobní autobiografie. A to negativní ze všeho okolo. Jistě byl člověkem, kterého stíhaly všemožní démoni, a který si liboval v popularitě. Na druhou stranu též mu nelze upřít snaha o pomoc potřebným, kterým zasvětil svůj život. Této látky se naštěstí chopil kvalitní scénárista Marek Epstein a stejně excelentní režisérka Agnieszka Holland. Výsledek tak ani nemohl dopadnout lépe. Ona výše zmíněná nejednotnost hlavní postavy, kterou si divák musí dokreslit sám, zde díky všemu zmíněnému a hlavně Ivanu Trojanovi vykrystalizovala v áčkové biografické drama, které může hledat konkurenci jen u velkých zahraničních bijáků (pramálo těch českých). A to je zatraceně dobrá vizitka.
  5. Avengers: Infinity War
    Avengers: Infinity War (2018)
    9
    Marvelovky mají jednu velkou nevýhodu. Skoro všechny jsou dobré a jsou stavěné na podobném základě. Takže po těch 10 letech vás to prostě přestane překvapovat, šokovat. Což je škoda. Infinity War je totiž skvělý film, kterému můžu vytknout snad jen slabší části s Captain Americou a to, že v části s GotG a Starkem se snaží být až moc zábavný a vtipný. U filmu, který se tváří jako jedna velká vyvražďovačka se to moc nehodí. Russoové ale nad vším drží pevně ruku a povedlo se jim to ukočírovat velice dobře. Thanos válí, konečně záporák, co není jen nějaký kus nějakého ztělesněného zla, ale má taky jakousi duši. Místy vám film hraje na city (hlavně v závěru), místy vás baví, místy trochu nudí, ale celkově se jedná o super zakončení 10 let s touhle partou. Škoda, že na pokračování si musíme rok počkat.
  6. Bony a klid
    Bony a klid (1987)
    3.5
    Film z prostředí, které jsem nezažil a proto ho ani nemůžu pochopit. I když podle zajímavostí je to celkem kult. Jak by řekl nějaký vrstevník "na tohle si ještě mladej, to si nezažil". Nuda. Ještě že je tahle doba za námi. Snad.
  7. Kryštůfek Robin
    Kryštůfek Robin (2018)
    7.5
    Párkrát jsem přemýšlel, ke které filmové nebo literární postavě bych se mohl přirovnat. A myslím, že jsem se konečně našel. Ijáček je tím důvodem, proč je tento film nejenom snesitelným, ale celkem pohodovým a místy až depresivním polo animákem. S takovým nihilistou, který sdílí podobný pohled na svět jako já bych si těžce rozuměl. Ten film se zdá být spíše pro dospělejší generaci, děti si ho asi tolik neužijí. Škoda slabšího středu filmu, jinak by to mohlo být ještě o chloupek lepší. S přihlédnutím na výborně hláškujícího Ijáčka a solidního Ewan McGregora, který si zde hraje na těžce ambiciózního kariéristu je to tak na 75%. Ironií je, že jsem na to šel v podstatě jen díky "hello there" meme přetaveným do jedné ze scén filmu. lol.
  8. Venom
    Venom (2018)
    6.5
    vystříhat 40m filmu a udělat z Venoma dětskou pohádku, co nemá nic, vypadá jak z roku 2000 a jediná pozitivní věc na ni je Hardy. Stříhání je vidět na každé třetí scéně a já doufám, že časem vyjde nějaká extended verze, co by tomu mohla aspoň částečně zachránit určitou důstojnost. Takhle to vypadá strašně a je zcela jasné, že chybí důležité scény (Tom Hardy prohlásil, že jeho nejoblíbenější scéna byla jednoduše vystřihnuta jako další více než půlhodina filmu), první půl hodiny je utrpení, souboje vypadají hůř jak od Snydera a celkově to působí jako 100 mega vyhozených oknem. A že v after credits uvidím 10 minut z jiného Sony filmu, to je ještě zoufalejší. Tohle se Sony těžce nepovedlo. Ale tak co od nich čekat. Snad už jen to, že krach a odkoupení je asi blízko. 55%. btw proč byly všechny exploze a oheň modré?
  9. Bohemian Rhapsody
    Bohemian Rhapsody (2018)
    8.5
    Tento komentář psal někdo, kdo považuje Freddieho za největšího zpěváka všech dob. Tak sorry za superlativy. Film, který se točil hodně na jistotu, nechtěl někde zbytečně experimentovat a riskovat a raději se drží pevně při zemi. Jestli to je špatně nebo dobře těžko říct, ale v rámci toho, že na film dohlížel mj. i Brian May, tak je to zřejmě i vůle kapely a to je nutno respektovat. Pokud se přeneseme přes některé nesrovnalosti v ději, tak dostaneme dokonalou filmařinu, která si jednoznačně chce jít pro sošky a vůbec se tím netají už od první minuty stopáže. Dokonalý casting, kterému vévodí neskutečný Rami Malek (ale i zbytek kalepy je k nepoznání od originálu), skvěle nazvušené slavnými písněmi od skupiny a závěrečný zkrácený LiveAid koncert je absolutně bez chyby a vše končí na vrchu, v tom nejlepším. Přesně tak, jak by si to určitě přál i sám Freddie. Každý rockový fanoušek si tohle neskutečně užije (i přes 134m dlouhou stopáž to uteče strašně rychle, protože se film ani na sekundu nezastaví) a měl by na to vyrazit do kina na co největší možné plátno s co možná nejlepším zvukem. Aspoň na Dolby Atmos, když už ne IMAX. Ale pro zbytek lidí jen obyčejný povedený životopis, který si do paměti nevryjí. No nic, The show must go on..
