Erigor: Komentáře

Komentáře 15

Od nejnovějších

Beze strachu (2020)
23. 9. 2021
V tomto dokumentu se říká že v Bangladéši je největší pláž světa – 120 kilometrů - a přitom podle netu je v Brazílii dvojnásobná. A že se tam ročně utopí 18 000 dětí ! Jenom dětí ! Neměl to být spíš celkový počet utopených ? Včera ve středu 22.9.2021 dávali dokument Beze strachu (nebo také Nasima - beze strachu) na Febiofestu ve Slovanském domě a dokonce si ho přišla uvést sama režisérka Heather Kessinger. Říkala že v Bangladéši byl holčičí surfařský klub ale lidé ho neskousli a i ty holky na plážích kamenovali a že Nasima jediná vydržela až do konce. Hořkého konce. Tak to naznačovala jedna z českých divaček po filmu při diskuzi. Pořídíte si děti a snům je konec. A vidíte ten paradox – pro někoho je snem pořízení vlastního dítěte. Nelze si nevzpomenout na případ té slovenské romské běžkyně. Tedy ona se v patnácti tak jako Nasima vdát nemůže ale otěhotnět ano a také jít na potrat. Respektive ona režisérka říkala že ten dokument natáčela 7 – 8 let a že my teď a tady v Praze jsme první obyčejní diváci na světě kteří ho vidí a že ještě neběžel ani v Bangladéši. Všech třicet diváků v sále se tou ctí tetelilo. Říkala že dnes už by se ho nebála promítnout i v Bangladéši, Nasima je dnes známou osobností i když má děti a že natáčí reklamy do televize. Dokument se odehrává hlavně na pláži u města Cox‘ Bazar. Kessinger říkala že dítě je v Bangladéši bráno jako další hladový krk dokud nemůže vydělávat . Roztloukat cihly, prodávat korálky na pláži tak jako Nasima od sedmi let nebo dokonce prostituovat. Říkala že Nasimina matka dál a dál rodí děti a některé nutí vydělávat i prostitucí. Nasima jí odevzdávala v soutěžích vyhrané peníze. Režisérka říkala že se tam necítila dobře a že jako žena mohla máloco ale zase se jí jako ženě ostatní více svěřovali. Že změny k lepšímu v životě žen se tam mohou stát ale bude to trvat pár generací. A možná je první vlaštovkou ke konci dokumentu ukázaný nový holčičí surfařský klub.
Mrtvá hlídka (2002)
22. 9. 2021
Bylo mi divné jak ti herci vydrží že tam pořád prší a oni měli pod uniformou neopren. Říkal nám to teď v sobotu 18.9.2021 na diskuzi po filmu ve Slovanském domě na Febiofestu producent filmu Mrtvá hlídka Mike Downey. A i herec – na začátku byl tím vojákem co ho potom vyměnili za figurínu a ustřelili mu hlavu. Moderátor to lakonicky zhodnotil jako že „jeho herecká kariéra skončila v zákopech“ . Downey nám řekl že tenhle film mu vydělal možná i víc než všechny jeho ostatní filmy dohromady. A prý jich je za dvacet let víc jak sto, on totiž dělá aktivistické filmy a ty moc nevydělávají. Třeba na podporu vězněného režiséra Olega Sencova který prý už zase točí a doslova o něm Downey řekl že „Putinovi natrhnul p….“ . Tak nám to tedy přeložila překladatelka. O sobě hovořil jako o zběhlém katolíkovi a tvrdil nám že herci na tomto filmu pracovali Stanislavského metodou. A že název filmu si vypůjčil od jedné hry Jeana Geneta a ten mu to i sám schválil. To se klidně mohlo stát – producent nám přiznal že je mu 62 let. A také nám tvrdil že osobně zná Desmonda Tutu. A že Jamie Bell chytil pod neoprenem na zadku vyrážku a on jako producent musel zhodnotit jestli je to na doktora a že to patří k práci producenta a Jamie měl na natáčení ještě babičku ale tohle nebyla práce pro ní. Že se to točilo na vojenské základně kde snad cvičili výsadkáři na kraji Benešova. Asi myslel Táborská kasárna no ale poznejte tu mlhu, hlínu a pár stromů. A že s místními hasiči kteří jim pořád vozili vodu na déšť se už začínali dobře znát. O filmu se zmínil ve větě že „to zlo je člověk“ ale já soudím že to spíš než přímočaře myslel alegoricky a že v tom filmu je přítomno nadpřirozeno. Nebo to snad měly být výjevy mysli obluzené nervovým plynem ? To jeden z vojáků ve filmu naznačoval… Tento film rozhodně není pro lehké žaludky, nejhorší je scéna „ty už zase můžeš hýbat nohama?“ Shlédnutí dobře zvažte. O sobě Downey mluvil jako o spisovateli „scénářů, povídek a nákupních seznamů“ a říkal že člověk se má vyvíjet a on že bude více humanistický a bude více psát a méně natáčet . A moderátor nám ještě prozradil že včera Mike Downey dostal cenu Kristián a že měl potlesk ve stoje.
