Ivan Vojnár

Narození:	28. 9. 1942, Žilina, Československo
Věk:	69 let
Znamení:	Váha
Biografie:	Ivan Vojnár patří k nejzajímavějším českým kameramanům, dokumentaristům a od konce devadesátých let proniká i do filmu hraného. Jeho filmařská cesta začala více »

Narození:

28. 9. 1942, Žilina, Československo

Věk:

69 let

Znamení:

Váha

Biografie:

Ivan Vojnár patří k nejzajímavějším českým kameramanům, dokumentaristům a od konce devadesátých let proniká i do filmu hraného. Jeho filmařská cesta začala studiem kamery na pražské FAMU, kterou absolvoval v roce 1965. Jako kameraman sbíral zkušenosti na filmech o generaci starších „novovlnných“ režisérů. Užší spolupráci později navázal s Ivanem Balaďou, Jaromilem Jirešem, Karlem Vachkem, Drahomírou Vihanovou a dalšími. Dlouhodobě se zabývá také autorskou fotografií.
Od osmdesátých let Ivan Vojnár natáčí vlastní filmy. V roce 1988 realizoval dokumentární portrét mima Bolka Polívky Sen o Pierotovi. O rok později spolupracoval s Jaroslavem Hovorkou na anketním snímku Strach. Následovaly další filmové portréty: Krajina s ohněm (1992) o výtvarníku Petru Kavanovi, Nespavost (1993) o „malém“ herci Jiřím Krytinářovi a epizoda z cyklu GEN o Miroslavu Ondříčkovi (1993). Po biograficky zaměřených filmech obrátil Vojnár svou pozornost k životu specifických komunit, jakými jsou bezdomovci či mladí divadelníci. Za dokumentární esej V zahradě (1995) o pacientech psychiatrické léčebny získal hlavní cenu v kategorii dokumentů na MFF v Karlových Varech. Jeho další dokumentární film Proroci a básníci. Kapitoly z kalendáře (2000) měl mezinárodní premiéru na MFF v Rotterdamu a získal cenu diváků na MFDF v Jihlavě. V roce 2006 navázal Vojnár na téma času, paměti a ústně předávaných příběhů dokumentem Rozpomínání.
Hned první Vojnárův hraný debut Cesta pustým lesem (1997) byl na Českých lvech oceněn v kategorii výtvarný počin a získal i další mezinárodní ocenění. Lidem, kteří žijí mimo městskou konzumně orientovanou společnost, věnoval Vojnár i svůj další snímek Lesní chodci (2003), jež ve Zlíně získal Cenu za nejlepší hraný film zemí Visegrádu. V poslední době se Ivan Vojnár začíná obracet k opačnému společenskému spektru, které úzce souvisí se současnými masovými médii. Jeho poslední hraný film Ženy mého muže (2009) vypráví o vyprázdněných osobních životech mediálních celebrit. Dokument s prvky hraného filmu Cinematerapie (2010) zbavuje formát televizní reality show přetvářky a umělosti.
(Zdroj: Česká televize) více »