  10. Spider-Man: Paralelní světy
    Spider-Man: Paralelní světy (2018)
    9
    Originální animák, co působí spíše jako interaktivní komix s originální animací, parádním neotřelým scénářem a pěknou muzikou. Nejdřív mi ta animace moc neseděla, ale po pár minutách jsem byl ochoten tomu prodat duši. Je to vtipné, rychle to ubíhá a všechno tam funguje. Konečně originální marvelovka. která mě teda bavila víc než poslední Avengers. I když by mě za tohle tvrzení hodně lidí asi chtělo zabít. Nebo lusknout prstem. A narvat meme do aftercredit scény, to chce pořádné koule z oceli.
  11. Captain Marvel
    Captain Marvel (2019)
    8
    Captain Marvel je solidní jednohubka, která vás jednou určitě neurazí, ale znova ji vidět nepotřebujete. Má to fajn muziku, hezky se na to kouká (jak po stránce designu lokací, tak i CGI omlazení Sam. L. Jacksona se povedlo) a ta Furyho kočka je boží. Bohužel to má slabší duhou část děje a celé zakončení je takové odfláklé. Jako když něco děláte v rachotě, ale v půlce vás to přestane bavit, tak to doděláte jen tak ve stylu, aby vás nikdo nemohl zjebat, ale víte, že to mohlo být lepší. Ale hlavní je, že to funguje. A tohle funguje.
  12. Zelená kniha
    Zelená kniha (2018)
    8
    Velice feel good road movie, které dominuje perfektní Aragorn po 15 letech. Na Oscara to podle mě nestačí, ale chápu, že se dotýká velice citlivého důvodu a proto to mělo z 90% vyhráno. Zrovna u Farrellyho bych nečekal, že natočí takhle "wannabe" vážný flm. Inu v celku to je vlastně obrovský kýč. Ale kdo by neměl rád kýče.
  13. Avengers: Endgame
    Avengers: Endgame (2019)
    9
    Určitě k tomu mám několik poznatků, co mě dost štvalo a kdyby se nejednalo o zakončení 10 leté éry, tak to tomu všechno bez kompromisů vyčtu. Ať už to je slabší a pomalejší start nebo množství nelogických a nevysvětlitelných scén (které nebudu spoilerovat). Ale na druhou stránku to je skvělá emocionální ždímačka, u které nezůstane jedno oko suché, i přes 3h stopáž to rychle utíká, herecky to šlape, nahláškované to je tak akorát a i proto to je trochu víc, než jen důstojné a rutinnérské zakončení. I když je fakt, že jsem čekal trochu něco jiného. Je super, že trailery opravdu nic důležitého neukázaly.
  14. Klik - život na dálkové ovládání
    Klik - život na dálkové ovládání (2006)
    6.5
    Příběh jako na houpačce - nezajímavé až trapné momenty střídají skutečně vtipné a v závěru dokonce nefalšovaně dojímavé pasáže, na které vždy rád zavzpomínám. A vzpomenu si na ně ještě radši, když v nich figurovali tradičně charismatický Walken nebo Kate Beckinsale v krátkých kalhotkách (což je pořád asi nejhezčí představitelný výjev v historii Hollywoodu). Škoda rozporuplné první půlky, která řadu motivů jen tupě nakusuje a zahlcuje zbytečnými minutovými gagy, a hloupého násilného happyendu - s tímhle námětem i obsazením bylo zaděláno na bezezbytku chytrý a inspirativní snímek, nikoli na občas vtipnou a snaživě hlubokou pohádku, která si nakonec sama podkope nohy.
  15. MEG: Monstrum z hlubin
    MEG: Monstrum z hlubin (2018)
    6
    MEG nejvíce dojíždí na dvě věci. Jednak na dopředu očekávatelný problém s přístupností, kvůli čemuž potenciálně adrenalinový a napínavý námět trpí neustálým zlehčováním a obrazovou vyměklostí, jednak na snahu o polidštění hlavních hrdinů, která působí většinou hrozně směšně - máme tu ve finále tu nejklasičtější sortu postav od lékaře přes uječeného černocha až po hezkou vědkyni, a máme tu samozřejmě Jasona Stathama, který se zpočátku utápí v chlastu a výčitkách, ale po většinu filmu je za neskutečně cool neohroženého superhrdinu, takže divák postupně nevnímá žraloka jako strašnou hrozbu, nýbrž je zvědavý na další Jasonův hrdinský kousek. Ale já to beru. MEG totiž poztrácel jakékoli áčkové ambice už oznámením tvůrčího týmu a těch 150 melounů nalila produkce do uvědoměle natvrdlé a skvěle vypadající zábavy, kde se všichni dostatečně vyblbli (Statham to nehorázně táhne, Turteltaub místy potěší vynalézavou akcí nebo napínavými hlediskovými záběry) a nebýt té zmíněné snahy o osobní konflikty a s tím spojenými nudnými dialogy, film by utekl jako voda. Ono natočit rodinný film s krvelačným žralokem taky není žádná sranda, a tvůrcům se to docela povedlo. I pejsek to nakonec přežil.