Syn-Matka (2019)
24. 9. 2020
V anotaci k filmu Syn-matka z roku 2019 se ve febiofestovém programu píše o svobodné matce ale ve filmu se mluví o vdově i když se tam žádná památka na zesnulého neobjeví. Film dávali teď v sobotu 19.9.2020 v Cinema City Slovanský dům v rámci Febiofestu 2020. Bylo to ve velkém sále pro nějakých 200 lidí a bylo nás tam takových patnáct i s titulkářem. A do toho přišla delegace k tomuto íránsko-českému filmu natáčenému v Teheránu a dokončovanému v Praze – íránský producent a česká producentka. To prostě na diskuzi po filmu nebylo tak jí ani neavizovali a film si jenom uvedli. Prý měla přijet i režisérka , už tu dva měsíce i byla když se tady film dokončoval ale pro „současnou situaci“ to nešlo. V Íránu se natáčí na povolení – film ho dostal ke scénáři, k natáčení, k dokončení - revizi a k promítání na festivalech v zahraničí ale zatím ne k promítání doma. A přitom to nebyla taková propaganda jako v severokorejském filmu Soudružka Kimová bude létat kde se dělnice ,když chce, stane akrobatkou v cirkuse létající slunečními paprsky. V Číně by takový film museli natáčet tajně – třeba jako film Pokoutní šachta. Tenhle film asi zobrazuje skutečnost – chudobu a bídu, strach o práci i když je za malý plat, nerovná práva mužů a žen a i pederastii (to v té scéně z taxíku). Možná pro to vše a také kvůli koronaviru (to íránský producent přiznal) ještě nemá povolení pro promítání doma. Ale aspoň mohl vzniknout.
Slepá skvrna (2018)
28. 3. 2019
Febiofestová anotace je trochu zavádějící, Thea nezmizela maceše z dohledu kvůli slepé skvrně ale proto že skočila z okna. Název filmu se prý odvíjí z toho jak lidská společnost nevidí příznaky depresí u jedinců a Tuva Novotny doslova řekla že ani odborníci se nejsou schopni zeptat "myslíš na sebevraždu?". Byla včera 27.3.2019 febiofestovým hostem na promítání svého filmu Slepá skvrna. Padnula otázka na děděčka They a Tuva Novotny řekla že je to otec otce They a chtěla jím naznačit že ani v rodině si prožité trauma sebevraždy matky They nedokázali prodiskutovat. Tuva říkala že sama neví jak ten film dopadne a doufá že dobře ale možná také ne a v tom případě by nemocnice zavolala kněze a že zkrátka chtěla nechat konec otevřený. Zdravotní bratr Martin se některým lidem a i Tuvě zdál poněkud otrávený ale vysvětlila nám to tím že on je jedním ze dvou herců v Norsku co jsou zároveň zdravotníky a tak si asi držel profesionální přístup - odstup. Jediný záběr je to proto že Tuva Novotny chtěla zachovat střízlivost reálného času a myslí že střih by to více zdramatizoval a zatraktivnil. Jí šlo o autenticitu, radila se s odborníky a ti doporučovali nedramatizovat,neglorifikovat,neinspirovat. Všimněte si že v tom filmu ani není dodaná hudba. Tuva říkala že film si nejprve herci nazkoušeli jako na divadle, pak si dali generálku a nakonec ho třikrát natočili jediným záběrem bez střihu. Ale také přiznala že to nebyl jediný záběr jedné kamery - natáčeli dvěma kamerami protože steadicam kamera by nemohla třeba běžet dolů ze schodů a když byly jejich filmová políčka co