Martin Scorsese

8.7
Martin Scorsese
Americký režisér, scenárista, producent a herec Martin Scorsese se narodil 17. listopadu 1942 v New Yorku, kde vyrůstal v italo-americké čtvrti Little Italy. Když byl malý, diagnostikovali mu astma, a tak místo sportu a hraní si s kamarády, chodil s rodiči a bratrem do kina. Zde se u něj zrodila vášeň pro film, jež posléze rozšířil o magisterský titul na univerzitě v New Yorku. Při studiích natočil čtyři krátkometrážní snímky a první celovečerní film Kdo to klepe na moje dveře (1967), kterým zaujal na festivalu v Chicagu. Na počátku 70. se dostal k projektu Bertha z dobytčáku (1972), historce o vlakových lupičích v době ekonomické deprese. Pokračoval nízkorozpočtovým snímkem Špinavé ulice (1973), kde obsadil Roberta De Nira, jenž s věhlasným režisérem spolupracoval v následujících dvou dekádách celkem osm krát. Špinavé ulice představily Scorseseho typické prvky jako ponurou atmosféru New Yorku, realistické prostředí, násilné sekvence, rychlý střih nebo výraznou hudbu. Lehkou odbočkou byl silný ženský příběh Alice už tu nebydlí (1974) s Ellen Burstyn v hlavní roli, jež si za svůj výkon odnesla Oscara. Výrazného zviditelnění se mu dostalo díky Taxikářovi (1976), kde sledoval psychicky poznamenaného válečného veterána Travise Bicklea. Drama plné depresivní atmosféry a explicitního násilí získalo čtyři nominace na Oscara a významný úspěch v podobě Zlaté palmy z Cannes. Kritický a finanční úspěch jej dovedl na režisérské křeslo vysokorozpočtového muzikálu New York, New York (1977). Pocta hollywoodským klasikám svého žánru se po smíšených kritikách stala kasovním propadákem. Posléze natočil psychologické drama o sebedestruktivním boxerovi Jakeu LaMottovi. Černobílý Zuřící býk (1980) se těšil velmi pozitivním ohlasům, včetně osmi nominací na Oscara. O dva roky později představil divákům satirický pohled na média a celebrity prostřednictvím příběhu samozvaného komika Richarda Pupkina, který se i přes nedostatek talentu pasoval do pozice Krále komedie (1982). Následovala nízkorozpočtová černá komedie Po zavírací době (1985), kterou se vrátil ke svým začátkům, za což byl na festivalu v Cannes odměněn cenou za nejlepší režii. Pokračoval Barvou peněz (1986), příběhem biliárového hráče, což bylo pokračování sportovního dramatu Biliárový král (1961). Po krátké odbočce, kdy zrežíroval hudební videoklip Bad (1987) pro popového krále Michaela Jacksona, se začal plně věnovat svému vysněnému projektu. Poslední pokušení Krista (1988) bylo mezi náboženskými skupinami velmi kontroverzní, což výrazně přispělo k propagaci filmu a následnému úspěchu včetně druhé nominace na Oscara za nejlepší režii. Devadesátá léta se nesla ve znamení velkolepých gangsterek Mafiáni (1990) a Casino (1995). První jmenovaná si získala diváky příběhem brooklynského mafiána Henryho Hilla, jehož život byl protkán násilím, zločiny a drogami. Snímek získal šest nominací na Oscara a stal se jedním z ikonických zápisů ve filmografii italo-amerického režiséra. Casino úspěch Mafiánů sice nevyrovnalo, avšak díky výrazným vedlejším postavám a opulentnímu příběhu má v jeho kariéře své pevné místo. Mezitím natočil moderní verzi stejnojmenného thrilleru Mys hrůzy (1991) o pomstychtivém kriminálníkovi Maxi Cadymu. Po masivním finančním úspěchu se ujal režie kostýmního dramatu Věk nevinnosti (1993). Vlastní verze románu Edith Whartonové mu vynesla nominaci na Oscara za nejlepší adaptovaný scénář. Posléze diváky překvapil pomalu plynoucí a vizuálně velkolepou životní poutí 14. dalajlámy s názvem Kundun (1997). Dekádu zakončil tíživým Počítáním mrtvých (1999). Pro vstup do nového tisíciletí si Scorsese vybral příběh z 19. století, kde se setkávají dva Gangy New Yorku (2002). První z několika projektů, v němž obsadil Leonarda DiCapria, vznikl po spoustě problémů se studiem, avšak i přesto byl komerčně neúspěšný titul oceněn deseti nominacemi na Oscara. V následujícím období režíroval obsáhlý životopisný snímek vyprávějící o excentrickém průkopníkovi letectví a filmovém magnátovi Howardu Hughesovi Letec (2004) a americký remake hongkongského krimi Volavka (2002) pod názvem Skrytá identita (2006). Za příběh tajného policisty, jenž se infiltruje do zločinecké sítě, si po pěti neúspěšných pokusech odnesl Oscara za nejlepší režii. Spolupráce s DiCapriem pokračovala i v mysteriózním thrilleru Prokletý ostrov (2010). Mrazivý pohled do psychiatrického zařízení během 50. let, se stal kasovním trhákem a u diváků se pyšní vysoké popularitě. V roce 2011 natočil rodinné dobrodružství Hugo a jeho velký objev, v němž se výrazně zaměřil na využití 3D technologie. Přestože se jednalo o komerční propadák, Hugo získal jedenáct nominací na Oscara, z čehož pět proměnil a stal se kritiky oceněnou poctou kinematografii. O dva roky později pobavil milióny diváků Vlkem z Wall Street (2013). Životopisná komedie podle stejnojmenných memoárů burzovního makléře Jordana Belforta se taktéž dočkala významného kritického i finančního úspěchu. Po tříleté pauze natočil meditativní drama Mlčení (2016) o životech dvou jezuitských misionářů v Japonsku během 17. století a následně se díky produkci Netflixu vrátil s filmem Irčan (2019) do žáru gangsterek. Za svou bohatou kariéru si Martin Scorsese vysloužil stovky ocenění včetně 14 nominací na Oscara, zapsal se jako jedna z hlavních postav Nového Hollywoodu a jeho filmy se staly významnou inspirací pro světovou kinematografii.
Narození:
17. 11. 1942
New York, USA
Vlastní jméno:
Martin Charles Scorsese
Přezdívky:
Marty

Znáte z


Martin Scorsese: Filmy a pořady 392