  16. Predátor: Evoluce
    Predátor: Evoluce (2018)
    5.5
    Dobrý. Čekal jsem nejhorší, bavil jsem se slušně. Nebýt pár retardovaných scénáristických perliček a toho, jak mě obecně štve, že Hollywood v 21. století nedokáže nebo nechce (nebo obojí) vyprodukovat seriózní a temné pokračování osmdesátkových klasik, byl bych i dost spokojenej. Je na tom místy vidět, že se přetáčelo, a střih působí nezvládnutě, ale Black je naštěstí dostatečně zajímavej filmař, aby stylistické neduhy schoval pod dravé tempo a přesné vyprávění (a v první polovině i pod slušnou řádku zábavných hlášek). Škoda dementního závěru a snahy dělat z přímočarého survival dobrodružství tak komplexní a rodinnou! podívanou. Jako krvavé nahláškované béčko je to totiž super, když se to tedy do téhle polohy dostane.
  17. Sicario 2: Soldado
    Sicario 2: Soldado (2018)
    6.5
    Obdivuhodné úmysly bohužel zastíněny řemeslnou i scénáristickou rutinou (především ve vztahu k očekávání). Příběh nabídne na ploše dvou hodin dostatek akce, zajímavě konfrontuje své protagonisty a končí hollywoodsky neotřelým a troufalým způsobem, ovšem pořád mi to přišlo málo. Vývoj postav zůstává zoufale nedořešený a povrchní a děj neeskaluje jako samostatné komplexní dílo, ale spíše jako seznamovací úvodní epizoda něčeho mnohem rozsáhlejšího - to jsem ještě ochoten omluvit v budoucnu, pokud se natočí třetí díl, který vše zaklapne a dotvoří. Co však už neomluvím, je tentokráte nevýrazná inscenace a těžkopádné rozvíjení příběhu, který se skládá ze série na sebe nakupených plánů a misí, jejichž (ne)splnění jen vytváří kulisu pro sice zajímavý a dramatický, ale neuspokojivě rozvětvený konflikt morálky a pragmatismu ve světě bez pravidel. Brolin a Benicio opět herecky na jedničku a kvůli jejich postavám se na pravděpodobné završení docela těším, doufám ale ve značně osobnější a myšlenkově jednoznačný přístup, tenhle hluboce se tvářící a přitom emocionálně chladnokrevný akčňák velké dojmy nezanechá.
  18. Jurský svět: Zánik říše (5)
    Jurský svět: Zánik říše (5) (2018)
    6.5
    avilo mě to. Když už film nefunguje jako dílo, které má nějak zásadně rozvíjet potenciál a hodnoty vytvořeného světa (Life finds a way už prostě moc nestačí), jako ultradrahý fan made product Spielbergova odkazu je perfektní. Vhození do děje je vyloženě orgastické, příběh na ploše dvou hodin nepokulhává a Bayona v každé scéně se zubatými krasavci dokazuje, jak velký vizuální fachman od Boha je, když i jinak rutinní momenty proměňuje v nefalšovaně silnou (brontosaurus na molu) nebo napínavou filmařinu (závěrečná půlhodinka nedává vydechnout). A moc mě bavilo odkrývání všech uctivých pomrkávání směrem k prvním dvěma dílům, které je někdy očividné (holčička na poslední chvíli zaklapává poklop před raptorem), jindy promyšlenější na úrovni podobných úhlů záběrů či pozic postav, ale nikdy rušivé a křečovité. Co mi naopak vadilo je práce s postavami, které působí tentokrát odflákle jako z béčkové produkce, a tvůrci mají štěstí, že alespoň sympatický casting pozornost publika dokáže udržet (Pratt i Howardová výborní, druhá jmenovaná dokonce i hodně sexy). No a problém je samozřejmě i v příběhu samotném - Ten je na jednu stranu dobře napsaný ve smyslu postupné gradace a hlavně zvýznamňování motivů, kdy zpočátku těžko stravitelnou rodinnou vložku využívá v zásadní okamžik ve prospěch logicky ospravedlnitelnému zvratu, ale na druhou stranu působí mnohem víc našroubovaně a uměle než svého času přehnaně kritizovaný Ztracený svět a zatahuje do hry genetické machinace takového rozsahu, že už si připadáme jak v antiutopii od Bradburyho a mě osobně tedy ten zmiňovaný logický zvrat sám o sobě štval.