nejbližší tak došlo k přelnutí záběru z jedné kamery na druhou. Tuva říkala že když se radila s přednostkou psychiatrické kliniky tak ona chtěla do filmu nejaká varovná znamení v chování They zapracovat ale podle režisérky ten film nemá obviňovat že si někdo něčeho nevšimnul,nemá hledat viníka, většina lidí nejsou odborníci. Musíme se naučit o těch věcech mluvit sami a to je první krok k dostání se z izolace, tak nám to přeložila překladatelka z angličtiny protože Tuva Novotny nám česky na začátku řekla že česky moc neumí i když strávila nějaký čas na pražské FAMU. Na závěr nám prozradila že jako režisérka bude brzy natáčet film o sebevraždě a že v dalším filmu o sebevraždě bude hrát jako herečka.
Banditi hledající mámu (2018)
27. 3. 2019
Film dávali třikrát teď na Febiofestu a 23.3.2019 si s diváky i přišel popovídat režiser Kosta Ristić. Rovnou nám přiznal že to je v podstatě ročníková práce a že je rád v Praze protože všichni jeho srbští profesoři na filmové škole tady studovali. A moc se divil že divačkám a divákům v sále vadí kouření cigaret dětmi a říkal že to samé mu vyčítali diváci ve Finsku ale nevidí to tak zle a ať si děti raději zakouří se štábem než s někým cizím na ulici. A že nás filmem chce přinutit k zamyšlení nad tím že mezi sebou bojují štvanci a utlačovaní - děti - sám moderátor mluvil o romské komunitě - ve filmu okrádají uprchlíky. Děti prý za natáčení nic nedostaly ,rozpočet filmu byl asi 700 eur, ale ten nejdéle hledající chlapec - Kristián - dostal v Srbsku cenu pro nejlepšího dětského herce. Jedna pozorná divačka si všimnula že má omezenou hybnost pravé ruky a těžko jí zvedá a to Kosta Ristić potvrdil a říkal že ale sílu má. A skutečná matka dětí je během natáčení opravdu opustila a po čase se vrátila a štáb vydírala - potřebovali její podpis a ona chtěla stále víc a víc a byla i při natáčení a třeba ve scéně kde děti neustále chtějí po otci cigarety seděla vzadu a děti musely předstírat že tam není. Žena co na konci nastupuje do auta je filmová matka a ne skutečná. Divačku co začala otázku tím že na Balkáně byla ani nenechal domluvit s tím že u nich není hrozný život a že o tom ten film nemá být a pak se hned omlouval . A Romy tam berou jako každého jiného souseda a na ojích tramvají jezdí běžně.
Pod vodou (2017)
23. 3. 2018
Proč jsou dospívající dívky tak fascinující? Jsou snad všichni muži hebefilové ? Ale tohle natočila žena a třeba Raw také. Má-li to být ukázka emancipace pak v případě filmu Pod vodou je výsledek až pitoreskní. Patnáctiletá holka na gangbangu s neznámými muži a ona opilá a zfetovaná na kamarádku křičí že to tak chce – promiňte, ale začíná to být klišé. Kam se dá jít dál? Soudím, že brzy někdo natočí remake Mechanického pomeranče se třem dvanáctiletými žačkami základní školy. Nemohu si nevšimnout, že diváci tohoto filmu jsou na Febiofestu 2018 hlavně mladší lidé, kdežto divák staršího ročníku narození si vybral třeba Beatriz na večeři. To je sexuprostá konverzačka s drogami jen zákonem povolenými – alkoholem a tabákem – a přesto není o nic slabším filmem. Naopak.
