Siegmund
93 bodů •
9
Je to zvláštní, ale tento film jsem neznal. Při jeho sledování jsem se nechal unášet přirozeným a přesvědčivým výkonem Davida Scheinera, který hrál Jožku. Vzhledem k tomu, že není ve schopnostech ani ne 8letého kluka naučit se tak perfektně filmovou roli a tak prvotřídně ji zahrát, musel se s ní David Scheiner opravdu sžít. Filmové zpracování námětu je prvotřídní. Děj volně plyne a má hlavu a patu. Naprosto nenásilnou a dětem srozumitelnou formou je zde podáváno životní dilema Jožkova dědečka. Jožkův dědeček býval v Královicích převozníkem. Nyní tam je však postavený most a dokonce se bude bourat i jeho chalupa. Dědeček se proto rozhodl odejít do domova důchodců. Jožkovi se jeho rozhodnutí však vůbec nezamlouvá a dědečkovi ho rozmlouvá. Má se děda nechat dětskými argumenty přesvědčit a postavit si novou chalupu jinde?
Pozornému divákovi jistě neujde drobný logický nedostatek. Když se Jožka rozhodne vydat se za dědečkem, nastupuje do tramvaje. Číslo tohoto vozu je 6227. Jede ovšem vozem s číslem 6160. Nakonec však vystoupí z vozu číslo 6246. Přitom, jak s rozhovoru s průvodčím vyplývá, jede přímo, tedy bez přestupování, až na konečnou. Nemohl tedy přestoupit do jiného vozu.
V souvislosti s tímto filmem mě napadá následující příměr. Dříve lidi museli při psaní textů vystačit s tím druhem písma, které jim nabízel psací stroj. Když se však na počítačích objevily textové editory, které nabízely desítky, ba stovky druhů písem, začali je bezmyšlenkovitě používat. Jako by platila zásada, čím víc se jich v textu objeví, tím lépe. Dnes mají tvůrci filmů k dispozici také možnosti pro tvorbu triků a efektů, o kterých se jim dříve ani nesnilo. A jako by i zde platila zásada, čím jich bude ve filmu víc, a čím budou šílenější, tím lépe. Ano, těmi je potřeba ohromit diváka. Děj? Ten nezřídka stojí bohužel až na druhém místě.