  19. Vražda v Orient expresu
    Vražda v Orient expresu (2017)
    5.5
    Průměrná detektivka, která rafinovanost pointy knižní předlohy nedokáže prodat a je směšně průhledná (i pro mě, jakožto neznalce). Branagh se očividně snaží o starosvětský přístup, ale v kombinaci s moderními prvky, které mají za úkol se zavděčit i normám dnešního diváka, působí místy úsměvně. To vše korunuje závěr, který završí celé to teatrální aranžmá rámující slabě vystavěnou detektivku. Jakoby Branagh skloubil povrchní podobnost filmů klasického hollywoodu s moderními postupy a proprietami a to okořenil trochou divadelního feelingu. Ne že by to bylo špatně, ale nejzajímavější a nejzábavnější je film ještě před samotnou vraždou, ke které se dostáváme skrze krásné záběry (především na Istanbul) a perfektní představení hlavního hrdiny. Možná by Branagh měl zvážit spíš remake Cesty kolem světa za 80 dní. Takhle z toho vychází jednoznačně zajímavý film, avšak nedůsledný ve své detektivní (té nejdůležitější!) rovině.
  20. Ready Player One: Hra začíná
    Ready Player One: Hra začíná (2018)
    8
    S odstupem času jsem vlastně dost spokojený. Spielberg úžasně zvládá akci, kterou snímá ve velkých celcích s minimem střihu, což ještě osvěžuje a zpřehledňuje perfektním zoomovaním na důležité části akce. To je případ především naprosto fantastické automobilové honičky na začátku. Tím si ale Spielberg pod sebou tak trochu podřízne větev, protože lepší akci už nevykouzlí. Zřejmě nikdo nedokáže s takovou lehkostí vyprávět klasické hollywoodské příběhy, takže ani tam není zádrhel. Výtka ale směřuje k černobílosti postav, která je i na Spielberga na hranici únosnosti a k vtipnému faktu, že hlavní ženská postava má být fyzicky deformovaná, ale i s tím bordelem na ksichtě vypadá líp, než většina koc. "Nejsem zklamaný z toho jak vypadáš." No bodejť. Docela blbé je i to, že mimo OASIS film baví znatelně míň - v realitě se odehrává velká část filmu. Jo a easter eggů jsem čekal asi ještě víc, ale to neberu jako výtku.
  21. Ant-Man a Wasp
    Ant-Man a Wasp (2018)
    4.5
    Po dlouhé době mě zklamala Marvelovka. A to tak silně, že nakonec musím jít s hodnocením na 2*, které jsem předtim udělil pouze druhému Iron Manovi. Ant-Man a Wasp je filmem bez vrcholů a bez pořádné gradace. Humor se přepaluje. padnou dvě vtipné hlášky, které jsou následně přebity buď hláškami trapnými, anebo minimálně variovanými, které nemají sílu být vtipné po třetí, čtvrté nebo po desáté. Navíc se zde pracuje s tolika aktéry, což by ani nevadilo, kdyby ovšem nebyly rozděleni do tolika různých skupinek. Infinity War pracovala s mnohem více postavami, ale díky chytrému rozdělení postav do odpovídajícího množství skupinek/subsvětů se nerozpadala. To Ant-man mnohdy ano. Každá ze skupinek v Ant-manovi navíc jde za jiným cílem a většina z nich i koná, čímž se vytváří příliš mnoho aktivních subjektů. Scéna ve škole je ale výborná a detektiv Woo super, jinak nuda, a kdyby to mělo debilní spomalovačky a digibordel, myslel bych si, že je to další DC propadák. Tak špatné to ale naštěstí zase nebylo.
  22. Mrakodrap
    Mrakodrap (2018)
    5.5
    Novodobé skleněné peklo! Jen v kreativnějším podání, zábavnější, emocionálně jdoucí až na dřeň a perfektně vygradované. Především ale naprosto luxusně obsazené, kdy Dwayne Johnson strká charismatem do kapsy McQueena ve Skleněném peklu i samotného Johna McClanea. Pokud by takto dopadly všechny blockbustery zaměřené na asijské publikum, svět by byl o poznání krásnějším místem pro všechny cinefily. Scéna na jeřábu je už teď nutně zařazena mezi nejlepší scény všech dob a Johnson díky svému hereckému výkonu aspiruje na umistění v síni slávy, mezi velikány jako je Jack Nicholson či Marlon Brando. Výjimečná podíváná...a ano, je to ironie, Johnson je tak maximálně sympaťák, a tohle klišovitá vykrádačka akčních klasik na jedno použití.
  23. Mission: Impossible - Fallout
    Mission: Impossible - Fallout (2018)
    6.5
    To nejlepší z trojky a pětky + subjektivní vyprávění z jedničky + dokonalé akční scény. Fallout opravdu připomene všechny předchozí díly (s výjimkou dvojky, díkybohu) a zároveň staré dobré špionážní filmy. Masakr. Vrcholné atrakce dýchají opravdovostí a je na nich hrozně moc znát, že se nenatáčely před zeleným plátnem. Definování dvou "rivalů", jako skalpel a kladivo je neskutečně sexy a tempo přímo ďábelské. Posledních třicet minut, kdy se křížovými střihy skáče mezi třemi prostory je jako to nejlepší od Nolana, a v samotném finále šponuje napětí až na měsíc. Díky subjektivnímu vyprávění pak skvěle zafunguje i finální moment s bílým světlem (vážně jsem asi na vteřinu ztuhnul a uvěřil, že to nestihl). O něco přízemnější trojku mám z osobních a subjektivních důvodů raději, ale Fallout je veliká žánrová událost, kterou by bylo chyba nezastihnout v kině.