Smyčka (2016)
23. 3. 2018
Film promítali 21.3.2018 na Febiofestu a i přišla podebatovat režisérka Leonie Krippendorffová. Bez uzardění se nám přiznala že jako mladá chvíli pobyla v psychiatrickém ústavu a také že měla vztah se dvěma staršími ženami. To jsme dál už nerozebírali a něco se možná ztratilo u překladatele – nedělal si zápisky. Trauma té mladší z trojice i té prostřední jsme všichni pochopili správně, ale u té starší režisérka vidí rozdíl mezi muži a ženami – muži tipují že přišla o dítě a ženy tipují že byla v dětství zneužívána. A správně to podle Krippendorffové mají ženy. Ona má trauma(bolest,nemoc) ze kterého se nelze vyléčit a to nám chtěla ukázat a proto do příběhu dala inuitskou legendu o tom, jak staří lidé poznají kdy nadešel jejich čas. A Smyčka se film jmenuje proto, že na konci se Leila ocitne na tom samém místě jako na začátku.
Revoluční koníček (2017)
17. 3. 2018
Tento dokument dávali v pátek 9.3. 2018 v kině Oko v rámci Jednoho světa. Myslím že po něm každého napadne jedna otázka ale nikdo jí nikdy nevysloví, moderátor jí zeslušnil do verze „Jestli si tím ty holky něco nenahrazují ?“ . To by mohlo znamenat více věcí, teď to vidím. Tak tedy - podle mě je to taková forma ipsace na veřejnosti. A to z těch aktérek činí feministické průkopnice ? Kdo na takový dokument může přijít? Úchylové ? Jeden tam byl – ono ten večer bylo Oko cyklokino kde se šlapáním na sedmi kolech vyrábí elektřina na promítání. Šlapali i muži ale on si počkal na sedm holek a dokonce se zapnutým světlem je kamerou zezadu zespoda natáčel. Jedna z hlavních postav dokumentu – vyvinutá štíhlá náctiletá afroamerická Finka – si objedná poštou koníka a musí si ho dovyrobit. Vycpává ho a přitom říká že musí hodně protože ho má ráda velkého a tvrdého . Možná se to jen tak nějak „objevilo v překladu“. Co si po takovém dokumentu může o Evropě myslet zbytek světa? Takto si kdysi hráli malí kluci a dnes je napodobují dospívající holky. Vyklusávají jako kůň dopředu i do stran a vzad a skáčou přes překážky – podle mě to je velice hloupé. Však také ta naše šestnáctiletá hobbyhorserka co jsme jí měli na diskuzi uznávala že „je tak trochu blázen“. Jezdí na zahradě u rodičů, na Letnou by si netroufla – rozhodně ne sama. Matka i babička jí podporují ale podle otce je to „krávovina“. V tom dokumentu jedna hobbyhorserka silnější postavy říká že po ní při vyjížďce házeli spolužáci kamení a kamarádka jí řekla že v téhle hlouposti jí podporovat nebude. A ta vyvinutá náctiletá Finka tmavé pleti utíkala z domova i z ústavu a její matka měla bílou pleť a bohužel jsme se nedozvěděli víc a vůbec - v tom dokumentu se objevilo minimum mužů. Snad je to jen nějaké období v dospívání – když skončí tak ta středoškolačka pohřbí koníka v krabici do skříně a vyhlásí to na netu a když je hodně nostalgická tak se z ní stane trenérka. V dokumentu je zajímavá hudba – zapamatujete si takovou feministickou píseň o tom že holky se vyrábí z barevných kostek a píseň Chandelier od Sii cokoliv pozvedne o třídu výš - je to dobrý dokument jenže o šílenosti. Jeden nevěřící Tomáš se ke konci zeptal jestli to celé není vtip , takoví finští Ropáci. Naše diskutující trvala na opravdovosti, prý zná i jednu Češku starší dvaceti let a podle katalogu to ve Finsku dělá deset tisíc příznivkyň a pořádají v tom i národní mistrovství a na netu je spousta videí a to mohu potvrdit a nestačíte se divit. Na závěr jí divačka jejího věku vyzvala k ukázce a ona skutečně s rozlučkou na rtech odcválala z kinosálu takže vážení ano – 9.3.2018 byl v pražském kině Oko provozován hobbyhorsing.
