Andrej Tarkovskij

Syn básníka Arsenije Tarkovského. Po rozchodu rodičů žil s matkou a sestrou Martinou (pořadatelkou jeho odkazu) v Moskvě. Dostalo se mu hudebního a výtvarného vzdělání. Po ročním studiu orientalistiky strávil rok s geologickou výpravou. NA VGIK byl žákem Michaila Romma. V roce 1961 natočil diplomovou práci v podobě filmu Katok i skripta (Válec i housle) podle scénáře svého spolužáka Andreje Končalovského, s nímž posléze napsal i Andreje Rubleva. V roce 1977 inscenoval v Divadle leninského komsomolu Hamleta. Trvale konfliktní vztahy se sovětským filmovým vedením vyřešil po dokončení Nostalgie emigrací. Příprava k tomuto filmu je zdokumentována v Guerrově snímku Čas putování ( 1982). V roce 1963 režíroval v londýnské Covent Garden Musorgského operu Boris Godunov. Realizaci Oběti a poslední dny před smrtí rakovinou zasaženého režiséra zaznamenal jeho tlumočník Michal Leszczylowski v dokumentu Režie Andrej Tarkovskij(1988). Cennou výpovědí o duchovním životě Tarkovského je dokument Alexandra Sokurova Moskevská elegie (1987). O Tarkovském pojednává i divadelní hra Erlanda Josephsona Letní noc-Švédsko (1987).