  24. Nit z přízraků
    Nit z přízraků (2017)
    7.5
    Zpočátku mě to nebavilo a uvažoval jsem, zda z kina odejít. Nakonec jsem vydržel, protože jsem si říkal, že Paul Thomas Anderson přece nemohl natočit špatný film. A ono mě to do sebe skutečně nakonec vtáhlo - mj. díky bezchybnému obsazení a dokonalým hereckým výkonům - Daniel Day-Lewis a Vicky Krieps v hlavních rolích jsou oba neuvěřitelně skvělí (každý z nich jiným způsobem) a mimořádně přesvědčiví. Ocenil jsem i úchvatnou kameru, super soundtrack, pomalé tempo i samotný námět. Film delikátních filmařských kvalit, který mě zasáhnul podobnou silou, jako režisérovy předchozí snímky - i Nit přízraků pro mě byla velmi silný divácký zážitek. Pouze mi moc nesedl závěr snímku, který mi tam subjektivně prostě neseděl a přišel mi odchýlený od logiky zbytku filmu. 130 minutová stopáž naopak za mě nebyla problém.
  25. Tvář vody
    Tvář vody (2017)
    6
    Film, s nímž jsem se téměř dokonale minul (hlavně jeho humor mi vůbec nesedl). Strašně jsem se u toho nudil, skoro všechno mě tam iritovalo (nejvíc asi Octavia Spencer), a kdyby to šlo, nejradši bych odešel z kina po prvních 10 minutách. Bavil mě tam jenom výborný Michael Shannon, jinak pro mě tato projekce byla veskrze utrpením (mj. kvůli příšerně tvrdým sedačkám v kině Aero - sledovat na nich nějaký film dlouhý 2 hodiny se rovná skoro očistci). Mrzelo mě také, že ačkoli je pod hudbou k snímku podepsán můj velký oblíbenec, Alexandre Desplat, během projekce jsem v podstatě nezaznamenal, že by tam nějaká hudba hrála (kromě těch dobových songů) - buď byla tak nevýrazná, nebo prostě nevím. A celkově jsem měl z toho filmu pocit, že navzdory vší té výtvarné rozmáchlosti a výrazné stylizaci je v něm ve skutečnosti původní filmařské invence nesmírně málo, a většina motivů zde působí značně ohraně (nemluvě o mediálně propíraných obviněních režiséra z plagiátorství). Když jsem s úlevou vycházel z kina, nemohl jsem se ubránit intenzivnímu podezření které ve mně roste už několik let - že Faunův labyrint představuje v del Torově filmografii ojedinělý světlý moment, který se mu už nikdy později nepodařilo zopakovat, a mně osobně jeho ostatní filmy neoslovují a přijdou mi velice komerční a slabé - Tvář vody nevyjímaje.
  26. Přání smrti
    Přání smrti (2018)
    9
    Pro mě osobně nečekaně příjemné filmové překvapení. Začátek mi sice přišel rozpačitý - protože jsem už nějakou dobu s Willisem nic neviděl a zarazilo mě, jak zestárnul, a nebyl jsem si zpočátku jistý, zda vlastně chci vidět film, ve kterém se z mého oblíbeného herce stal skoro stařec nad hrobem - kde jsou časy Posledního skauta... Ale! Pak se to hodně rychle rozjede a ten film nabere na zábavnosti, která nepoleví až do konce. Strašně mě na to bavilo koukat, ty necelé 2 hodiny mi utekly jako nic, a celou dobu jsem si přál, aby ten film nikdy neskončil (přičemž samotný závěr mi osobně přišel zcela skvostný - končí to přesně tak, jak jsem si přál). Jasně, scénář nějakou originalitou zrovna dvakrát nevyniká, ale zrovna v tomto případě mi to nijak nevadilo, protože to celé prostě skvěle funguje a já se u toho úžasně bavil. Podle mě super film, u něhož mě mrzí nízké hodnocení, které si zde vysloužil.
