David Lean

Britský megalomanský režisér s neobvyklým citem pro intimní lidské příběhy na širokoúhlém mamutím plátně David Lean se narodil 25. března 1908 v Croydonu. Od malička z něj vyzařovala zasněná povaha a vybočoval z dětského kolektivu. Formativním okamžikem se pro něj stal dárek v podobě kamery od jeho strýce. Natáčel si vlastní filmy, které posléze vyvolával a stříhal. V 18 letech zanechal školy a nastoupil do firmy jeho otce jako účetní. Z práce byl znuděný a po večerech tak hledal únik v temných sálech místních kin. Touha tvořit jej na základě inzerátu přivedla do věhlasných filmových studií Gaumont, kde díky entuziastickému zápalu získal měsíční stáž. Přes runnera a klapku se vypracoval až na asistenta režie a roku 1930 již pracoval jako střihač na tehdejších pravidelných newsreelech před hlavním filmem. Od reportážních zpráv se přesunul ke střihu celovečerních filmů, přičemž spolupracoval i s legendárním režijním tandemem Powell-Pressburger. Ve střižně zdokonaloval cit pro filmový jazyk a plně vyprofilovaný roku 1942 s Noëlem Cowardem režíroval válečné drama Moře, náš osud. Samostatný režijní debut předvedl dalším dramatem zasazeným do období rozsáhlých válek s názvem Ten požehnaný rod (1944). O rok později zabředl do žánrově odlišných vod s fantasy komedií Rozmarný duch a strhující romancí Pouto nejsilnější, která sleduje silný příběh lásky na první pohled a tematizuje rozpor mezi racionálními a impulzivními rozhodnutími. Rozmarný duch utržil Oscara za vizuální efekty a za druhý jmenovaný Lean obdržel první nominaci pro nejlepší režii a především si s filmem odvezl hlavní cenu z festivalu v Cannes. Následně se pustil do adaptace děl oblíbeného klasického autora Charlese Dickense z prostředí sirotků Nadějné vyhlídky (1946) a Oliver Twist (1948), z nichž první utržil dva Oscary a druhý bodoval na Benátském festivale. Následně realizoval například filmy s hereckými velikány v titulních. Nejdříve taškařici Buď, anebo (1954) s Charlesem Laughtonem a posléze romanci Letní opojení (1955) s Katharine Hepburn. Letní opojení bylo zároveň prvním snímkem, který probíhal v americké koprodukci, což předznamenalo jeho další tvorbu. Jeho následující filmy už netočil s takovou frekvencí, nicméně o to víc bylo jejich výpravné měřítko rozsáhlejší. Leanovu éru velkofilmů odstartoval válečný Most přes řeku Kwai (1957) s hereckým all star obsazením. Dnes již kultovní klasika obdržela 7 Oscarů, včetně těch za nejlepší film a nejlepší režii. Dalším projektem byl monumentální a epický portrét rozporuplné osoby Lawrence z Arábie (1962), který je v úchvatných širokoúhlých záběrech snímaným mnohovrstevnatým dramatem člověka na pozadí velkých válečných a politických dějin. Snímek utržil opět 7 Oscarů, včetně těch dvou nejcennějších. Roku 1965 režiséru Georgi Stevensovi vypomohl natočením několika scén Ježíšova příběhu s názvem Největší příběh všech dob a s Omarem Sharifem v titulní roli adaptoval dle slavného románu dojemný a epický osud Doktora Živaga (1965), který se dočkal 5 Oscarů. Jako následující motiv si vybral zapovězenou lásku v době irského povstání Ryanova dcera (1970). Ačkoliv film je s odstupem času brán za strhující podívanou a ve své době se stal nadstandardně výdělečným, newyorská kritika jej strhala. Na Leana tato skutečnost měla zásadní vliv a hluboce jej zasáhla. Na dlouhou dobu se stáhl ze světa filmu a další dílo natočil až o 14 let později. V letech 1977 - 1980 pracoval na připravované produkci další verze známého příběhu Vzpoura na lodi Bounty. Kvůli vysokým nákladům projektu nakonec zanechal a část materiálů se později využila k filmu Bounty (1984), s kterým už však neměl Lean nic společného. K jeho poslednímu filmu mapujícího kolonizovanou Indii mimo režii usedl po 40 letech za střihačský pult a na motivy románu napsal také scénář. Cesta do Indie (1984) mu za všechny jeho profese přinesla 3 oscarové nominace. Věhlasný kritik Roger Ebert snímek ohlasil za jednu z nejlepších adaptací všech dob. Ačkoliv v následujících letech měl rozpracováno několik filmů, žádný se mu nepovedlo dokončit. Celkově 7 snímků z jeho úctyhodné filmografie bylo vybráno na seznam 100 nejlepších filmů dle Britského filmového institutu, obdržel řád za umění a několik cen za celoživotní přínos kinematografii. Inspiroval několik generací režisérů a jeho smysl pro lidské příběhy v majestátních kulisách se velmi těžko replikuje. Zemřel ve svém domě roku 1991 ve věku 83 let.