Podivné nebe (2015)
29. 4. 2016
Film dávali minulý měsíc na Febiofestu a dokonce si ho uvedl osobně režisér Gajewski. Po filmu při diskuzi na otázku proč ta matka byla taková hysterka říkal že to prostě byla matka a že v Polsku se divačkám naopak zdá že se chová příliš rozumně a klidně. Že prý je ten filmový případ složený ze tří skutečných a ve všech byly děti odebrány bez vědomí rodičů - to podle mně znamená že ta sociální pracovnice vědomě té holčičce lhala. Ale režisér říkal že někdy prostě dobré úmysly dopadnou špatně - sociální pracovníci i ti pěstouni chtěli pomoct a někdy to jistě potřeba je. Myslím že poselství filmu je jasné a naznačoval to i ten polský právník v něm - vzít dítě a rychle pryč. Nechtěl je přijmout protože nerad prohrává a oni prohrají poprvé i podruhé a až potřetí ve Štrasburku vyhrají - ale bude to trvat pár let a pár let v životě dítěte..... Gajewski říkal že ve Švédsku a Norsku ano ale třeba už v Dánsku ne - tam rodič svoje dítě unést nemůže. Řízení o převzetí do pěstounské péče se pozastaví a kdyby se rodina vrátila zpět tak se řízení znovu rozběhne. Také říkal že je mu padesát a dodnes s dětmi ve filmu nepracoval ale tady to jinak nešlo a protože nenašel dobrou herečku mezi profesionálkami tak to nakonec hraje dcera od sousedů. Podle mě je taková toporná a proč na konci uteče z auta trochu nechápu ale zřejmě to mají být výčitky nad tím že sama volala BRIS - sociálku - když viděla rodiče v ložnici. Nemohu si při tomhle filmu nevzpomenout na jiný - Kukačku v temném lese. Ale v Podivném nebi nás na konci má okouzlit polské vnitrozemí a musím říct že vypadá velice česky.
Čarodějnice (2015)
23. 3. 2016
Cena za režii ? Tak to musí být problém ve scénáři nebo někde jinde. Film promítnuli 21.3.2016 na Febiofestu a bohužel mnou celý film lomcovala trapnost. Myslím že režisér to měl rovnou přiznat - že si z diváků dělá legraci - a rovnou to natočit jako parodii. Výborně by to tak fungovalo už od prvního záběru kdy bigotní katolíci vyobcovávají ještě bigotnějšího katolíka. Hrůzný horor s hrůzným zajícem ? Film děsí leda velkou hlasitostí a lekacími scénami kdy diváci něco uvidí nebo uslyší až když se to objeví v záběru kamery - do té doby to bylo neviditelné a neslyšitelné. Vidím to jako podvod - i ta holka z plakátu bude dublérka.
Líza, liščí víla (2015)
29. 3. 2015
Je to kouzelná pohádka pro dospělé , rozhodně ne pro děti. Hlavní postava v šatech ze záclony vypadá moc přitažlivě ale musím pány upozornit že už je obsazená - je to režisérova partnerka. Režisér se nám sám pochlubil teď na Febiofestu po promítání. Také říkal že se inspiroval Rašomónem - to v té scéně "moji rodiče měli nehodu v lese" a tu finskou hudbu si půjčil od Kaurismäkiho a ještě hovořil o jednom maďarském režisérovi. Říkal že celý ten film je plný odkazů které leckdy chápe jen on sám a že v Japonsku se o liščích vílách skutečně vypráví a prý je převzali z Číny. Je škoda že ten Mek Burger (tak prý dělají maďarské kozy) i ta policejní stanice neexistují. Staly by se z nich kultovní místa, tohle je podle mě lepší než Život v akvárku. A režisér se divil že u nás je to stejné - myslel že to je nějaké maďarské specifikum - že i v našich pohádkách se spolu žije šťastně až do smrti.