  27. Měsíc Jupitera
    Měsíc Jupitera (2017)
    7
    Mám spíše tendenci tento film hodnotit kladně, byť mi tam hodně věcí vadilo. Postrádal jsem tam kupříkladu více informací o postavě Aryana - člověk se toho o něm dozví pozoruhodně málo. Nevíme v podstatě nic o jeho minulosti. Nevíme ani nic o něm samotném, jaký je a co má rád (kromě hranolků), a film až do samotného závěru nic neprozradí ani o jeho zázračně nabyté schopnosti levitace. Nejenom proto jsem měl dojem, že hlavní postavou je zde místo něj lékař Gabor Stern, jehož vykreslení je zde věnováno výrazně více prostoru (nemluvě o tom, že jeho herecký představitel, excelentní Merab Ninidze, jehož jsem už před lety obdivoval ve skvělém ruském snímku Papírový voják, má po stránce charismatu výrazně navrch nad relativně nevýrazným Zsomborem Jégerem, který mi trochu přišel jako takový mladší maďarský dvojník Moritze Bleibtreu). Dále mi přišlo - výtka čistě subjektivního rázu - že snímek má nepříliš zdařilou vnitřní dynamiku a tempo, a navzdory tomu, že trvá přes 2 hodiny, se toho v něm stane relativně velmi málo, aby to ospravedlnilo použitou stopáž, která mi kvůli tomu přišla přece jenom příliš dlouhá. A konečně mi celý film trochu přišel jako taková maďarská verze mého oblíbeného snímku Le Havre, aniž bych však v něm viděl Kaurismäkiho humanismus a upřímný soucit s jeho postavami - Měsíc Jupitera mi oproti tomu přišel jako svérázný (a mně osobně spíše filmařsky nesympatický) experiment, kterému v mých očích chybí propracovanější scénář a kde postrádám srozumitelnější celkové vyznění - relativně otevřené finální vyústění mě zde příliš neuspokojilo. Pole možných interpretací je zde podle mě až nepříjemně široké, a osobně u mě v průběhu projekce bohužel převážil spíše dojem z formální stránky snímku (skvělá kamera a soundtrack) nad tou obsahovou, a po doběhnutí závěrečných titulků jsem vůbec neměl chuť nad tím filmem dál uvažovat a nějak se s ním dál zaobírat.
  28. Zabití posvátného jelena
    Zabití posvátného jelena (2017)
    7
    Zajímavý film, o kterém by se asi dalo hodně přemýšlet. Ty dvě hodiny mi utekly jako nic a hodně mě to bavilo, byť mě až do konce iritovalo, že jsem se nedozvěděl, jak to ten kluk dělal - stále jsem bláhově čekal na nějaké racionální vysvětlení, které se nedostavilo. Vadilo mi to tak moc, až mi to skoro zkazilo výsledný dojem z celého filmu, který je jinak skvělý - obsazení, kamera, hudba a podobně, vše super, jenom ten závěr mi tam zůstal jako taková zlá pachuť, které se ne a ne zbavit a kterou v podstatě považuji za zločin na divákovi. Mimochodem přišlo mi trochu líto, že ve filmu rovněž není více objasněn Stevenův alkoholismus - kdyby se vědělo, proč pije (resp. pil), mohlo by to vrhnout nové světlo na události v ději.
  29. Tiché místo
    Tiché místo (2018)
    7
    Pro mě osobně film s nezajímavým námětem, nesympatickým obsazením a dějem, který nedává smysl a nebavil mě. A celkově mi tahle projekce hodně nesedla - sledovat tenhle film mi bylo fyzicky strašně nepříjemné, protože nesnáším filmy, kde se permanentně stupňuje napětí a pak na diváka něco vybafne (pár lidí v kině kolem mě během projekce úlekem nadskočilo ze sedaček hned několikrát) - nechápu, že tohle někoho baví. O mě se při takových filmech pokouší infarkt, a proto je nemůžu vystát. Jestli jsem si z toho něco odnesl, je to tak maximálně chuť pustit si znovu snímek Perfect Sense, který mi Tiché místo vzdáleně připomnělo.
  30. Cizinec ve vlaku
    Cizinec ve vlaku (2017)
    9
    Viděno v kině. Mě to teda hodně bavilo. ½ filmu je dosti napínavá, prostě podobná varianta NON-STOPU. Takže jsem byl nadšen. Ta druhá část filmu se už jakoby utrhla ze řetězu, resp.režisér. Najde se tu i pár trochu ujetých scén. Přesto jsem se ani na minutu necítil trapně. Ocenuji, že režisér zvolil odlehčenou notu. Bylo by už nudné, aby se to bralo přespříliš vážně. Vyloženě to nepůsobí jako klasická Neesonovka. Neeson už zde viditelně zestárl, takže často dostane v bitkách na prdel, ale přesto se nevzdává a bojuje dál. Akcí to není úplně přeakčnělé, ale o to tu vůbec nejde. Režijně, kamerou apod je to natočeno opravdu prvotřídně, Serra se skutečně překonal. Největší ujetou scénou bylo asi vykolejení vlaku a přejezd přes světla, ale v dobrém slova smyslu. Finále bylo už dost předvídatelné, ale neměl jsem s tím problém. Po shlédnutí v kině jsem se cítil dost rozporuplně, ale záporných pocitů jsem teda moc neměl. Mělo to opět skvělého Liama, pár tvrdých bitek, nějaké ty přestřelky, napětí, vtipné hlášky, solidní soundtrack, ujeté scény, atd. Těším se na další shlédnutí.
  31. Barry Seal: Nebeský gauner
    Barry Seal: Nebeský gauner (2017)
    8
    dpočinkový, nenáročný životopisný film, který neurazí, ale ani nenadchne. Největším kladem byl jednoznačně skvělý Tom Cruise, který si kradl snímek jen a jen pro sebe. Neznám lepšího herce, který by to sehrál lépe. Působí to moc samoúčelně, moc jednoduše. Chtělo by to víc zapracovat na scénáři, přidat pár zapamatovatelných scén, hlášek apod. Ale asi stejně plácám nesmysly. Lépe se to natočit asi nedalo. Co k tomu dodávat? Podruhé už bych si to nepustil, ale jako jednohubka mě to bavilo od začátku do konce, takže pár hluchých míst jsem přešel. Ještě to finále mohlo být trochu rozvinutější, ale co už. Za mě spokojenost.
