Emma Donoghue

Knižní předloha je (až na opravdu vzácné výjimky) vždy lepší než její filmový odvar. Platí to léta a asi i nadále platit bude, spisovatel má jednoduše neomezenou moc nad svým příběhem, s nímž si může dělat co chce a vystavět pro něj klidně celou mytologii, originální jazyk nebo celý svět. Scénáristé mají poté nelehký úkol - musí upravovat, zkracovat a škrtat, aby se jim podařilo bohatý příběh dostat do podoby scénáře. Něco se zjednoduší, něco vypustí nebo upraví pro potřeby toho, aby scénář fungoval a nevyšel z toho dějový paskvil.

Režisér Abrahamson vloni zaujal hudební tragikomedií Frank (2014), kde pod papírovou maskou předváděl působivou pantomimu podivný pavouk Michael Fassbender. Letos se zajímavý irský režisér vrací s volnou adaptací knihy Room spisovatelky Emmy Donoghue. Matka, syn, jeden pokoj a tajemný věznitel. Netradiční psychologické drama obdrželo tři nominace na Zlaté glóby (Nejlepší drama, Nejlepší herečka - Brie Larson a Nejlepší scénář - Emma Donoghue). Režiséra Abrahamsona jsme vyzpovídali ještě před nominacemi na Zlaté glóby.

Čtvrtek přináší filmové novinky. Pětice snímků cílí na předvánoční atmosféru trojicí snímků (Trable o Vánocích, Krampus: Táhni k čertu, Sněhová královna 2). Dále je tu drama Room (2015), v němž matka se synem vymění domácí vězení za svobodu, a dokument Od Caligariho k Hitlerovi (2014), vzdávající poctu německým filmovým průkopníkům v éře Výmarské republiky.

Předem upozorňuji, že pokud nevíte, o čem je tento film, neviděli jste jeho trailer a neznáte jeho knižní předlohu, tato recenze může obsahovat spoilery. Bez spoilerů bych ale vůbec nemohl psát o jeho druhé polovině.