Nalezenec (2014)
27. 3. 2015
Režisér Vuk Ršumović po filmu teď na Febiofestu říkal že ve skutečnosti ten příběh skončil špatně - chlapec ve válce zahynul ale on neměl to srdce nám to tak podat a natočil jiný konec. Denis stál vedle něj a on nám dal hádat jeho věk a lidé hádali 11 - 13 a ono mu je 16 a právě zameškává školu. Ale Denis si to užíval - nedávno dostal cenu za hlavní mužskou roli a tomu jsme zatleskali. Denis říkal že nejhorší scéna bylo válení sudů protože se mu chtělo zvracet. Scénu s promluvením si režisér vymyslel a když jí dal tomu vychovateli přečíst tak on říkal že tak nějak to mohlo být. Na příběh upozornila režisérova manželka - měla divadelní projekt pro děti ze sirotčinců a setkala se s tím jedním vychovatelem a on jí to vše vyprávěl.
Patrick's Day (2014)
27. 3. 2015
Teď na Febiofestu si z nás diváků režisér McMahon poslední scénou filmu skoro vystřelil. Po filmu přišel do sálu a ptá se kdo z nás si myslí že poslední scéna je skutečná. A kdo si myslí že je jen výplodem choré mysli. Ti první jsou podle něl nenapravitelní romantičtí snílci a ti druzí jsou cynikové. A takhle nejednoznačně to on sám chtěl skončit. I když mu někteří diváci oponovali položenou otázkou tak on si stál za tím že vše co matka dělá, koná z lásky ke svému synovi. Není Velkou Sestrou, z lásky Patrikovi lže, z lásky mu nevěří, z lásky manipuluje s ním i s ostatními a z lásky i chce zaplatit jeho dítěti potrat. Jen jedna divačka s ním souhlasila a to tedy nechápu a utěšuji se tím že má nějakou osobní zkušenost a už je vyhořelá. Něco takového ztvárňuje teď na Febiofestu i film "Aerobik: Příběh lásky" a i po něm byla diskuse s režisérem. Ale ani tady jsme se nedozvěděli co se takovým lidem doporučuje - mít či nemít dítě. Technicky by to samozřejmě asi šlo. Režisér Rune však hájil názor že i takoví lidé mají právo na lásku. A s tím se tenhle komentář dá ukončit.
Sběratel (1997)
15. 5. 2013
Nesepisujete někdo filmy ve kterých se zmíní Simpsonovi? Tahle holka má ráda Barta Simpsona a takový člověk nemůže být špatný. Ona je svým způsobem roztomilá a když se po hlavě vrhne zavřeným oknem z prvního patra tak je i obdivuhodná. Navíc , z toho muže na střeše kapala krev protože ještě žil a i ta uškrcená žena kterou hodila o patro níž jetě dýchala. Takže to vlastně skončilo dobře.
Cesta (2008)
22. 4. 2010
Já na ten film nemůžu přestat myslet. Proč jen byl tak dobrý. A Nerea Camacho tak dokonalá. To jak nemohla odevzdat růženec, to jak tančila na terase a pak se zhroutila. Její matka když otci vysvětlovala kde sežene červené šaty a její otec narážející do kamionu. Když ona vleže na posteli zvracela. A její pohled. Tohle všechno nemůžu dostat z hlavy. A porovnávám ten film s Faunovým labyrintem protože v něčem jsou si podobné. Oba mají sílu Vás roztrhat na kusy. Fotka z katalogu Dnů evropského filmu na mě nejdřív působila až odpudivě ale teď když vím co je to za situaci tak se na ní nemůžu vynadívat. Ona nezačala křičet ale odběhla ze sálu i když její tělo dál leželo na stole. Samozřejmě, hodně toho udělala hudba. Je to od režiséra až sprosté to takhle silně a emotivně natočit. Protože Vám nezbyde nic jiného než se v sále mezi lidmi rozbrečet.