  32. Akta Pentagon: Skrytá válka
    Akta Pentagon: Skrytá válka (2017)
    3
    Tak tohle se opravdu nepovedlo. Ne, Ne a ještě jednou NE! Obdobná nuda jako při Lincolnovi, který mě taktéž vůbec nebavil, ale přesto byl minimálně o třídu lepší. Zde mě nebavilo snad vůbec nic. Nějaké to zvýšené tempo snímku jsem pocítil někdy v poslední půlhodince. Téma mě absolutně nezajímalo, jenže což o to, bylo to tak nudné a nezáživné, že jsem málem usnul. Třeba když hodně odbočím, tak takový MOST ŠPIONŮ, to byl kvalitní film. Téma mě rovněž nechalo zcela chladným, ale bylo to podané zábavně a udrželo si to mou pozornost. Mám rád dialogové filmy, ale toto šlo naprosto nejen mimo mě, ale i mimo mísu. Ani nevím, proč jsem tu 1* dal. Nejspíš za jména Hanks, Spileberg, Williams atd. Mimochodem Meryl Streep mi zde vůbec neseděla. Ze začátku se chovala jak nějaká pipka. V takovém muzikálu Mamma Mia (má srdcovka) se hodí mnohem víc. No, dál to už shazovat nebudu. Musel jsem si po skončení dát panáka. Málem mě to nudou odrovnalo. Konec hlášení.
  33. Zmenšování
    Zmenšování (2017)
    6
    Snímek, který mě v první polovině tak strašně bavil, že jsem byl po skončení tak zklamaný, že se ta druhá půle snímku tak debilně vymkla kontrole. Jako kdyby tento počin režírovali dva režiséři. Nápad to má perfektní, ta atmosféra, odhodlání se nechat zmenšit, to vše mě strašně bavilo. Jenže druhá část už je strašně nudná. Navíc mě vadili dvě věci. Za prvé, ta dějová linie s vietnamkou mě vůbec nebavila, byla otravná a celé to bylo takové rušivé a k danému tématu se to absolutně nehodilo. Ta druhá věc je, že jsem se těšil na bizarní a věcné problémy zmenšených lidí. Jenže to bylo celé odfláklé. Lahve vína, sklenky, to vše bylo pro malé pidilidi jak šité na míru. No, velká nelogická blbost to asi není, ale já si to představoval propracovanější. M.Damon zahrál svůj standart, stejně jako Ch.Waltz, který mě zde dost seděl, zbytek v pohodě. Hudba přijatelná. Takže nakonec hodnotím jen průměrem. Velká škoda, mohlo to být lepší, rozjezd byl víc než slibný. Víc to kritizovat nehodlám. Jako jednohubka to není nejhorší záležitost, ale podruhé si to už nepustím.
  34. Transformers: Poslední rytíř
    Transformers: Poslední rytíř (2017)
    2.5
    Vždycky si řeknu, že se na nejnovější Transformers nepodívám, protože to bude určitě sračka a pokaždý neodolám. Lituju i tentokrát, protože Poslední rytíř je s přehledem nejhorší ze všech (a to je po minulém díle hodně co říct). Tentokrát zašel Bay zatraceně daleko, protože film, který trvá skoro dvě a půl hodiny (sakra, vážně jsem tomu odevzdal tolik času?) a nemá snad jedinou zapamatovatelnou scénu, a který je nudný a debilní, kde se postavy jenom míhaj, aby tam prostě byly (Turturro, Dinoboti, Megatron, letos dokonce Optimus) si nezaslouží žádné sympatie. Jediný bod za Hopkinse; ten chlap musel bejt permanentně sjetej, jinak nedokážu pochopit, jak si s gustem si zahrál v takové hovadině.
  35. Bright
    Bright (2017)
    6.5
    pořádně vylepšit. Akce ze začátku super, jenomže jak se blíží konec, je čím dál tím horší a horší. Vizuál celkem fajn, potěšila mě pořádná dávka krve a orkové vypadaj fakt jako kdyby existovali. Oproti Warcraftu rozhodně plus. Will Smith tradičně držák, hláškuje jako o život a celkově by film bez něj byl poloviční, Noomi a Edgerton bezva. Jak ale někoho mohlo napadnout, že Édgar Ramírez bude jako elf vypadat dobře, nepochopím. Jak tam nakráčel s dlouhejma vlasama a špičatejma ušima, tak mě rozbrečel smíchy. Nicméně, jako pilot k seriálu by to bylo o mnoho lepší.
