Libuše Šafránková

7.6
Libuše Šafránková
Libuše Šafránková byla česká divadelní, televizní a filmová herečka. Narodila se 7. června 1953 v Brně, kde také absolvovala dramatické oddělení státní konzervatoře. Po studiích se její divadelní kariéra přesunula do pražského Divadla Za branou, ve kterém dva roky působila. Nejvýraznější stopu na jevišti zanechala v Činoherním klubu, kde strávila s krátkými pauzami více než 30 let. Televizním divákům se drobná herečka představila v dvoudílném filmu Antonína Moskalyka Babička (1971), ve kterém ztvárnila nejstarší vnučku Barunku. Netrvalo to dlouho a po přestěhování do hlavního města přišla životní filmová role. V roce 1973 natočil režisér Václav Vorlíček pohádku Tři oříšky pro Popelku a do hlavní role Popelky obsadil dvacetiletou Libuši Šafránkovou. Utvořila zde dvojici s představitelem prince Pavlem Trávníčkem, jehož lásku si musela přes zlou macechu a nevlastní sestru vybojovat. Pohádka se stala jednou z nejoblíbenějších nejen v tuzemsku, ale také například v Norsku či Německu. Mnoho českých i zahraničních diváků by si nedokázalo představit vánoční svátky bez vysílání Tří oříšků pro Popelku, natož bez její ikonické představitelky. Po úspěšné roli Popelky se naplno věnovala divadlu i filmu. Na jevišti Činoherního klubu trávila spoustu času a ztvárnila role ve většině tamních inscenací. Před kamerou se výrazněji zapsala jako vzpurná vodnice Jana ve filmu Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), Zuzanka v komediích Můj brácha má prima bráchu (1975) a Brácha za všechny peníze (1978) či nevěrná manželka řidiče Turka ve filmu Jiřího Menzela Vesničko má středisková (1985). Prostředí pohádek ovšem neopustila a pod vedením Václava Vorlíčka si zahrála krásnou Večernici v Princ a večernice (1978) nebo originální dvojroli, kde se na plátnech kin ve snímku Třetí princ (1982) objevila jako dobrosrdečná princezna Milena a Černá princezna, zlá sestra ze skal. Měla si také zahrát hlavní postavu v populárním pohádkovém seriálu Arabela (1979), ovšem kvůli nemoci ji nahradila slovenská herečka Jana Nagyová, kterou nakonec pro českou verzi namluvila. Opačná situace nastala o tři roky později, kdy v pohádce Sůl nad zlato (1982) ztvárnila hlavní roli Libuše Šafránková a ve slovenském dabingu jí propůjčila hlas Jana Nagyová. Na veřejnosti byla již od poloviny 70. let často vídána po boku manžela, herce Josefa Abrháma. Společně se objevili také na plátně či v televizi, kdy například v roce 1980 ztvárnili manžele v situační komedii Vrchní, prchni nebo se v televizním filmu vydali na Svatební cestu do Jiljí (1983). Společně si zahráli také v seriálech Cirkus Humberto (1988) a Náhrdelník (1992). Následovala 90. léta, která Šafránkové rozšířila herecký rejstřík a po princeznách se v několika filmech převtělila do role maminky. Mezi ty nejznámější patří ztvárnění Součkové v legendární Obecné škole (1991), velmi komplexní postava maminky malého Kvida ve filmu Báječná léta pod psa (1997) nebo v poctě Nicholasi Wintonovi Všichni moji blízcí (1999). Vyzkoušela si také roli zpěvačky Kláry v Oscarovém filmu Jana Svěráka Kolja (1996), za kterou získala svého jediného Českého lva. Vstup do nového tisíciletí znamenal pro herečku přechod do seriálové tvorby. Diváci ji mohli na televizních obrazovkách pravidelně vídat v seriálech jako Četnické humoresky (2003), Náves (2006), Nemocnice na kraji města - nové osudy (2008) nebo Gympl s (r)učením omezeným (2012). Na plátnech kin se dlouhá léta neobjevila vůbec. Mezi poslední role charismatické herečky patří ztvárnění hodné čarodějnice Micimutr (2011) ve stejnojmenném filmu a snímek Jak jsme hráli čáru (2014), kde si v poslední filmové roli zahrála babičku. V roce 2014 podstoupila operaci plic, přestala se objevovat na veřejnosti. O sedm let později po dalším lékařském zákroku zemřela ve věku 68 let. Je držitelkou medaile Za zásluhy I. stupně, kterou v roce 2015 dostala od prezidenta republiky.
Narození:
7. 6. 1953
Brno, Československo
Úmrtí:
9. 6. 2021

Znáte z


Libuše Šafránková: Filmy a pořady 141