Robert Bresson

Francouzský filmový režisér, autor svébytné filmové metody, kterou kromě svých nejrannějších filmů vždy důsledně aplikovaI. Naznačil ji v knize POZNÁMKY O KINEMATOGRAFII (česky Dauphin, Praha 1998), jež je zároveň deníkem, poznámkovým sešitem i filmovou učebnicí, ale nejvíce se pohybuje mezi esejem a poezií. Po maturitě byl Bresson fotografem, hudebníkem, věnoval se malířství a nakonec filmu. Humanistický moralista, asketa formy a odpůrce profesionálního herectví Robert Bresson zahájil svou osamocenou tvůrčí dráhu jako asistent režie René Claira na počátku 30. let. V letech 1940/41 byl 18 měsíců německým válečným zajatcem. Roku 1949 založil s Jeanem Cocteauem a Rogerem Leenhardtem společnost Objectif 49, z níž později vzešel časopis Cahiers du Cinéma. Katolík, jansenista, režisér třinácti celovečerních filmů a jednoho středometrážního, jehož kopie se nedochovala. Bressonovy filmy získaly tyto ceny: Velká cena na MFF v Benátkách 1951 za DENÍK VENKOVSKÉHO FARÁŘE, zvláštní cenu poroty na MFF v Cannes I 962 za PROCES JANY Z ARKU, Zlatá mušle na MFF v San Sebestianu 1969 za NĚŽNOU, Cenu FIPRESCI na MFF v Cannes 1974 za film LANCELOT OD JEZERA, zvláštní cenu poroty na Berlinale 1974 a Vleká cena ex aequo na MFF Cannes 1983 za PENÍZE spolu s NOSTALGIÍ Andreje Tarkovského. Již v mládí se věnoval malířství, které zůstalo jeho koníčkem. Na počátku třicátých let se dostal do styku s filmem nejprve jako asistent René Claira, později jako autor dialogů několika málo významných, dnes již zapomenutých filmů. Za války sloužil v armádě a strávil jistou dobu v německém zajetí. Po svém propuštění v roce 1943 získal možnost režírovat samostatně film Les Anges du péché (Andělé hříchu), příběh z kláštera pro padlé dívky, na jehož scénáři spolupracoval spisovatel Jean Giraudoux. V roce 1945 natočil Les Dames du Bois de Boulogne (Dámy z Bouloňského lesíka), volnou adaptaci jedné Diderotovy povídky ze svazku Jakoubek fatalista, kritický pohled na současnou společnost, vytvořený ve scénáristické spolupráci Jeana Cocteaua s Marií Casaresovou a Elinou Labourdetovou. Roku 1951 zfilmoval román humanistického autora Georgese Bernanose Le Journal d'un curé de campagne (Deník venkovského faráře), v roce 1956 zpracoval s velkým smyslem pro zobrazení psychologických stavů hrdiny příběh příslušníka odbojového hnutí zatčeného nacisty K smrti odsouzený uprchnul (Un condamné a mort s'est échappé ou Le vent souffle ou il veut). V roce 1960 natočil s neprofesionálními herci podivný příběh člověka podléhajícího kleptomanii Pickpocket (Kapsář), o dva roky později podle vlastního zpracování Proces Jany z Arcu (Le Proces de Jeanne d'Arc), pokus o zobrazení průběhu středověkého církevního soudu, film založený převážně jen na dialozích mezi Johankou a představiteli vysokého kléru. V roce 1966 natočil A co dále, Baltazare (Au hasard, Balthasar), kde na osudech pokorného, trápeného osla je symbolizován osud člověka. O rok později vytvořil opět podle Bernanose Muška (Mouchette), životní drama děvčátka, poznamenaného bezútěšným rodinným prostředím. V roce 1969 natočil film Něžná (Une Femme douce) podle stejnojmenné povídky F. M. Dostojevského, převedené do současnosti; o rok později pak podle vlastního námětu Quatre nuits d'un reveur (Čtyři noci jednoho snílka) s neherci, v roce 1974 vytvořil rytířskou romanci Lancelot du Lac (Lancelot od jezera), o dva roky později Le Diable probablement (Pravděpodobně ďábel) o problémech současného života. (Brož, J. - Frída, M.: 666 profilů zahraničních režisérů. Československý filmový ústav, Praha 1977); 28. Letní filmová škola