  36. Black Panther
    Black Panther (2018)
    8.5
    Vizuálně a hudebně nádherné... Nic. Jako kdybychom byli tak o 8 let zpátky a Marvel byl na vzestupu a učil se, jak točit sólovky jednotlivých hrdinů. Jenomže kde každý z nich měl něco, co film posunulo o příčku výše (Thor měl Lokiho a Odina, Kapitán Amerika nostalgickou náladu a Iron man měl... no, Iron mana :D), tady kromě výtvarné stránky nic jiného nenajdete. Souboje nic moc, postavy ploché, záporák nezajímavý... Do poloviny filmu, kdy Black Panther skákal v Koreji po autech to ještě šlo, po příchodu Killmongera do Wakandy už jsem se dost nudil. Na druhou stranu, 3D bylo super, tohle Marvel fakt umí. P.S. Ve filmu je několikrát zdůrazněno, jak je Wakanda předaleko nejvyspělejší a technologicky nejvyvinutější země na světě, ale v závěrečném fightu se řežou klackama a najížděj do sebe nosorožcema.
  37. To
    To (2017)
    7.5
    Líbilo se mi to... jen teda úplně jiným způsobem než jsem čekal. Myslel jsem, že to bude nervydrásající horor, ale TO šel trochu (a vlastně díky bohu) odlišným směrem. A je to fakt dobře - pokud je tu totiž za poslední roky nějaký originálnější mainstream horor, tak je to právě tenhle. Bylo to takový pohádkovitý a odlehčený (vlastně mi přišlo, že si film sám ze sebe dělá doslova p.del). Pokud bych však hodnotil pouze hororovou stránku, tam by to byl jen takovej lepší průměr. Je to více méně o lekačkách, některé scény jsou lehce trapné a k smíchu a taky se nedostatečně buduje atmosféra (i když paradoxně jsem se párkrát opravdu i bál a kvalitní horor by to mohl být z fleku - creepy klaun je na to dost slušnej materiál a i zde to občas fungovalo). No ale vedle hororu tu máme v podstatě feel good drama o děckách. A to je něco! Casting se povedl na jedničku s hvězdičkou - každá postava byla fakt dokonale ztvárněna. V každém z nich jsem vlastně poznával nějaké své bývalé spolužáky ze základky... :) Režijně to bylo naprosto precizní a bylo vidět, že režisér umí bravurně pracovat z dynamikou (a fakt bych od něj chtěl časem vidět nějakou dramedii, věřím, že v tom by byl jak ryba ve vodě). Škoda jen, že finále nebylo více gradující, holt si tvůrci asi opět mysleli, že závěrečná rvačka je něco, co diváka vytrhne ze židle. Nicméně neva, já si to jako celek užil. Ale je pravda, že nad tím nemůžete příliš přemýšlet a musíte se naladit na stejnou a tak trochu wtf vlnu jako tvůrci filmu... :) Za mě ale palec nahoru.
  38. Paddington 2
    Paddington 2 (2017)
    6.5
    Né že by se mi jednička nelíbila, ale upřímně mi tak trochu vyšuměla z hlavy a nezanechala ve mně nějaký silnější dojem. Asi proto jsem od dvojky moc nečekal, ale musím říct, že to bylo nakonec velmi milé překvapení. Vizuálně opět bomba. Krásné a originální zpracování (např. leporelo, závěrečný taneček ve věznici). Spoustu režijní nápaditosti. Navíc příběh fungoval mnohem více než v prvním díle a líbilo se mi i větší množství vtipných až parodujících scén. Opravdu naprosto skvěle vyvážený rodinný film, který uspokojí jak děti, tak dospělé.
  39. Lady Bird
    Lady Bird (2017)
    6.5
    Z traileru jsem byl nadšený a po těch všech oceněních a recenzích z USA, že jde o pecku typu The Perks of Being a Wallflower, byla má očekávání opravdu velmi vysoká... Nicméně musím říct, že ono nadšení se nakonec bohužel nekoná. Lady Bird sice není vyloženě zklamání, je to i celkem fajn - dobře zahráno, pohodová atmosféra, snad i pár podařených vtípků a tak dále a tak dále. Faktem však je, že snímek je tak trochu o ničem, chybí mu jakýkoli silnější moment a především větší tah na branku. Celkově tedy jen velmi lehký nadprůměr. Velká škoda, mělo to fakt na víc.
  40. Tři billboardy kousek za Ebbingem
    Tři billboardy kousek za Ebbingem (2017)
    6.5
    Filmová výzva 2018 - USA. Nikdy se nezbavím toho, že mám od některých autorů, filmů, herců vysoká očekávání. O to silnější je pak zklamání, když to nevyjde. McDonaghovy divadelní hry v Činoherním klubu miluju, královsky jsem se bavil zejména u Ujeté ruky. Stejně tak se téměř kultem stalo V Bruggách, když přijde řeč na Bruggy, téměř s každým stočíme hovor na onen film. No a nyní přišly Zlaté glóby a s tím spojená nadměrná očekávání. Bohužel jsme se tentokrát s panem umělcem nepotkali. Pořád jsem čekal, kdy už se děj konečně rozvine, stane se něco zajímavého, výjimečného a pořád tak nějak nic. I jeho divadelní hry jsou směsicí žánrů, ale vždy jeden převládá, v tomto případě nepřevládá žádný a děj ničím nestrhne. Herecké výkony McDormand a Rockwella jsou velmi slušné, ale jsou oscarové? Jsem vážně zklamaný, není to propadák, ale rozhodně ani film roku.