Ladislav Chudík

Herecká osobnost L. Chudíka je bytostně spjata s historií i současností nejen slovenského, ale i českého divadelního umění. Jeho kultivovaný, řemeslně poctivý a hluboce niterný herecký výraz jej řadí mezi nejvýraznější tvůrčí osobnosti - a to nejen v oblasti divadla. Chudíkova herecká technika umožňuje využití umělcova talentu i ve filmu a televizi. Už během studií na gymnáziu v Kremnici začal působit v místním ochotnickém kroužku a po příchodu do Bratislavy, kde se věnoval studiu na filozofické fakultě, hostoval jako elév na scéně Slovenského národního divadla. Ještě před koncem války, v r. 1944 se stal jeho stálým členem. Po dvou sezónách přešel do Nové scény, ale po spojení obou souborů (1951) zůstává trvale ve svazku SND, kde působí podnes. Za čtyři desítky let aktivní tvůrčí práce vytvořil L. Chudík bezpočet postav nejrůznějších charakterů. Jsou mezi nimi velké postavy klasické (Merkucio, Gabriel Borkman, Macbeth), hrdinové nedávné minulosti (Maršál z Bílé nemoci, Platon Krečet, učitel z dramatu Ve jménu země a slunce). Neminuly ho ani komediálně laděné postavy (Pantalone z Gozziho Krále jelenem ad.). L. Chudík věnuje svůj zájem trvale také poezii. Jeho recitátorské kvality jsme měli možnost ocenit také prostřednictvím televize v několika Nedělních chvilkách poezie. Televize vůbec dává Chudíkovu hereckému mistrovství právem značný prostor. Z těch mnoha postav jmenujme alespoň dr. Sovu ze seriálu Nemocnice na kraji města, Arbenina z Maškarády, Bezsemenova z Měšťáků, Fuchse ze Spolužáka. Jako nejoblíbenější televizní herec roku obdržel v r. 1978 L. Chudík Zlatý květ. Vídáme jej často i ve filmu. Poprvé to bylo ve Vávrově filmu Nástup, v němž vytvořil hlavní roli. Z celé řady dalších si připomeňme Vlčí díry, Kapitána Dabače, Sokolovo, Putování Jana Amose. L. Chudík působil i jako docent herecké tvorby na VŠMU v Bratislavě.