V době premiéry bych ten film asi obdivoval a měl nutkání se k němu vracet, po více jak třiceti letech už mě do požadovaných diváckých závitů nezasáhl. Jeho odtažitost je samozřejmě nevyhnutelným výsledkem toho, že sledujeme zavržení hodnou lidskou kreaturu, s níž bychom jednu místnost asi nikdy sdílet nechtěli. Henry prostě živoří a ve volném čase nechodí do hospody, nýbrž na zabijačku. A přestože v neosobním přístupu a koncentrovaném násilí, které může kdykoli neočekávaně vybuchnout, se skrývá nepopiratelná působivost a filmařský záměr, snímek si mě držel od těla natolik, až mě opakovaně přestával zajímat. Možná to bylo tím, že avizované "hrůzostrašné" scény násilí mi z dnešní perspektivy nepřipadaly nijak extra kontroverzní, a při další projekci už nebudu jen čekat na něco, co by mělo obhájit kultovní status filmu, a vychutnám si celkový koncept. Zatím tak na 65%.
